Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pane Kernere, jak se vám zamlouval slavnostní večer?
Především tady bylo málo místa, ale jinak se to povedlo.

Vím, že toto ocenění není ve vaší bohaté sbírce zdaleka jediné, kam ho svou důležitostí řadíte?
Tohoto ocenění si moc vážím, protože s Honzou Modřickým jsem dělal čtyřicet let.

Takže je to z vaší strany ještě umocněno tou osobní známostí…
Určitě. On to byl strašně čestný člověk, který pro fotbal žil. My jsme byli stejně staří, on hrál za Trutnov, já za Hronov. Tohoto večera si moc vážím i z jiného důvodu a to, že jsem se potkal se Součkem (další, který převzal cenu Jana Modřického – pozn. red), který pro Hradec udělal strašně mnoho. Ten uměl vychovávat mladé fotbalisty. Ještě jako staří chlapi jsme se potkávali, když on vedl mládež Hradce Králové a já tu Náchodskou.

Prozraďte, co nyní děláte. Pohybujete se stále kolem fotbalu nebo už máte jiné záliby?
Do loňska jsem ještě školil trenéry, jinak se pořád kolem kopané pohybuji, sleduji anglický i italský fotbal.

A co ten regionální?
To se musím přiznat, že chodím málo. Jsem pozvaný do Červeného Kostelce i do Náchoda. V poslední době se ale hodně věnuji sepisování vzpomínek, v nichž vzpomínám na Kostelec, na Hronov i na Náchod. Mám tam hodně zajímavá témata třeba o mládeži, porovnávám také naši kopanou s evropskou. Pořád mě ten fotbal prostě baví.

Tady bych vás chytl za slovo. Jak si tedy v porovnání s evropským fotbalem vede podle vás ten český?
Jsme pozadu.

V čem?
Skoro ve všem. Já vidím chybu v tom, že naši, kteří hrají v zahraničí, si podle mého subjektivního pohledu, dělají v národním týmu své podmínky, a to je podle mého na škodu. Oni sice pořád říkají, že jsou parta, jsou ale podle mě hlavně profesionálové a neodevzdávají v národním týmu ty výkony, které by měli.

Takže podle vás je u nich klub víc než národní tým?
Řekl bych, že ano.