Později nacházela hloubku intuice v symbolech: nezažehnutá svíce – neznámá cesta, hořící plamen – očištění a osvícení, temnota – brána ke světlu, kříž s Kristem – průlom neboli klíč k ní.
Odhodlání odemknout a otevřít bránu dokořán světlu, aby námi mohlo prostoupit a my se jím zprůsvitnili a zprůzračnili, a schopnost toto světlo předávat dál, to bylo a je darem určitých osob. Italský filozof Maurizio Malaguti ve svých poetických textech píše o „cestách světla“, které jsou projevem živých bytostí s láskyplným pohledem. I v naší současnosti nalézáme takové bytosti: tak se paideia – odvěká formace světla a dobra v síle schopnosti vést – transformovala například do Terezy z Kalkaty, Jana Pavla II. či Dalai Lamy.
S prostupováním záře a s průzračností světla se setkáváme také ve výtvarných dílech. V ikonomalbách, plných tajemného vyzařování. V barevných polyfoniích desek středověké malby, zrcadlících ve světelném jasu cosi z nekonečné dynamické krásy nebeského života. V obrazech například van Goghových, zářících světlem barevných souzvuků a dopřávajících prožitky slavnostnosti a mimořádnosti i se znepokojivými dotyky tajemství života. V malbách Gauguinových, byť tlumenějších a vírem barevných skladeb mnohem znepokojivějších.
Před grafikami a obrazy Josefa Benedikta jsem vždy pociťovala přítomnost této záře a průzračnosti. Rodák z Písku (ročník 1939), který rád podlehl šrámkovskému fluidu rodného města. Přímo nasával poezii jako jedinečnou a neopakovatelnou inspiraci pro vlastní tvorbu. Ozářen světlem – básnivých snivců Jaroslava Seiferta a Vítězslava Nezvala, spalujícím veršotepectvím Františka Gellnera, plamenem veršů Oldřicha Mikuláška či Františka Hrubína – směroval již první práce v poetickém duchu. Studnicí inspirace mu byla a jsou díla Bohumila Hrabala i dalších literátů, malířů, sochařů, hudebníků a skladatelů k vytváření vlastních obrazových cyklů a grafických souborů.
Zde nemohu nezmínit přátelství s několika bravurními grafiky a malíři, známými jako legendární výtvarné seskupení Gama. Příhodný název právě k propojení paprsků a světla. Pro přátele umění a znalce je skupina dnes pojem. Josef Benedikt byl jedním z jejích zakládajících členů, a dnes, dá se říci, stojí v jejím čele. Hluboké přátelství s debatami o umění a touha být součástí umělecké tvorby přinášely od počátků všem členům silné impulzy k vlastnímu výtvarnému vyjadřování. Více nežli tři desítky let vyúsťuje vzájemná inspirace, spolupráce a silná individuálnost každého z tvůrců do společných grafických souborů, kdy při zadaném rozměru a tématu je grafická technika volena zcela svobodně. Léta vznikají krásné grafické soubory jako seskupení vzácných třpytivých hvězd, pro jejichž jas barevných škál a tónů, šrafovaných ploch či vytlačovaných tvarů je touží získat hlavně sběratelé a znalci grafiky. Byly a jsou oceňovány na mnoha výstavách doma i v zahraničí. A další výtvarníci pro ně vytvářejí svou grafiku, neboť dobře vědí o zásadě: „Přispěješ-li, soubor dostaneš!“
Josef Benedikt se grafické tvorbě odvděčil bohatou zkušeností své prozaické životní profese geografa. Především technickými znalostmi materiálů, precizností ve výtvarném vyjadřování i v detailech. Pronikáním k samotné dřeni grafických technik i novodobými postupy při samotném tisku.
Kamarády je Josef jako člověk i jako autor velmi ctěn a je jimi nazýván „urputným romantikem“ – nechává se totiž inspirovat mnohými vzpomínkami a pozitivními životními pocity. Okolí jeho nynějšího působiště Dobrušky a romantické panorama Orlických hor se pro něj staly trvalou inspirací. Přírodou je stále pohlcován a okouzlován. Vyhledáván pro bravurní ilustrační tvorbu.
Mnohdy by jeho obrazy mohly být ve zmenšeném měřítku grafikami a naopak, a to pro hluboce prolnuté kresebné a barevné ztvárnění témat. Zvláště pak grafická technika monotypů, plná subtilních postav, linií rostlin a trav, modravých dálav a horizontů, bělavých mlhovin a vln, jim dodává velikou sílu básnivosti a onu jedinečnou průzračnost i lehkost.
Umělec byl osloven, aby po úspěšné výstavě v prostorách Parlamentu ČR v Praze nyní prezentoval kolekci monotypů z posledních let, ale v mnohem větším měřítku, v prostorách Galerie výtvarného umění v Náchodě. Co k nim říci?
„… vše se navzájem spojuje do nové harmonie. … je to nekonečná mnohost „živých tváří“, které přebývají v hřejivém světle a hledí na nás pohledem od počátku trvajícího láskyplného formování života v pokoji… Hvězdy a galaxie, které vidíme na nebeské klenbě, jsou jenom prázdnými obrazy ve srovnání s tím, co je mnohem větší a vyšší, se světem, kde se zářivé světelné bytosti (životní světelné přítomnosti – lupinos presence) seskupují do mocných soustav, vyjevují Boží plány a přicházejí k nám s těmi nejodvážnějšími plány lásky.“ Slova Malagutiho vyjadřují nejlépe pocity nejen z Benediktových grafik, ale i z díla celého.
Výstavu Benediktových monotypů mohou ode dneška až do 21. června vidět milovníci výtvarna v zámecké jízdárně Galerie výtvarného umění v Náchodě.
(Olga Szymanská)