"Sejít se s takovým jelenem je otázka štěstí, jsou to staří jeleni, je nutné si to v lese odsedět; mladý jelen je hloupý, ale ti kapitální jeleni jsou mazaní," říká Kolowrat-Krakowský, který plánuje, že trofej by byla k vidění na chodbě rychnovského zámku.

Oblíbeným koníčkem je pro Kolowrata-Krakowského také lov velkých mořských ryb, například žraloků či mečounů. "To jsou ale daleké cesty a s dětmi, které musejí chodit do mateřské školy, to nejde. S kapry v rybníku mě to nebaví, chce to pořádný souboj s mořskou rybou," řekl Kolowrat.

Jan Kolowrat-Krakowský odešel s rodiči a se sestrou z České republiky v roce 1968, kdy mu bylo deset let a pár měsíců. "Jako děti jsme cestu za hranice brali jako radostnou událost, protože jsme nemuseli do školy, navíc jsme šli do Rakouska. Pro nás to bylo spíš dobrodružství. Horší bylo, když jsme zjistili, že už se nevrátíme," vzpomíná.

Kolowratův otec v dolnorakouském Steyersbergu založil pstruhárnu, společně s otcem se vrátili do České republiky v roce 1995 a začali spravovat rodový majetek. "Jsou to veliké starosti s majetkem. Kdyby tyhle budovy nebyly, bylo by to snadnější, ale jsou to rodové budovy a je nutné se o ně starat, aby se to zase předalo dál. Je to povinnost také vůči vlasti, mí předci to vybudovali, ale já v principu nedělám nic jiného, než to spravuji a předávám to dál," řekl Kolowrat-Krakowský, který věří, že jednou majetek předá svému synovi.

Rozsáhlý rychnovský zámek, který je dominantou celého města, vyžaduje podle Kolowrata každoročně velké investice, například pouze náklady na provoz dokážou vyšplhat až na čtyři miliony korun ročně. V zámku sídlí archiv, okresní muzeum a galerie, a většina zámku je tak přístupná. "V jedné z věži máme tři místnosti, kuchyňku a chodbu, to je všechno. Skoro každý zaměstnanec má lepší byt než já," říká Kolowrat, který zámek nazývá rodinnou pokladnou, kam směřuje většina výnosů z dalšího podnikání, například prodeje dřeva či ryb.

"Se stavem lesa nejsem spokojený, dokud nebudou opatření proti imisím, tak nějaké zalesňování nemá smysl. Je to vyhazování peněz, Orlické hory jsou v centrální Evropě červená tečka, nejvíce ohrožená. Státu to je jedno, dotace na to vůbec nejsou. Lesy odcházejí, není to jednoduché," řekl Kolowrat-Krakowský.

Orlické hory se v posledních letech stávají magnetem pro milovníky jízdy na horských kolech, Kolowrata trápí jejich malá disciplinovanost. "Ačkoliv mají značené trasy, tak často jezdí i po hospodářských cestách, kde jsou například lesnické stroje, lanovky a já jako vlastník ručím za to, že se nic nestane. Kdyby se drželi značených trast, tak je to v pořádku," řekl Kolowrat-Krakowský. Ten také volá po tom, aby cyklisté jezdili především přes den, protože jízdy cyklistů brzy ráno či večer stresují zvěř.

O svých plánech na nejbližší roky má jasno. "Musím dál budovat, chceme získat nějaký nový zdroj peněz. Lesy stále více odcházejí, problematický je i chov ryb, objevují se sucha či povodně. Musím něco vynalézt, co každý potřebuje a je to bez rizika," plánuje Kolowrat ve své kanceláři na nádvoří rychnovského zámku.

Jakub Sochor