Co bylo iniciačním momentem ke vzniku setkávání Kostelců z celé země?
U zrodu těchto setkávání byl Jirka Kahoun z Kostelce nad Černými lesy, který již bohužel zemřel. Podle slov pamětníků při zasedání tamního zastupitelstva na podzim v roce 1991 se prý přihlásil o slovo a navrhl, že by se v rámci keramických trhů mohlo uskutečnit setkání Kostelců. To bylo přijato a všichni byli pro. Náhoda tomu chtěla, že jsem se mohl od samého počátku podílet na přípravě a konání těchto setkání. Jirka Kahoun zhmotnil mou dávnou myšlenku, kdy jsem někdy v letech 1974 a 1975 všechny Kostelce objel a nafotil. Zájem o Kostelce jsem projevoval už jako dítě a hledal jsem je na mapě.

Kolik Kostelců je v republice?
Našel jsem jich třiatřicet. Sejít bych se jich mohlo čtyřiadvacet, těch devět zbývajících jsou spíše takové rarity v různých koutech země, které reprezentují různé kapličky a kostely a žije tam minimum lidí.

Co je cílem setkávání?
Smyslem je přátelství lidí, které spojuje jedno: Kostelec ve jménu města nebo obce. Za ty roky se utvořilo pevné pouto nejen mezi starosty, ale i obyvateli Kostelců. Mám radost, že se z toho stala tradice a už vpředvečer setkání se sejdou zástupci a starostové Kostelců k neformální debatě, kde vždy panuje skvělá nálada a družná atmosféra.

Bylo někdy období, že hrozil zánik této tradice?
Pokud si vzpomínám, tak v roce 1997, kdy bylo setkání u nás v Kostelci nad Labem, byla před ním organizační schůzka. Tehdy jsme řešili, zda ta setkání nedělat co dva roky. Tehdy zazněl hlas, že když se to bude dělat vždy za dva roky, tak to brzy skončí, ztratí se kontinuita. Zdálo se, že stojíme na rozcestí, co bude dál. Naštěstí jsme se dohodli na tom, že setkávání bude každý rok. Jsem rád, že se to i přes malou krizi zachovalo.

Jakou má setkávání perspektivu?
Záleží vždy na tom, jaký se zvolí ve volbách starosta, jak se k tomu postaví zastupitelstvo. Co se týče mě jako prezidenta a kostelcologa, jak jsem byl nazván, tak já v tom budu pokračovat, dokud mně budou síly stačit. O budoucnost setkávání Kostelců obavy nemám.

Jste jeden z mála Kostelečáků, kteří se zúčastnili všech dvaceti ročníků. Vzpomínáš na nějaké setkání obzvlášť rád?
Samozřejmě na to první, kdy jsme se neznali a oťukávali jsme se. Sešlo se patnáct Kostelců včetně Slováků, kteří už se dnes setkání neúčastní, což je určitě škoda a mrzí mě to. Bylo krásné počasí, všude hrála hudba. Vždycky, když něco začíná a je to nové, tak je to krásné. To jsme ještě nevěděli, že to bude mít takovou letitou tradici.