Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Trenér Veselý přivítal do útoku dvě esa. A ejhle, tým šlape, dává góly a vítězí. Důležitou postavou je bývalý hráč Kladna a Bohemians Praha JOSEF SEMERÁK (30 let). „Divize je hrozně vyrovnaná a těžká. Určitě jsme nečekali, že budeme mít po dvou kolech šest bodů,“ tvrdí bojovný forvard, který v loňské sezoně hájil barvy Náchoda.

A přitom Hradec B i Náchod by měly patřit k tomu lepšímu, co divize letos nabízí, že?
Ano, určitě by oba týmy měly patřit do horní poloviny tabulky.

Dvakrát jste se trefil proti Náchodu. Měl jste proti vašemu bývalému celku zvýšenou motivaci?
To snad ani ne. Já se snažím odvést maximum v každém zápase. V Náchodě mi spadlo do branky, do čeho jsem kopnul, bylo to i o štěstí.

Neměl jste jako bývalý hráč Náchoda strach z reakce fanoušků?
Abych se přiznal, tak před zápasem jsem menší obavy měl, ale bylo to v pohodě. Myslím, že moji účast vzali lidi normálně. Nějaké pokřiky tam sice byly, ale to bylo spíš ze srandy.

Je zajímavé, že hned další kolo hrajete se Dvorem Králové, kdy by si zase mohl zastřílet váš kolega Brendl, který několik let působil tam…
(úsměv) Ano to by mohl, už jsme se o tom i bavili, že teď jedeme na ně.

Co vás vlastně lákalo na tom přesunout se z Náchodu do Letohradu?
Chtěl jsem jít ještě výš do profesionálního fotbalu. Bohužel se nic zajímavého neobjevilo. Chtěl jsem zkusit tým, který má ambice postoupit výš, a myslím, že by se Letohrad o to prát mohl.

Po dvou kolech je na podobné prognózy ještě brzy, ale cítíte se už i jako favorit na postup?
To určitě ne. Musíme mít také trochu pokory. Jak jsou rozloženy síly, se uvidí až tak po sedmém, osmém kole. Je předčasné mluvit o nějakém postupu teď. Chceme hrát nahoře a uvidí se, jak bude soutěž vypadat.

Máte v plánu v Letohradu zakotvit na delší dobu, nebo se po sezoně bude poohlížet zase po něčem jiném?
Na to je ještě brzy, ale záležet určitě bude i na tom, jaké bude mít tým ambice. Určitě se ale setrvání v Letohradu nebráním.

Za sebou máte už i dvě prvoligové štace. Jak naše nejvyšší soutěž vypadá, je hodně o fyzičce?
Spíš bych řekl, že je o technice a hlavně o taktice. Fyzicky je to těžké všude, tím první liga výjimečná není, spíš se skutečně svádějí taktické bitvy.

Poslední dobou to je docela skloňované téma. Dobře bránit už dovedou i týmy z ligového dna a i celky z horní poloviny mají problém překonat sevřenou defenzivu. Jak se vám na to koukalo z pohledu útočníka?
Je to bolest našeho fotbalu. Každý myslí na to, hlavně nedostat gól, a doufá, že nějak míč dopraví do branky soupeře. V Anglii, v Holandsku mančafty jezdí nahoru dolů a snaží se dát co nejvíc gólů, u nás se hraje hlavně na nulu. Pro nás útočníky je to potom strašně těžké, většinou se hraje vepředu na jednoho, a to je potom těžké se prosadit.

Z pohledu diváka je tak možná nejvděčnější start sezony. Nikdo není namočen v sestupové hře a na ligu se dá koukat…
Asi to tak bude.

Jak vzpomínáte na vaše první ligové angažmá, při kterém jste si zahrál jednu sezonu za Kladno?
Jedině v dobrém, i když těch příležitostí zahrát si moc nebylo. Ale soutěž jsem si zkusil, dal jsem i gól a jsem strašně rád, že jsem vůbec dostal šanci.

V Kladně je to každý rok taková trochu cizinecká legie, tým měl vždy hodně hráčů na hostování. Jak jste spolu vycházeli?
Možná se budete divit, ale měli jsme docela dobrý kolektiv. Byli tam mladí kluci, kteří měli určitý respekt. Rozhodně to nebyli žádní machýrci, kteří nosí nos nahoře. Klapalo nám to.

Skutečně nevznikaly žádné problémy typu – já jsem ze Sparty, rok s vámi přetrpím a je mi jedno, jestli spadneme, nebo ne?
To určitě ne. A i kdyby něco takového bylo, trenéři by to ukočírovali. V týmu by to rozhodně dobrotu nedělalo.

V předsezonních prognózách Kladno často figuruje jako jasný kandidát sestupu. Nedivíte se, že pořád zůstává v nejvyšší soutěži?(úsměv) Tomu se diví asi víc lidí. Je to o tom, jak trenér ten tým poskládá. Hodně hráčů tam přijde z klubů, ve kterých s nimi příliš nepočítají, a aspoň na Kladně se chtějí vytáhnout. Myslím, že jim to tam celkem klape a vždycky se udrží, i když se štěstím, ale udrží.

Z Kladna jste zamířil do prvoligového Střížkova, kde jste byl jenom měsíc. Proč tak krátce?
Po příchodu do Střížkova se mnou byl pan Urban (trenér) ze začátku spokojený. Počítal se mnou, že bych měl nastupovat. Najednou ale přišli dva noví hráči ze Sparty a z Jablonce a já jsem musel jít pryč. Ti hráči byli mladí, perspektivní a z velkého klubu. Já jsem přišel, v uvozovkách, jenom z Hradce.

Jak se fotbalista cítí, když přijde srpen a najednou je bez práce?
Není to nic moc. Sám jsem netušil, co budu dělat. Bylo to skutečně na poslední chvíli a člověk přemýšlí o různých situacích. Říkal jsem si, že si nejspíš budu muset najít práci, když mě nikdo nevezme, hlavou se motá hodně věcí. Naštěstí než jsem přijel do Hradce, ozval se Náchod, tak jsem se vydal do Náchoda.

V Bohemce jste sice příliš dlouho nebyl, přesto, jak hráči vnímají spor dvou Bohemek? Řeší to nějak?
Vůbec ne. Občas zazní nějaké vtípky, ale tuhle věc vůbec neřeší. Soustředí se na fotbal a na svoje výkony, jde to mimo ně. Spor je jinde a ne v hráčích. Ti jsou na Střížkově zaměstnaní a chtějí hrát fotbal.

A přitom vy byste se svým neústupným stylem možná pasoval do té „pravé“ Bohemky. Neříkal jste si, že byste to tam rád někdy zkusil?
(smích) V každém případě bych to někdy rád zkusil výš než v divizi. To ale záleží na nabídce. Ta může přijít klidně i po pár povedených zápasech v divizi. Zatím jsem o ničem takovém ale nepřemýšlel.⋌(ry)