Na svou cestu po České Republice se tak vydává vůbec první Loewova diashow, zpracovaná digitální technikou. Ta umožní použití mnohých dříve nemyslitelných efektů, které nabídnou skutečně atraktivní podívanou doplněnou autentickou mongolskou hudbou. Nosným však tradičně zůstává živé a poutavé cestovatelovo vyprávění, ve kterém není nouze o skutečně netradiční zážitky z nejméně obydlené země světa.
Z hlavního města Ulanbátaru se ti, kdo si nenechají ujít dnešní besedu vydají za písečnými dunami a velbloudy do pouště Gobi. Budou je fascinovat nedozírné pláně, osamělí kočovníci a jejich stáda i jurty, ve kterých tito skromní lidé žijí. prostřednictvím „diáků“ navštíví i několik buddhistických chrámů, které se po útlumu z období socialismu pomalu probouzejí zpět k životu. Perlou celé cesty bude účast na mongolském národním svátku Nádam, kde mimo jiné soupeří místní siláci v tradičním zápase.

„Mongolsko je země, kterou jsem si předem vůbec nedovedl představit, takže snad ani nemohu říct, že vybočuje všem představám. Je to země, kam civilizace v našem pojetí zatím stále nedorazila. A přitom se nezdá, že by tam někomu chyběla. Skoro polovina obyvatel sice žije v hlavním městě, ale většina té druhé poloviny Mongolů velkou část roku kočuje se svými stády krajinou. Takže je jasné, že města podobná těm našim v Mongolsku téměř nenajdete. Stejně jako nezahlédnete asfaltovou silnici. Bohatství Mongolska však tkví v něčem jiném. Mongolové mají to, co my Evropané vlastně už ani neznáme. Zdejší lidé mají nekonečný prostor s volným a čistým obzorem všude kolem. Ve dne mají nad hlavou opravdově modré nebe s úžasnými mraky a v noci oblohu černou jako uhel, posetou tolika hvězdami, že nechápete, kde se jich tolik vzalo. Při nocování v jurtách zažijete v mongolských stepích východy a západy slunce, na které nezapomenete…,“ zasnil se nad vzpomínkami na Mongolsko cestovatel Martin Loew.