VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hledají tady domov. Cizinci mezi námi potřebují naši pomoc

Projekt s názvem Dobrý den, sousede už několik měsíců pomáhá cizincům, kteří si za svůj druhý domov vybrali východní Čechy.

12.11.2007
SDÍLEJ:

Mongolská rodina paní Tsatsetseg prožila spolu s moderátorkou projektu a sousedem jedno příjemné podzimní odpoledne.Foto: archiv projektu

„Pardubické sdružení Most pro lidská práva prostřednictvím svých moderátorů navštěvuje rodiny a pomáhá jim najít cestu k lidem v jejich okolí.

Projekt během několika měsíců svého trvání odhalil mnoho zajímavých lidských osudů a příběhů, pomohl k řadě dobrých přátelských a sousedských vztahů. „Vrátili jsme se k vám, protože u nás doma není práce,“ říká paní Tsatsetseg z Mongolska.

Do České republiky přijela totiž poprvé už v roce 1987. Pracovala tehdy v koželužnách v Třebechovicích pod Orebem. Daleko od domova se uprostřed Evropy seznámila s krajanem, jenž pracoval v nedaleké textilce v Týništi. Dva je víc než jeden, řekli si, a vrátili se domů. Svatba byla skromná, na žádnou honosnou prostě neměli.

A život doma? „Nebyl to žádný med,“ zvážní Mongolka, „to víte, hlavně jsme nemohli najít žádnou práci.“ A tak se rozhodli vrátit tam, kde se poznali a kde jim bylo dobře. V Týništi si našli byt a paní Tsatsetseg dostala práci v družstvu Sněžka v Hradci Králové, kde s ní pracovalo několik dalších krajanek. Její manžel Ganbaatar získal kvalifikaci obkladače a nyní pracuje jako živnostní. P

o letech se jim podařilo našetřit tolik, že si mohli vzít hypotéku na domek v okrajové části Hradci Králové. „Museli jsme se na dlouho zadlužit, ale jinou rozumnou možnost jsme neměli,“ říká k tomu paní Tsatsetseg. Ta mezitím získala zaměstnání v pardubickém Foxconnu, kde nyní vede pracovní skupinu.

Synovi je už třináct let a chodí na základní školu SNP, šestiletá dcera ještě dochází do školky. „Doma s námi mluví mongolsky, ale s kamarády samozřejmě jen česky,“ dodává žena. Na návštěvu sousedů se Tsatsetseg, jíž říkají spolupracovníci a přátelé krátce Casa, připravila opravdu důkladně. Do košíčků napekla výborné drobné sladké pečivo a spolu se synem a moderátorkou projektu obešli celou ulici.

O tom, že zde bydlí Mongolové, mnozí sousedé neměli ani potuchy. Nečekanou návštěvu však přijali velmi vstřícně.

Sladký život z Moldávie

„Ach ty plněné rohlíčky. Bože ty dobré muffinky! No a ten medovník, ten teprve byl!“ Tak vzpomíná moderátorka akce Jitka Sálová na pečivo, které pro své sousedy připravila paní Evženie Poláková, jejíž původní domov byl ve slunné Moldávii. „Ona to všechno napekla dopředu, aby se to rozleželo a mělo ten správný šmak. A sousedy předem obešla s tím, že přijdeme o půl páté, aby byli všichni doma!,“ dodává.

„A když jsme skončily, ještě mi dala pečivo s sebou domů, aby ochutnala i moje rodina. Ještě dva dny jsme se oblizovali. Prostě – měli jsme letos dvoje Vánoce!“ Prarodiče paní Evženie mají kořeny v Bulharsku. Z Moldávie k nám přijela poprvé v roce 1997 na pozvání své kamarádky. Pozvání bylo na prázdniny. Ty se protáhly do současnosti. Jejím novým domovem se staly Pardubice.

Brzy si našla práci při kontrole výrobků, později pracovala u jiné firmy jako šička. Před sedmi lety poznala svého českého manžela, a není pochyb o tom, že i jemu prošla v důsledku její péče láska žaludkem. Manžel je výtahář a paní Evženie mu dnes v jeho firmě pomáhá. Mají pětiletou dcerku Alenku.

Nedávno si koupili domek na okraji Pardubic. Pocukrované rohlíčky s ořechy a povidly, muffinky a muffiny s čokoládou a kandovaným ovocem a medovník zase jiný, než je ten známý z Arménie, přiměly i ty sousedy, kteří paní Evženii dosud nestačili poznat, k tomu, aby chtě nechtě ještě dlouho vzpomínali na kulinářský zážitek. Okolí s ní zkrátka zažilo svátek.

A její sousedé se jistě na Vánoce budou chtít před vyhlášenou kuchařkou také vytáhnout! To ale bude muset být ten perník opravdu suprovka…

V Opatovicích jako na ostrově

Asijská fyziognomie je ve tváři třiadvacetiletého Lin Hoe Sun Tina zřejmá, ale s Vietnamcem nebo Číňanem si ho bude plést málokdo. Vysoký mladý muž pochází z Barmy. O důvodech svého odchodu ze země nechce mluvit. Proč, je zřejmé každému, kdo se dívá na televizi a čte noviny. Každému vytanou na mysli osudy tisíců buddhistickýchmnichů, kteří se spolu s dalšími obyvateli účastnili protestů proti vládě barmské vojenské vlády.

„Je mi tady smutno,“ říká docela pěknou češtinou. Získal ji v integračním kurzu. Aby ne: tisíce kilometrů od domova, daleko od nejbližších krajanů. Těmi jsou barmští studenti v Praze; důvod jejich pobytu u nás se od toho Linova zřejmě příliš neliší. Mladý Barmánec doma studoval design. Trochu nečekaná disciplína pro člověka ze země, která pro nás má k civilizaci hodně daleko.

