Přesto organizátoři Staročeských slavností z Městského kulturního střediska (MKS) věřili, že jim bude tentokrát počasí nakloněno a tato akce v přírodním areálu u Divadla J. K. Tyla se uskuteční bez deště. To se však přepočítali. Přibližně dvacet minut před začátkem slavností začal město zkrápět vytrvalý liják a program musel být o půl hodiny posunut.

„To počasí je letos skutečně hrozné,“ stěžovala si Iva Ceprová, ředitelka MKS, „už nám narušilo několik programů.“ Krátce před půl jedenáctou se však počasí umoudřilo, přestalo pršet a dokonce vysvitlo slunce. To už pódium patřilo středověkým rekvizitám, které předznamenávaly vystoupení domácí skupiny historického šermu Manové Přemysla Otakara.

Ve dvou krátkých scénách po úvodních hereckých vstupech začaly konečně řinčet zbraně. Pod stanem vedle jeviště se v téže chvíli začala připravovat pardubická skupina Grál, která zahrála hudbu středověku. Tato hudební formace při své produkci využívá středověké nástroje jako šalmaje, cistry, středověké dudy a další. Písně byly zpívány nejen v češtině, ale především v latině a staroitalštině. Při tomto vystoupení bylo v hledišti zhruba čtyřicet diváků.

„Je škoda, že počasí je tak vrtkavé, možná že v opačném případě by tady bylo plno,“ podívala se k obloze maminka, která se svou dcerou Dominikou už netrpělivě vyhlížela Loutkové divadlo Maminy z Jaroměře. „Kvůli tomuto představení jsme hlavně přišly,“ poznamenala.

Mezitím začalo být živo ve středověkém ležení, v němž Manové Přemysla Otakara učili zejména děti střílet z luku, kuše, ovládat meč a hůl. „Moc mi to nejde,“ přiznal sebekriticky devítiletý Petr při natahování tětivy luku. Kousek dál se o hůl přetahoval malý syn se svou maminkou. S mečem se pozoruhodně oháněl i desetiletý David. „Je to super, akorát meč by mohl být trochu lehčí,“ liboval si.

Když na jeviště přírodního areálu vtrhl principál loutkového divadla s vozíkem doprovázený svou hereckou družinou, počasí vypadalo hodně nadějně. Spokojení diváci zhlédli známý příběh o tom, jak táta Kamil vyrazil jednoho rána se starou kobylou na trh. Měl za ni přinést domů peníze na novou postel, stůl, kredenc. Ale stala se mu zvláštní věc, podařilo se mu vyměnit starou dobrou kobylu za něco vzácnějšího… To se obloha, v tomto dni už poněkolikáté zakabonila, aby déšť opět diváky zahnal pod přístřeší a některé dokonce domů. „Je to na nic, jedeme domů,“ vzal svou dceru Janu za ruku Petr Kovář z Jaroměře a odvedl ji do auta.

Přestože program pokračoval až do pozdních odpoledních hodin, vrtochy rozmarného počasí neustávaly a narušily tak ráz jinak zdařilé akce. Zkrátka však přišli stánkaři s rozmanitými dobrotami. „Asi jsem dnes neměl do Kostelce jezdit. Moc se to nevyplatilo,“ kroutil hlavou nad neletním klimatem jeden ze stánkařů. Program podle Ceprové pokračoval s přestávkami až do 18 hodin. „Přestalo pršet a na závěr se konala zábava se skupinou Nanovor. Přišlo hodně lidí, kteří se dobře bavili až do dvou hodin do rána,“ dodala Iva Ceprová.