„Já jesem čaroděj Hrbáč a jsem z Krákorky. Cesta sem byla dlouhá a fakt blbá,“ nešetřil pesimismem čaroděj Hrbáč. Pak už na pódiu defilovaly rozmanité postavy čarodějného řemesla, aby se po chvíli vydaly do horní části kempu ke svým tradičním hrám. Čarodějnice i čarodějové se proplétali uličkou duchů, prolézali čarodějným hradem, zdolávali lanovou dráhu a samozřejmě nemohl chybět let na koštěti. „Já jsem přiletěla z Červeného Kostelce. Nejvíce se těším, až se proletím na košťátku,“ řekla nám mladá čarodějka Irenka. A to už se blížil vrchol celého čarodějnického odpoledne, na který se všichni těšili. Třistaletá babice čarodějnice zaklínala vatru, aby oheň vzplál a dobře hořel. K ní se přidal čarodějnický potěr a vzýval plameny, aby šlehaly co nejvýše. „Já jsem třistaletá čarodějnice a už tady předávám své zkušenosti hodně dlouho. Jsem ráda, že čarodějnické řemeslo nevyhynulo a mám hodně následovníků,“ řekla s potěšením letitá babice čarodějnice.