Ale pozor: Barma, nyní vlastně Myanmarský svaz, je země s dlouhou kulturní a vzdělanostní tradicí. To jen současné poměry v ní nám ji zaškatulkovaly někam do civilizačního suterénu. Díky vládnímu integračnímu programu nejenže Lin nemá komunikační problémy, ale dostal i integrační byt.

Ve studiu by rád pokračoval. „Chtěl bych dál studovat design, nebo i technickou vysokou školu,“ zmiňuje, „ale mám problém dostat se k dokladům o svém vzdělání. Také nevím, jak dopadne jeho nostrifikace tady v Česku.“ Do současné Barmy se vrátit nemůže. „Rád bych viděl rodiče a sourozence. Udělalo by mi radost, kdyby za mnou někdo z nich přišel, abych tu nebyl sám.“ Lin mluví plynně anglicky, v komunikaci se sousedy mu však výrazně pomáhá jeho čeština.

Čeští sousedé ho berou jinak, než třeba lidi z nedaleké ukrajinské komunity. Vnímají, že jde o inteligentního člověka s jasným životním cílem. Drobné dárky a přání dobrého dne přijímají od Lina s úsměvem a porozuměním k jeho životnímu příběhu. „Má to tady těžké,“ říkají shodně sousedky paní Kopecká a paní učitelka Tihlaříková. „Ale takovým lidem tady určitě všichni rádi pomohou.“

I díky projektu „Dobrý den, sousede!“ se tak mladý muž z pro nás exotické země ležící mezi Indií a Čínou může u nás cítit alespoň trochu doma.

Pracovité ruce jsou nejlepší vizitkou

Nataša Dočinec a Saša Kurik z Ukrajiny žijí ve Stolanech u Chrudimi půl roku. V České republice jsou však už deset let. Za tu dobu toho prožili opravdu hodně. Několik let dřeli na soukromém hospodářství. Bydleli spolu se svými třemi dospívajícími chlapci v kravíně kousek od Nasavrk, a snažili se o to, aby dosáhli na lepší život.

Karta se obrátila, když se Saša vrátil k chrudimské stavební firmě Plaster, kde kdysi začínal. Znali ho tu jako neúmorného dříče a všeuměla. Díky jejím majitelům také začali bydlet jako lidé. „Nabídli nám byt v objektu, který firma využívá jako sklad materiálu. Vyhověli našim představám a provedli takové stavební úpravy, aby se nám tu opravdu líbilo,“ říká spokojená paní Nataša.

Když chystá cukroví do košíčků, s nimiž za chvíli navštíví sousedy, pomáhá jí česká kamarádka jejího prostředního syna Serjoži.

Téhož Serjoži, který jako osmiletý těsně po svém příjezdu do Čech napsal: „Nedávno jsem měl takový sen, já viděl krásnou zemi, v té zemi bylo moc krásných domovů. Jeden z těch domů měl rajskou zahradu, v ní rostlo hodně květin, jahod a stromů s chutnými plody. Uprostřed květin stál zámek z hraček, v něm bydleli trpaslíci, kteří ve dne spali a v noci odcházeli ze zámku a začínali pracovat. Trpaslíci měli své zvonečky, kterými zvonili krásné písničky květům, stromům a zemi, na které rostou. Od těch písniček se země stala lepší a všechny plody byly krásnější a chutnější. Když jsem přijel sem do Čech, pochopil jsem, že ten sen byl o této zemi. Čechy jsou Evropa.“

Rodina Nataši Dočinec a Saši Kurika by už Čechy za rodnou zemi měnila těžko. Přestože žijí ve vsi krátce, přirozeně do zdejšího prostředí zapadli

Překvapení sousedé s rozpaky přijímají cukroví, které pro ně Nataša napekla. Opatrně se ptají, zda je to na Ukrajině zvykem. Natašina blízká sousedka paní Korbelová pokládá za potřebné se revanšovat a přibíhá s talířkem domácího perníku. O kus dál nabízí Nataša sousedovi stopečku kyjevské vodky; trochu strne, když jí muž odpovídá žertem v čisté ruštině. Pan Kosolap už ale má české občanství…

Ukrajinská rodina, jejímž nejlepším průkazem jsou pracovité ruce, nemusí mít věru starost o to, že by se na ni ve Stolanech někdo díval skrz prsty. K tomu, aby je sousedé poznali rychleji, projekt Dobrý den, sousede! Podpořený granty EHP a Norska určitě přispěl.

12.11.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

Ilustrační foto.

Střelným prachem se na úvod šetřilo jen ve Velichovkách

Právě jsme se narodili - srpen 2017

Náchodsko - Vítáme nová miminka na Náchodsku. Podívejte se na fotogalerii novorozenců, kteří v přišli na svět v náchodské porodnici v srpnu roku 2017. Šťastným rodičům gratulujeme.

Českoskalické zápasy asi nudné nebudou

Náchodsko - Úvodními zápasy vstoupily do nového ročníku fotbalové I. B třídy tři regionální týmy.

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

Broumov po svém sestupu zatím dost tápe

Náchodsko - Čtyřgólovou normu si pravděpodobně domluvili v sobotním programu fotbalového Krajského přeboru mužů hráči Červeného Kostelce, Jaroměře i Náchoda. Tento regionální trojlístek si totiž z hřišť soupeřů odvezl tři body za vítězství 4:0.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení