VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Občanské sdružení Cesta, pomoc pro postižené

Náchod – Z podnětu rodičů a přátel postižených dětí bylo v Náchodě v roce 1993 založeno Občanské sdružení Cesta jako nestátní nezisková organizace s cílem vybudovat účelové zařízení na pomoc dětem s postižením a jejich rodinám.

30.12.2009
SDÍLEJ:

Péťa Nosek z Náchoda (vpravo) oslaví za necelý měsíc své 24. narozeniny. Váží kolem 30 kilogramů, měří zhruba 1,40 metru. Sudičky mu sice do vínku nedaly to, co obvykle dávají ostatním dětem. Zato jej však obdarovaly mimořádně velkým srdíčkem.Foto: DENÍK/Věra Sýkorová

Podařilo se to za podpory Okresního a Městského úřadu v Náchodě, Sdružení zdravotně postižených a Sdružení pro pomoc mentálně postiženým.

V lednu 1994 byl zahájen zkušební provoz stacionáře Cesta, v únoru do něj nastoupily první děti, v průběhu roku další a od září byl stacionář v plném provozu.

Do roku 2001 stacionář provozoval svou činnost v pronajatých místnostech náchodského Déčka. Od září 2001 je umístěn v bezbariérové přízemní budově v Náchodě – Bělovsi.

Během svého působení prošlo stacionářem téměř 30 dětí.

Zvyšující se věk dětí i pečujících osob, a tím i zvyšující se náročnost péče o děti s postižením, to vše donutilo členy občanského sdružení zabývat se myšlenkou rozšíření služeb pro osoby se zdravotním postižením. Ke konci roku 2005 tyto myšlenky dostaly konkrétní podobu. Městský úřad v Náchodě nabídl sdružení bezbariérový domek v Náchodě u penzionu Marie. Občanské sdružení se rozhodlo rozšířit své služby o odlehčovací (respitní) službu a provozovat ji v nově získaném domku.

Služba je určena pro rodiny nebo osoby pečující o dítě nebo dospělého člověka se zdravotním postižením za účelem odpočinku pečujících, v případě nemoci a rekonvalescence pečujících nebo jiné překážky omezující řádnou péči o postiženou osobu.

Poslední čtvrtletí roku 2005 se tedy neslo ve znamení příprav na tuto novou službu, aby začátkem roku 2006 mohl začít zkušební provoz. Vše se osvědčilo a funguje dodnes.

Pomáhat se může po celý rok. Nejen o Vánocích. Dobrých skutků není nikdy dost. Na stránkách Deníku se pravidelně setkáváte s příběhy dětí ze speciálních ústavů, dětských domovů a sociálních zařízení. Dnes vám představujeme občanské sdružení Cesta, které provozuje denní Stacionář Cesta v Náchodě – Bělovsi a také takzvanou odlehčovací službu.

Občanské sdružení Cesta

Jak nám můžete pomoci ?

Poskytněte finanční dar
Dar s určením nebo bez určení účelu, na základě smlouvy
i hotově.
Darujte věcný dar
Pro organizaci nebo na určenou akci vše na základě smlouvy.
Darujte nám službu
Která nám ulehčí činnost nebo vyřeší údržbu využívaných
objektů.
Zapojte se do dobrovolnictví
Při běžném provozu, při organizaci akcí, při správě objektů.

Staňte se pravidelným sponzorem některé služby nebo akce

Občanské sdružení Cesta
Vítkova 3
Náchod
547 01

Č. ú.: 163530452/0300 ČSOB, a. s., pobočka Náchod

Denní stacionář umožňuje být dětem pospolu

Kolem denního stacionáře Cesta, který stojí v Náchodě – Bělovsi, neprojdete bez zastavení. Domeček se zahradou plnou dětského zařízení láká k zastavení a k bližšímu prozkoumání, byť jen pohledem.

Uvnitř se skrývají místnosti, ve kterých se učí, hraje, zpívá… Při každodenní péči jsou zde uplatňovány rehabilitační metody - zdravotní tělocvik, polohování, protahování, míčkování a mnohé další. Dále se zde provozují různé terapie: canisterapie, hipoterapie. Nic není povinné – klidně je možné dohodnout zdravotní rehabilitaci dle zdravotních problémů.

Děti se sem sjíždějí z různých koutků našeho regionu. Například z Náchoda, Červeného Kostelce, Jaroměře, Hronova, Police nad Metují, Broumova a přilehlých obcí. K jejich svozu je využíváno auto, které postižené děti ráno nabere v místech jejich bydliště a odpoledne je zase odveze zpátky k rodičům.

