Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Karle. V Úpici jste vydržel jen rok, proč tak rychlý návrat do Kostelce?
Je pravda, že návrat z Úpice to byl nečekaný, protože jsem si myslel, že tam budu déle. Jenže v Kostelci skončil po podzimu trenér Zieris, který nechtěl, abych tady hrál v době, kdy zde on trénoval, což jsem chápal. Proto jsem byl na hostování v Úpici. Po jeho odchodu mě Kostelec už nechtěl prodloužit hostování a chtěl, abych tady znovu hrál a společnými silami s Robertem Hanušem také trénoval.

Nabourala se chemie mužstva

Bilancování jara jsme už probrali hned po sezóně právě s trenérem Hanušem, přesto bych chtěl slyšet váš názor na podle mého povedené jaro?
Po slabším podzimu jsem stále věřil tomu, že ten kostelecký mančaft slabý není. Jen si myslím, že se tady trochu nabourala chemie mužstva. To se nám podařilo dát do kupy, i když jsem měl obavu, že se to už nevrátí do stejné situace jako předtím.

A vrátilo?
Úplně ne. Nebylo tolik natrénováno, hodně kluků se vymlouvalo na práci nebo na školy, proto, s ohlédnutím na tyto faktory, je 31 jarních bodů naprosto excelentních.

Jak jste se vy osobně cítil na hřišti?
Myslím, že to nebylo nejhorší. Před půl sezonou jsme udělali opatření s domácími zápasy, aby mi to nekolidovalo s trenérskými povinnostmi v Hradci, a proto jsme ze začátku hráli asi čtyři zápasy v sobotu, což se trochu více odrazilo na malé návštěvnosti. Pak se to ale zase srovnalo a fanoušci nás podporovali až do posledního zápasu. Nebýt jich, tak na posledním utkání na Olympii nikdo nebyl. Já jsem nakonec odehrál prakticky všechny zápasy, jen v tom na Olympii jsem předčasně střídal kvůli natažené achilovce. Vzhledem k tomu, že se v kraji až na výjimky moc netrénuje, tak můžu i ve svých pětačtyřiceti ještě hrát.

A budete v hraní pokračovat?
To se uvidí, co dovolí zdraví a jaký bude kádr. Celé jaro byl zraněný stoper David Škoda, který se mnou hrál na stoperu. Vedle mě se tak střídali tři, čtyři hráči, než se to trochu ustálilo. Nakonec se mnou hrál Bárta, kterému také chvíli trvalo, než se z pravého beka přeorientoval, ale v závěru už hrál perfektně. Určitě nám pomohl Michal Gross a vrátil se i Martin Vít, i když ten toho také neodehrál tolik, kolik by chtěl.

S hradeckými mladíky byl čtvrtý

Přesuňme se od Kostelce k Hradci, kde je teď vaše hlavní základna. Kde vůbec působíte?
Trénuji mladší dorost U16 FC Hradec (od nové sezóny U17 – pozn. autora), s nímž jsme skončili na čtvrtém místě za Spartou, Slavií a Plzní. S umístěním je tedy spokojenost, ale pro tyto kategorie nejsou nejdůležitější umístění, ale jejich adaptace pro vyšší kategorie popřípadě pro profesionální fotbal. Pracovně mě to vytíží tak, že trénujeme šestkrát v týdnu plus zápas a do toho pracuji jako šéftrenér mládeže pro Královéhradecký krajský fotbalový svaz, což je má priorita. V této funkci jsem dva roky, takže se stále ještě učím.

A to se vám pak ještě chce hrát za Kostelec?
Na to se mě ptá hodně lidí, ale mě právě hra za Červený Kostelec strašně dobíjí. Já z toho čerpám sílu do další práce.

Co je vlastně náplní vaší práce na Královéhradeckém krajském fotbalovém svazu?
Zajišťování chodu mládežnických reprezentací ve všech kategoriích, sekretařina v komisi mládeže KFS, předsednictví v Trenérsko-metodické komisi KFS, ukázkové tréninkové jednotky po celém kraji a zajištění spousty akcí mládeže v celém kraji.

Třeba zajišťování chodu turnaje jakým je Kouba Cup. Je to vlastně mistrovství republiky, kde se sejde čtrnáct našich krajů doplněných západoslovenským krajem. Vloni, kde jsem u mužstva působil jako trenér, jsme na tomto prestižním turnaji skončili druzí. Letos padla volba pořadatelství na nás a spolu s kolegy z výkonného výboru jsem to z velké části měl na starosti já. To znamenalo zajistit ubytování, stravování a další věci pro 350 lidí, což je velmi náročné. Museli jsme sehnat osm hřišť, kde se odehrály skupiny a zápasy o umístění, rozhodčí, pořadatelé, zdravotníky atd.

A jak to dopadlo?
Myslím si, že se nám to podařilo pořadatelsky i po sportovní stránce, když jsme obhájili stříbrné medaile. Kluci pod vedením trenérů Jardy Panenky a Martina Novotného byli pod větším tlakem než vloni a zvládli to velmi dobře. Pořadatelsky jsme se na tuto akci intenzivně připravovali čtyři měsíce.

Co vím, tak se Královéhradeckému kraji dařilo i v mezikrajských výběrech.
To je pravda. Mezikrajské výběry se hrají v kategoriích U13 a U14 a my společně s Pardubickým krajem nastupujeme ve Východní skupině s moravskými kraji. Třináctka bohužel skončila o jediný gól před branami finálové části, čtrnáctka se do této části dostala a skončila celkově třetí ze čtrnácti krajů.

Projevila se typická česká vlastnost

Když jsme domlouvali toto povídání, říkal jste mi, že jste s hradeckými mladíky na nějakém turnaji v Praze. Oč šlo?
S hradeckým týmem U16 jsem měl možnost zúčastnit se fantastického turnaje ALL STARS CUP šestnácti mužstev. Turnaj se odehrál v Edenu, jak na umělé, tak na přírodní trávě. My jsme bohužel odehráli na umělé trávě devět zápasů, a na přírodní jen dva a oba jsme navíc prohráli. Skupinu jsme začali remízou 1:1 s Českými Budějovicemi, pak jsme narazili na trojnásobného vítěze Sporting Lisabon, který šest let neprohrál a my ho porazili 1:0. To byla euforie, jenže jsme vzápětí na přírodní trávě prohráli s neoficiálním mistrem Evropy této kategorie, Dynamem Záhřeb 2:0. Do druhého dne jsme šli do skupiny, ve které jsme nejdříve remizovali s pozdějším vítězem z Hamburku 1:1 a pak jsme prohráli s Bohemians, kteří do té doby neuhráli ani bod…

…že by trochu podcenění?
Ano. Bohužel se projevila typická česká vlastnost. Po Hamburku jsme si mysleli, že nám patří svět a pak nás porazila Bohemka, což nás připravilo o podstatně lepší umístění. To ale byl jediný zápas, který jsme odehráli špatně. Poslední zápas ve skupině jsme prohráli s Olympiquem Marseille polovlastním tečovaným gólem. V neděli jsme pak hráli o umístění. Nejdříve jsme porazili 2:1 Plzeň, pak jsme na penalty prohráli s maďarským Györem a šli do zápasu o konečné jedenácté místo s Interem Milán. S ním jsme prohrávali 0:1, jenže náš brankář v poslední minutě zápasu zahrával trestný kop a vymetl šibenici. V penaltovém rozstřelu pak jednu chytil a díky tomu jsme skončili jedenáctí.

Co vám turnaj ukázal?
Především to, že ta konfrontace pro nás nevyzněla vůbec špatně. V herních činnostech jednotlivce stále zaostáváme za Španěly, Portugalci či Mexičany, ti ten míč mají na kopačkách doslova přilepený. My jsme ale zase byli lepší týmově, ale tak to bylo vždycky. Někteří kluci odvedli fantastické výkony, na některých ale naopak bylo vidět, že jim mezinárodní úroveň dělá velké problémy.