Na rýžování zlata pak vyrazili se svým nemladším potomkem, devítiletým synem Fandou. A jelikož objevit Náchodský Klondike je nepřenositelná zkušenost, vyrazili jsme na závodní trasu právě s touto sympatickou rodinou.

Důležitá na celé akci nebyla jen rychlost a dokonalé zvládnutí jednotlivých disciplín. To podstatné byla ta spousta zábavy, kterou si účastníci Náchodského Klondiku užili společně se svými rodinami či přáteli.

Důkazem toho byl i malý Fanda Baudisch, který po celou dvouhodinovou cestu pusu nezavřel a pořád s rodiči probíral jejich zálesácké úspěchy i malé prohry.

„Moc se nám nepovedlo zapalování ohýnku, to jsme nakonec museli vzdát,“ vzpomíná trochu posmutněle devítiletý klučina na jednu z neúspěšných disciplín. Vzápětí se už ale vesele směje při pomyšlení, jak se mu v saloonu podařilo vyhrát kostkách zlato. „Legrace, taky byla, když se nám povedlo u rýžování zlata spadnout do potoka.“

„Líbilo se nám to moc,“ pochvaluje si netradiční zážitek Lenka Baudischová, maminka malého Fandy. „Člověk je po té procházce příjemně unavený a hlavně – udělali jsme něco pro sebe a pro syna. Byl to pěkně prožitý den.“

Tatínek František se zase radoval ze splnění svého klukovského snu - zažít si Divoký Západ na vlastní kůži. „Brodili jsme se sněhem a byla legrace. Příjemně jsem se prošel a udělal radost klukovi, to je to hlavní.“⋌ (kn)