Děti jsou mezi svými kamarády rády…

Potřebovali by víc prostoru, ale nejsou peníze

Malý bílý domeček, který stojí nedaleko Domova důchodců v náchodské Bartoňově ulici, poskytuje formou ambulantní nebo pobytové sociální služby takzvanou odlehčovací péči rodinám s postiženým „dítětem“ ve věku 7 – 50 let.

Tato služba je k nezaplacení pro rodiče a další blízké pečující o postiženého, jimž umožňuje dopřát si chvíle oddechu, v klidu se v noci vyspat či si zařídit spoustu záležitostí, které lze zařizovat s postiženou osobou, o kterou je nutné celodenně pečovat, jen velmi těžko.

Klienti zde mohou strávit i více než jen jeden den. K dispozici jim zde jsou krásné, avšak trochu stísněné prostory. Plány na rozšíření stávajících prostor by byly, jediné, co však schází, jsou potřebné finance. Pokud by se podařilo sehnat peníze, mohlo by se začít s rekonstrukcí stávajících půdních prostor, které jsou zatím neobyvatelné. Nově získané prostory, které by tak vznikly, by jistojistě našly své využití pro postižené.

„Teď už je tu Péťa pro mě, ne já pro něho,“ říká babička Hana Biehounková o svém postiženém vnoučkovi…

Psal se 28. leden 1986. V náchodské porodnici spatřil světlo světa Péťa Nosek. Na jeho příchod na svět se těšila celá rodina, neboť se již dopředu vědělo, že se narodí chlapeček. První kluk v rodině známého náchodského fotbalisty (který měl zatím jen samé vnučky). Budoucí fotbalista… Všichni se na malého Péťu nedočkavě těšili a očekávali ho s otevřenou náručí.

Porod však neproběhl tak, jak by měl. Snad nešťastnou náhodou, snad neúprosnou rukou osudu nastal při porodu zádrhel, který měl za následek okamžitý transport novorozence na jednotku intenzivní péče do Fakultní nemocnice v Hradci Králové.

Bohužel, kyslíková zástava, která nastala, byla příliš dlouhá na to, aby malého Péťu nepoznamenala a aby se obešla bez následků.

Prognózy lékařů, které se na Péťovu rodinu hrnuly ze všech stran, byly doslova děsivé. „Doktoři nám nedoporučovali nic jiného než ústav,“ smutně zavzpomínala Hana Biehounková, babička Péti. Ta má obzvlášť na sestru z dětského oddělení, kde Péťa dva a půl měsíce ležel, nehezké vzpomínky. „Když jsme přišli na kontrolu, vítala nás se slovy: Proboha! Vy jste ho ještě nedali do ústavu?“

Nedali. Navzdory špatným lékařským prognózám, navzdory vyhýbavým pohledům lidí, navzdory všemu a všem… začala Péťova rodina s malým chlapečkem dělat vše to, co se dělá se zdravými dětmi. Jen to měli všichni o něco těžší… Byla doba, kdy byly postižené děti naprosto tabu. Málokdo o nich něco věděl. Téměř nikdo neměl ani tušení, jak s postiženým dítětem zacházet, natož jak s ním třeba cvičit…

V tu dobu se stala v rodině další událost – maminka Péti přišla nečekaně do jiného stavu. Její těhotenství bylo rizikové. „Asi si to umí každý představit – rizikové těhotenství a k tomu mít doma postižené dítě. To je zápřah na celých 24 hodin denně,“ vyprávěla babička Hana Biehounková. Právě v té době se jim podařilo sehnat léčebnu v Košumberku. Když však stanuli před jejími branami, čekalo je na dveřích překvapení – velká cedule s nápisem „Těhotným ženám vstup přísně zakázán“. Místo maminky tedy nastoupila do léčebny s malým Péťou jeho tehdy padesátiletá babička.

