Nová publikace poradí, jak získat dítě k adopci

Dětský domov který řídí, pečuje momentálně o padesát sedm dětí. Podle ní však jen asi dvě, mají dobré vyhlídky najít novou rodinu. „Jejich šance, se snižuje s věkem,“ říká Hana Židová. „Největší zájem je o děti do 3 let, dobře na tom bývají i děti do 6 let věku. Výrazně menší je však zájem o děti starší, a to ve věku do 12 let a víc. Obtížně se umísťují i děti postižené, nebo ty, kteří mají hodně sourozenců,“ dodala.

Podle Židové je důležité, aby se adopce nebo pěstounská péče, stali běžnou součástí našeho života. Pro dítě jsou lepší, než pobyt v ústavu. „Pokud srovnáme kvalitní pěstounskou péči s kvalitní ústavní, je nesporné, že dítě z pěstounské péče bude lépe připraveno na život. Dostane šanci poznat, jak má vypadat fungující rodina,“ tvrdí ředitelka dětského domova.

Za pravdu jí dává i MUDr. Drahomíra Peřinová, členka poradního sboru pro náhradní rodinnou péči při KÚ Královéhradeckého kraje. „Dítě, které vyrůstá v ústavu je ochuzené a může být i trvale handicapované pro život,“ říká Peřinová.

Kniha odpovědí pro zájemce o adopci

Děti, které se ocitly ve výchovném zařízení, často „odkládají“ rodiče, kteří v podobném zařízení i sami vyrostli. „Je tedy nutné přetnout tento bludný kruh,“ říká Peřinová. „Jen dítě, které žije rodinným životem, je schopné žít tak i v dospělosti. A o své děti se postarat,“ dodala.

Peřinová řídí Dětské centrum ve Veské u Pardubic, které ročně přijímá až sto dvacet dětí. Pečuje o kojence, děti odebrané na základě soudního rozhodnutí i vážně nemocné. A třeba právě s jejich umístěním do náhradní péče, má dobré zkušenosti. „Vzpomínám si na případ, kdy k nám přišel chlapeček proto, že se narodil předčasně. A to u něj způsobilo dětskou mozkovou obrnu. A i pro něj, se podařilo ve dvou letech, najít rodiče. Chlapec dnes chodí do normální školy a studuje s výbornými výsledky. A to je zásluha náhradních rodičů,“ dodala.

Každý dítě nedostane

Žadatelé o adopci, či pěstounskou péči musí splnit řadu podmínek: Musí žít způsobem, aby mohli dát dítěti slušný základ do života. A nesmějí mít záznam v trestním rejstříku. „Předpokladem není ani to, že budou mít velký byt nebo hodně peněz. Musejí zejména dokázat připravit dítě na život,“ dodala MUDr. Drahomíra Peřinová.

Autorem nově vydané knihy „Adopce a pěstounská péče aneb Jak na to“, je Petr Neckář. Co ho vedlo dát k sepsání publikace? „Já sám jsem jedním ze žadatelů o pěstounskou péči. A to přesto, že s manželkou vychováváme dvě zdravé a krásné holčičky,“ říká. „I tak jsme se ale rozhodli že pomůžeme dítěti z ústavu,“ dodal. Kniha má podle něj ponouknout k podobnému kroku i další rodiny. „Dětí v ústavní péči, které potřebují vlastní rodinu, je hodně. A žadatelů o pěstounskou péči, je málo. Byl bych rád, kdyby rodiny s vlastními dětmi napadlo, nebo o tom přemýšlely, že si v budoucnu dítě bez rodiny osvojí. Jen fungující rodiny, totiž mají podmínky pro dobrou péči a výchovu,“ dodal Neckář.

Kniha plná odpovědí

Nová kniha obsahuje rozhovory s různými odborníky, kteří se úskalími a pravidly adopce nebo náhradní rodinné péče zabývají. „Odborníci odpovídají na položené otázky tak, aby každý žadatel věděl, jak při žádosti o dítě postupovat,“ připomněl autor.

Knihu „Adopce a pěstounská péče aneb Jak na to“, lze získat na Odboru sociálních věcí a zdravotnictví Magistrátu města Hradec Králové. K dispozici by měla být i v knihovnách nejen v Královéhradeckém kraji, ale také po celé ČR.

(Jiří Máslo)