Čtenář v ní najde desítky kratších básní s názvy i bez nich, které dávají nahlédnout do složitého citového života autorky. Jak v úvodním slovu ke knize říká Ĺubica Kepštová, poezie Anny Brožové vystupuje z mysteriózní výhně, v níž se unifikovaní, indiferentní lidé „bez chuti a zápachu“ mění na euforické bytosti s nevyčerpatelnou škálou barevných pocitů. „Žena, která vystupuje ze své úplnosti, z ticha, samoty a meditace do eruptivního a dynamického vztahu k muži si spontánně buduje most, který podvědomě spojuje dva protikladné světy,“ odkrývá princip poezie básnířky Brožové autorka předmluvy Kepštová.
Také Mária Smoláriková, další žena, která se na prvních stránkách sbírky vyjadřuje k poezii Brožové, si všímá dramatického zápasu autorky veršů, který vede „s patřičnou dávkou jakéhosi vzdoru, o dosažení vnitřního pokoje a smíření se se životním osudem.“ Básně Brožové jsou upřímnou a otevřenou výpovědí o jejím světě na tomto světě. „To, co jí způsobuje žal, je vzápětí terčem ironie. Jen tak se dá uchovat si lidskou důstojnost a nedat se zlomit osudem,“ říká Smoláriková.