Jak se vám s hradeckými filharmoniky zpívalo?
„Bylo to báječné! Oba koncerty jsem si užila. První byl v plzeňské Velké synagoze, kde sice hradečtí filharmonici neměli ideální podmínky, ale vzali tu prostorovou stísněnost a improvizaci sportovně a s nadhledem a hlavně krásně hráli. Hned druhý den jsme zkoušeli a vystupovali tady, v jejich hradeckém sále . Bylo to náročné, ale myslím, že se oba koncerty povedly a měly výbornou atmosféru. Cítila jsem, že lidé mají radost z té krásné muziky, to je pocit k nezaplacení. Věřím, že tím naše spolupráce s hradeckou Filharmonií nekončí, naopak – že teprve začínáme. “
Proč jste vlastně odbočila ze své dobře rozjeté muzikálové dráhy k šansonům? Čím si vás získaly?
„K francouzským písničkám a šansonu vůbec jsem se přiblížila právě díky muzikálu Libora Vaculíka a Petra Maláska Edith - vrabčák z předměstí. Je to sice taneční představení, ale s muzikálovými prvky. A ani bych neřekla, že jsem si francouzskou hudbu našla já. Já dostala báječnou příležitost se jí díky Edith přiblížit, ale spíš si sama francouzská hudba našla mě. Vždycky jsem ráda zpívala v angličtině a dnes jdu úplně jinou cestou. Francouzské šansony jsou specifické a jedna z věcí, která je na nich přitažlivá, je jejich zvláštní blízkost českému naturelu. Je to inteligentní, nelaciná hudba.“
Kteří z autorů a interpretů jsou vám nejbližší?
„Samozřejmě Edith Piaf, ale strašně ráda poslouchám Aznavoura, Becauda nebo Brela. A miluju hudbu z filmů Osm žen a Amélie z Montmartru.“
Francouzská muzika je jenom část krásné kultury – jezdíte ráda do Francie? A o jídle bych si s vámi taky ráda povídala…
„Teď vás překvapím – nikdy jsem ve Francii nebyla! Doufám, že to příští rok konečně napravím.“
Muzikály jste úplně neopustila…
„Určitě ne. Na únor připravujeme obnovenou premiéru muzikálu Tři mušketýři v Divadle Hybernia, kde bych si opět měla zahrát Královnu Annu. V březnu bych si měla poprvé zahrát v Čachtické paní v plzeňském Komorním divadle a pak mě čeká premiéra představení Edith – vrabčák z předměstí v Ústí nad Labem.“
V posledních letech se vám pracovně velmi daří, kritici považují váš hlas za jeden z nejlepších na české hudební scéně… Máte stejné skóre i v osobním životě?
„Ctím heslo – jaký si to uděláš, takový to máš. Je určitě dobré radovat se z maličkostí, ale v žádném případě se jimi nenechat zatěžovat. A to platí jak ve vztahu, tak v práci. Jsem moc ráda, že ačkoliv za mnou stojí jen pár přátel a rodina, můžu zpívat. Bez přiživování popularity bulvárem, bez podpory hudebních skladatelů či peněz v zákulisí. Je to možná náročnější z možných cest, ale neměnila bych. A taky jsem vděčná osudu za svého přítele a své přátele a rodinu.“
S nimi budete trávit i vánoční svátky, jak jinak…
„Vánoce slavíme vždy v kruhu rodinném, ale je nás opravdu hodně, takže tyto svátky jsou poměrně náročné po všech stránkách.“
Určitě máte nějaké vánoční rodinné rituály.
„Při rozbalování dárků zpíváme koledy. Bez toho nemůžeme být.“
Všechny rozhovory, které vycházejí v těchto dnech, končí otázkou: Co vás čeká v příštím roce? Neušetřím vás…
„Čekají mě kulatiny – třicátiny! Uvidíme, co mi přinese ta trojka na začátku. Pracovních plánů mám dost, potřebuju k nim jediné – a to zdraví. Ráda bych si udržela i všechna přátelství, lásku a pokusím se být připravená, až přijde štěstí. Totéž přeju i všem ostatním, vám i vašim čtenářům.“