„Najednou jsem se ocitla mezi dvacetiletými děvčaty. Sice mi bylo tenkrát o téměř dvaadvacet let méně než dnes, ale stejně jsem tam byla nejstarší,“ vzpomíná Hana Biehounková. Jak dodává, právě v Košumberku získali s Péťou mnoho užitečných zkušeností, rad a tipů, jak žít s postižením. Následoval první lázeňský pobyt v Teplicích v Čechách, po něm v Janských Lázních… „Až jsem nakonec skončila – v uvozovkách – ´v Bohnicích´,“ směje se Hana Biehounková a dodává, že v Bohnicích nebyla s hlavou, nýbrž s Péťou, a to u jedné paní, se kterou se seznámila díky článku v Mladém světě, který pojednával o postižených dětech. Jednalo se o Hanku Hermanovou, která působí v bohnické léčebně dodnes, věnuje se například hipoterapii a především díky ní se začala s Péťou pořádně cvičit Vojtova metoda.

Hana Biehounková byla celý život zvyklá na to, že se stále pohybovala mezi lidmi. Ve škole, v práci, při sportu… Vždycky měla spoustu aktivit. A najednou byl všemu konec. Zůstalo jen u pravidelného a velice důsledného domácího cvičení s Péťou. Řekla si totiž, že svého vnoučka postaví na nohy.

Co vše život s postiženým dítětem obnáší – to si ten, který to na vlastní kůži nezažil, nedokáže vůbec představit. Například z banality v podobě shánění kočárku, který by byl pro Péťu ze zdravotního hlediska vhodný, se stala mezinárodní událost… Kočárek babička sehnala až daleko za hranicemi naší země…

Mezitím se Péťovi narodil bráška Marek. Zdravý a velice živý – svou hyperaktivitou nahrazoval celé rodině Péťovu nehybnost. Radost ze společných procházek občas zkazily pohledy kolemjdoucích lidí či výroky ustrašených maminek na pískovišti, které nabádaly své ratolesti: „Nechoď k tomu klukovi! Běž od něj pryč! Ještě něco chytneš!“ „Trvalo to, než se veřejnost zpacifikovala… Dnes už je to úplně o něčem jiném,“ je přesvědčena Hana Biehounková.

Péťa je postižen především pohybově. Také mu atrofovaly svaly v krku, tudíž nemluví. Buňky na porozumění (laicky řečeno) mu však v mozku zůstaly. Sice nepovídá, ale dokáže – například intonací tóniny či mimikou – dát najevo své pocity – radost, rozčílení, hněv, libost či nelibost. „Všemu rozumí. Však s ním také od malička jednáme jako se zdravým dítětem,“ svěřila se Hana Biehounková. Péťa se svými blízkými hovoří. Jen trochu jinak než ostatní děti. Umí „říct“, kdy chce přidat jídlo, nebo kdy má už naopak dost a jíst nechce. Od malička miluje děti. Kontakt s nimi mu přináší radost. A právě to bylo jedním z důvodů, proč se jeho babička Hana Biehounková rozhodla založit občanského sdružení podporující postižené děti. Pozvolna společnými silami s několika dalšími lidmi se jí to opravdu podařilo.

Po jednáních na ministerstvu, po objíždění sociálních ústavů v širokém okolí a po různých peripetiích vzniklo občanské sdružení s názvem Cesta. Stejnojmenný denní stacionář, který funguje v Náchodě–Bělovsi, sdružuje postižené děti z celého okresu. Ty už nemusejí být zavřené doma, ale mohou žít o něco kvalitnější život…

Autor: Věra Sýkorová

30.12.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Machovu zatím chybí forma i štěstí

Šaty z výstavy si přivlastnili tři místní mladíci ve věku 25, 17 a 15 let. Když se z médií dozvěděli, že to není obyčejné oblečení, ale drahé artefakty s uměleckou krajkou, raději je vložili do igelitové tašky a vrátili.
5

Nevěděli, co se šaty, tak je vrátili

Derby rozhodly jaroměřské vstupy do třetin

Náchodsko - Mizerný start do sezony zažívá nejúspěšnější celek posledních pěti let. Hokejisté Náchoda se v úvodu nového ročníku trápí jak v ofenzivě, tak i v defenzivě, což potvrdili i v nedělním domácím zápase s Třebechovicemi.

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Sokolovna nasála skvělou atmosféru s Masajem, vybralo se přes 57 tisíc

Česká Skalice /FOTO/ - Fenomén. Tak by se dal směle označit charitativní festival Nasajem s Masajem, který minulou sobotu v sokolovně vstoupil do osmého ročníku.

Startuje soutěž Chance být hvězdou. Točte a posílejte videa

Parádičky, skvostné góly. Bláznivý maskot, hluční fanoušci (a sličné fanynky). To všechno přináší fotbal. A právě dnes startuje soutěž, jež určí, kde najdete ty nejzajímavější borce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení