Po několik dní hořelo letiště a bylo slyšet výbuchy, poslední daleko slyšitelný výbuch se udál 8. května cca v 16 hodin. Kouř byl tmavý, hořely pohonné látky. Rozvrat německé armády byl nezadržitelný. Koleje byly vytrhány v délce několika desítek metrů asi dva kilometry od města, takže vlaky nejezdily.

Do Hradce Králové přijela motorizovaná hlídka Sovětské armády. 10. května ve 3:30 byl zatčen přednosta býv. zdejšího Gestapa Hardke a s ním sekretář Hanke. Oba se nacházejí již zde, v Hradci Králové. Jmenovaní byli zadrženi neznámými civilisty v Krkonoších.

Počet zatčených Gestapem v Hradci Králové za celý průběh války se zastavil na čísle 4637 osob. Při osvobozování bylo zadrženo 174 kolaborantů a zrádců.

Události v okolním regionu a průběh osvobození


Začátkem května 1945 bylo již naprosto jasné, že nastaly poslední dny nadvlády fašistických okupantů v našich zemích. Sovětská armáda dosáhla severních úpatí Krkonoš a na Moravě byly sváděny těžké boje.

V noci ze 4. na 5. května se vracel K. H. Frank letadlem z Německa a přistál na letišti v Hradci Králové. V Praze byl již netrpělivě očekáván Bienertem, přednostou Háchovy kanceláře, a dalšími členy protektorátní vlády. Plán na vytvoření Českomoravské republiky měl být realizován a v Československu měla nadále vládnout buržoazie.

Tento plán nacistů však naštěstí zmařilo v plném proudu probíhající květnové povstání. Východní a severovýchodní Čechy byly od konce dubna v přífrontovém pásmu a toto území sehrálo významnou úlohu v operačních plánech německé armády na vybudování obranné linie v pohraničních horách a na Českomoravské vysočině.

Proto se tu také nahromadilo více nacistických vojenských oddílů, než kdekoli jinde. To pochopitelně ztěžovalo revoluční boj. Tato nevýhoda byla ale vyvážena skutečností, že se tu pohybovalo mnoho partyzánských skupin.

Východní Čechy byly osvobozeny ve dnech 9.-12. května 1945 vojsky tří front Sovětské armády. Bylo to především levé křídlo ukrajinského frontu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva. Dále to potom byla vojska generála Jeremenka a maršála Malinovského. Boje Sovětské armády za osvobození Východočeského kraje byly součástí tzv. „pražské operace“, která trvala od 6. do 12. května 1945 a bylo do ní nasazeno veliké množství sil: dvacet pěších armád, tři tankové armády, jedna jezdeckomechanizovaná armáda, čtyři letecké armády a pět samostatných tankových sborů. Boje se rozvinuly na území o rozloze asi 100 000 km2 zahrnujícím téměř celé Čechy, většinu Moravy, část Saska, Slezska a Rakousko.


PLNÁ VERZE PRÁCE ŠTĚPÁNA SOUKENÍKA

Okupace a osvobození obyvatelstva ve východních Čechách za 2. světové války se zaměřením na lidské osudy

Obsah

I. Nastínění obecného průběhu války v Čechách 3
II. Okupace a počátek druhé světové války 4
a. Vymezení zásadních dat a událostí 4
b. Události ve Východočeském kraji 4 - 5
III. Vývoj situace a protifašistický odboj 5 - 6
IV. Osvobozování východních Čech 6
a. Situace v Hradci Králové 6
b. Události v okolním regionu 7
c. Pokyny K. H. Franka německému obyvatelstvu 7 - 8
d. Osudy českých a německých občanů ve dnech osvobozování 9
i. Býšť – Bojové akce místních občanů 9
ii. Jedlová – Bezhlavý útěk německých vojáků 9
iii. Choltice – Josef Nalezinek 9 - 10
iv. Pardubice – Němečtí vojáci utloukli vlastní raněné 10
v. Škrovád – Starý občan zavražděn německým vojákem 10
V. Závěr, foto-příloha, zdroje 10 - 15


I. Nastínění obecného průběhu války

Druhá světová válka byla bezpochyby dosud nejstrašnějším ozbrojeným konfliktem v dějinách lidstva. Pro Československo se stalo osudné datum 29. září 1938, kdy byla v Mnichově podepsána dohoda pojmenovaná po tomto městě. Zástupci čtyř světových velmocí, Neville Chamberlain, Édouard Daladier, Adolf Hitler a Benito Mussolini se v centru Bavorska dohodli, že Československo musí odevzdat svá pohraniční území okolním zemím. Sudety byly vydány Německu, část Těšínska Polsku a Podkarpatská Rus spolu s jižní částí Slovenska Maďarsku. Mnichovská kapitulace a tzv. politika appeasementu, doslova zmrzačily do té doby svobodný, československý stát, který tak ztratil velkou část svého území. Nové hranice byly ustanoveny podle potřeb nacistického Německa a Československá republika se stala bezbranným a hospodářsky závislým státem. Prezidentem se stal Emil Hácha a v čele vlády stanul Rudolf Beran, který byl však již na konci dubna 1939 vystřídán Aloisem Eliášem. Jako říšští protektoři se vystřídali postupně Konstantin von Neurath, Reinhard Heydrich, Kurt Daluege a Wilhelm Frick. Právě v momentě, kdy v roce 1941 nastoupil Heydrich a pronesl svůj projev, který se týkal plánů na likvidaci českého a moravského národa, naděje vlastenců nejvíce pohasla. Pro partyzány a domácí odboj bylo později velmi důležité datum 20. 7. 1944, kdy byl spáchán neúspěšný atentát na Hitlera. Po něm sice byla hospodářská a sociální situace v Protektorátu ještě horší, ale lidé už věřili, že válka nebude mít dlouhého trvání. Ve své práci se nyní budu nejvíce věnovat konci války, osvobozování našich zemí a to hlavně hradeckého regionu.


II. Okupace a počátek druhé světové války

a. Vymezení zásadních dat a událostí

Jak jsem již zmínil, 29. září 1939 proběhla Mnichovská konference, která znamenala konec tzv. „první republiky“. O den později došlo k odstoupení Sudet Německu, Těšínska Polsku a Podkarpatské Rusi Maďarsku. K rozpadu druhé republiky, Česko-Slovenska došlo potom 14. března 1939. V prvních dnech okupace byla gestapem uskutečněna akce Gitter (mříže), která byla zaměřena proti členům KSČ. Zatýkání provádělo četnictvo a policie. Parlament byl v zásadě vyřazen z politického rozhodování a vláda směřovala k fašistickému režimu. Programem reakčního bloku bylo tzv. „mnichovanství“ – představa, že o osudu národa a státu rozhodne hitlerovské Německo, kterému je třeba se podřídit. 14. března 1939 byl na pokyn Hitlera vytvořen tzv. „Slovenský stát“, který hned od svého vzniku v zásadních věcech sympatizoval s Německou říší. O den později, 15. března, podepsal prezident Hácha rozsudek nad zbytkem ČSR a nastala více než šestiletá krutovláda nacistů.

b. Události ve Východočeském kraji

V celém Východočeském kraji se situace v počátcích okupace příliš nelišila od stavu, který platil v celém Československu. Funkcionáři komunistické strany, antifašisté či protestující občané byli hromadně zatýkáni. Mnozí z nich byli později umučeni v koncentračních táborech. Boj proti okupantům byl velice široký a měl několik různých forem a stupňů. Mezi individuální akce odporu patřil například čin neznámé skupiny lidí, která v březnu 1939 střílela na německé vojáky u Zdechovic. V obvodu ředitelství státních drah v Hradci Králové bylo gestapem zatčeno pro sabotáž a popraveno nebo umučeno 57 železničářů, ale odporu vůči okupantům tím zabráněno nebylo. Od počátku okupace patřily ve východních Čechách k projevům odporu četné protinacistické letáky. Na Vysokomýtsku byly rozhozeny letáky s nápisy „Nedáme se!“ a ve Dvoře Králové nad Labem „Čeští dělníci – pracující lidé“. Dne 17. března přijela do Doubravice četa SA, složená z Němců z okolí Svitav a Jihlavy, aby střežila továrnu v Semtíně a pokusila se vypátrat rozšiřovatele letáků.

V Hradci Králové a v celých východních Čechách se projevila tendence zvýšit finanční částky na kulturní akce českého obyvatelstva a pro české školy. Německé úřady si toho ale všimly a tak v prosinci 1939 nařídil Oberlandrat, což bylo místní sídlo nacistických jednotek, v Pardubicích městskému úřadu v Bohdanči dopisem čj. 2787/38 následující: „Zdárné soužití obou národů, žijících na území Protektorátu, vyžaduje, aby do rozpočtu obcí, v nichž žijí občané německé národnosti, byly zařazeny přiměřené částky pro německé účely. S ohledem na to, že na německé potřeby nebylo v posledních letech zcela dostatečně pamatováno, nutno se pokusiti o to, aby bylo napraveno, co v posledních letech bylo zmeškáno…“.

III. Vývoj situace a protifašistický odboj

K běžným formám odporu v průběhu války náleželo také nošení odznaků v národních barvách a prodej tzv. „ruských furažek“ a čepic „masaryček“. Poblíž Ležáků, v lomu Hluboká, byl úkryt zbraní a svoje místo tu měla silná vysílací stanice výsadkářů z Anglie, kteří poté provedli atentát na Heydricha. Atentát byl organizován bez dohody s ostatním odbojovým hnutím, v době, kdy domácí podzemí nebylo připraveno na rozsáhlé akce gestapa.

Následovalo vyhlazení dvou vesnic, Lidic a Ležáků. Řada partyzánských oddílů se poté formovala buď iniciativou lidí nebo organizací KSČ. Na Chrudimsku působil „Pluk generála Svobody“, na Turnovsku bojoval oddíl K. P. Žukovského. Němečtí fašisté se partyzánů velice obávali a rozpoutali proto proti obcím a lidem, kteří podporovali partyzánské jednotky krutý teror.

Mezi Hradcem Králové a Pardubicemi bojovala v březnu roku 1945 skupina „Kirov“. Dne 24. května 1944 byl z Hradce Králové do Itálie odeslán prapor vládního vojska z něhož během července přešlo k italským partyzánům 265 příslušníků tohoto praporu. Tím se prapor, který měl původně 420 členů prakticky rozpadl. Ve východních Čechách byly nálety nejvíce postiženy Pardubice, které prodělaly tři bombové útoky. Při nočním náletu z 21. července na 22. červenec 1944 bylo v Pardubicích úplně zničeno dvacet sedm budov, těžce poškozeno dvacet jedna, středně třicet sedm a lehce šedesát. Poté bylo zjištěno třicet sedm mrtvých a přes třicet zraněných. V únoru 1945 byla přes východní Čechy odváděna obrovská spousta válečných zajatců, jejich počty se odhadují až na 70 000. Byli to převážně Rusové, Angličané, Francouzi, Jugoslávci či Novozélanďané. Za šest let strašné okupace prošlo jen věznicí hradeckého gestapa 4637 osob, pozatýkány byly tisíce lidí a popraveno bylo 700 osob z celých východních Čech.

IV. Osvobozování východních Čech

a. Situace v Hradci Králové

Nejprve je třeba připomenout situaci v centru východočeského regionu tak, jak ji popsal Petr Pech. „Kromě bombardování Holic vojenská letadla z hradeckého letiště nevzlétla. Letadla již nebyla schopna plnit rozkazy maršála Schornera k bombardování měst. Na letišti vypukla vzpoura, organizovaná rakouskými komunisty. Po několik dní hořelo letiště a bylo slyšet výbuchy, poslední daleko slyšitelný výbuch se udál 8. května cca v 16 hodin. Kouř byl tmavý, hořely pohonné látky. Rozvrat německé armády byl nezadržitelný. Koleje byly vytrhány v délce několika desítek metrů asi dva kilometry od města, takže vlaky nejezdily. Do Hradce Králové přijela motorizovaná hlídka Sovětské armády. 10. května ve 3:30 byl zatčen přednosta býv. zdejšího Gestapa Hardke a s ním sekretář Hanke. Oba se nacházejí již zde, v Hradci Králové. Jmenovaní byli zadrženi neznámými civilisty v Krkonoších.“ Počet zatčených Gestapem v Hradci Králové za celý průběh války se zastavil na čísle 4637 osob. Při osvobozování bylo zadrženo 174 kolaborantů a zrádců.

b. Události v okolním regionu a průběh osvobození

Začátkem května 1945 bylo již naprosto jasné, že nastaly poslední dny nadvlády fašistických okupantů v našich zemích. Sovětská armáda dosáhla severních úpatí Krkonoš a na Moravě byly sváděny těžké boje. V noci ze 4. na 5. května se vracel K. H. Frank letadlem z Německa a přistál na letišti v Hradci Králové. V Praze byl již netrpělivě očekáván Bienertem, přednostou Háchovy kanceláře, a dalšími členy protektorátní vlády. Plán na vytvoření Českomoravské republiky měl být realizován a v Československu měla nadále vládnout buržoazie.

Tento plán nacistů však naštěstí zmařilo v plném proudu probíhající květnové povstání. Východní a severovýchodní Čechy byly od konce dubna v přífrontovém pásmu a toto území sehrálo významnou úlohu v operačních plánech německé armády na vybudování obranné linie v pohraničních horách a na Českomoravské vysočině. Proto se tu také nahromadilo více nacistických vojenských oddílů, než kdekoli jinde. To pochopitelně ztěžovalo revoluční boj. Tato nevýhoda byla ale vyvážena skutečností, že se tu pohybovalo mnoho partyzánských skupin.

Východní Čechy byly osvobozeny ve dnech 9.-12. května 1945 vojsky tří front Sovětské armády. Bylo to především levé křídlo ukrajinského frontu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva. Dále to potom byla vojska generála Jeremenka a maršála Malinovského. Boje Sovětské armády za osvobození Východočeského kraje byly součástí tzv. „pražské operace“, která trvala od 6. do 12. května 1945 a bylo do ní nasazeno veliké množství sil: dvacet pěších armád, tři tankové armády, jedna jezdeckomechanizovaná armáda, čtyři letecké armády a pět samostatných tankových sborů. Boje se rozvinuly na území o rozloze asi 100 000 km2 zahrnujícím téměř celé Čechy, většinu Moravy, část Saska, Slezska a Rakousko.


c. Pokyny K. H. Franka německému obyvatelstvu

Při studiu historických materiálů mě velmi zaujal autenticky zaznamenaný výnos sepsaný Karlem Hermannem Frankem, státním tajemníkem úřadu říšského protektora.
„Němečtí muži a ženy!

Pouze jako preventivní opatření, tedy bez akutní příčiny, dal jsem v souhlasu se stranou v Čechách a na Moravě z 3. IV. 45 svolení k tomu, že mohou starci a ženy s dětmi, kteří nejsou nasazeni v práci, opustiti v klidu a beze spěchu Čechy a Moravu, mohou-li se mimo Protektorátu u příbuzných nebo u známých ubytovat a že k tomu dostanou cestovní opatření. Účelem mého výnosu bylo dát především části osamocených německých matek a dětí možnost odcestovat a ulehčit v budoucnu možnou evakuaci. Chtěl bych pro případ t.č. nepravděpodobného, ale přece jen možného bezprostředního ohrožení Protektorátu nepřítelem už nyní dosáhnout jistého uvolnění. Kdo ovšem má možnost ubytovat své příslušníky v ostatním říšském území, nechť tak učiní v klidném a rozumném plánování. Bohužel je tento účel v některých případech špatně interpretován a nesprávně pochopen. Vznikly nesmyslné pověsti a druh útěkové psychosy se zmocnil jistých německých kruhů.

Pro poučení mnoha tisíců rodin, které zůstávají v Protektorátě, konstatuji:

1. Protektorát Čechy a Morava bude krajně hájen na svých hranicích fanaticky se bránícími útvary gen. marš. Schornera.
2. Každý pokus uvnitř země vyvolat nepokoje bude záhy potlačen.
3. Veškerý veřejný život bude bez jakéhokoli omezení zachován, každý pracující zůstane na svém pracovišti. Kdo bez rozkazu nebo výslovného povolení opustí své pracoviště, s tím bude bezohledně naloženo jako se zběhem.
4. Vracejícím se ženám a dětem (rozumí se do říšského území) poskytnu všemožnou péči. K tomu účelu budou nasazeny veškeré síly státu, strany a hospodářství.
5. Bude-li třeba, budou připraveny dostačující dopravní prostředky. Kde to zvláštní situací bude vyloučeno, bude evakuováno v klidu a pořádku za přiměřené vojenské a policejní ochrany.
6. V případě bezprostředního ohrožení nepřítelem, dám včas rozkaz k evakuaci.
7. Nic neškodí víc, než nervozní spěch a nekázeň.

Heil Hitler! V Praze 8. IV. 1945
Německý státní ministr pro Čechy a Moravu K. H. Frank, v. r.“


d. Osudy českých a německých občanů za osvobozování

Následují autentické výňatky z kronik jednotlivých obcí. Je na nich poměrně dobře znatelný popis situace a odpor vůči Němcům, který však v posledních dnech Protektorátu se zadostiučiněním přerostl v poslední odboj Čechů v boji proti nacismu.


I. Býšť – Bojové akce místních občanů (5. května 1945)

V obci Býšť byla zahájena střelba proti Němcům projíždějícím na autech po státní silnici směrem od Hradce Králové a opačně. Tohoto boje se zúčastnili také místní občané a občané ze sousedních obcí vyzbrojeni loveckými puškami.
Do pozdních večerních hodin dne 5. května 1945 bylo zastřeleno 11 německých vojáků. Ukořistěno bylo 16 osobních a nákladních automobilů, větší počet zbraní, střeliva a jiné výzbroje. Z ukořistěných zbraní bylo ještě téhož dne odesláno 15 pancéřových pěstí četnické stanici v Holicích, která tyto zbraně nutně potřebovala k odboji.


II. Jedlová – Bezhlavý útěk německých vojáků (8. května 1945)

Na začátku měsíce května, roku 1945, začaly obcí Jedlovou projíždět hordy ustupujících německých vojsk a dne 8. května 1945 opustil Jedlovou poslední německý voják. Stačilo, aby se někde objevil jediný ruský voják a Němci se hnali do neznáma. Německé obyvatelstvo vyvěšovalo bílé praporky a přijížděly sem hlídky jak ruských tak i rumunských vojsk.

III. Choltice – Josef Nalezinek (9. května 1945)

Dne 9. května 1945, ve 20:20, byl na okresní silnici Lipoltice – Turkovice v katastru obce Urbanice, okres Pardubice, zastřelen při sbírání odhozeného materiálu od projíždějících kozáků na koních, kteří byli ve službách Německa, Josef Nalezinek, narozen 19. 2. 1926 v Urbanicích, syn dělníka Josefa Nalezince z Urbanic čp. 4.


Při sbírání tohoto materiálu byl s Josefem Nalezinkem ještě 25-letý František Jelínek z Urbanic čp. 27, který při šetření udal, že spolu s Nalezinkem sbírali odhozený materiál a na ramenou nesli pancéřové pěsti. Když se přiblížily jednotky kozáků, odložili oba pancéřové pěsti do příkopu a zůstali stát na okraji lesa.
Když k nim přijela první dvojice, vystřelil jeden voják karabinou a zasáhl Nalezinka do prsou, potom následovala ještě větší salva z pistole. Nalezinek po první ráně zůstal ležet na zádech a pak byl ještě prostřílen naskrz. Jelínek, když Nalezinek nejevil známek života, sedl na kolo a ujížděl k obci Urbanice. Bylo po něm také stříleno, zasažena byla ale pouze duše od kola. Oba jednali ten den na příkaz místního národního výboru.

IV. Pardubice – Němečtí vojáci utloukli vlastní raněné

(9. května 1945)
Po všech těch zvěrstvech páchaných Němci bychom mohli snadno pochybovat, zda Němci mají také duši či srdce. Celé veřejnosti ale ještě přeci není rozsáhlá německá zběsilost známá dostatečně. Nemohli jsme od Němců očekávat míru lidství pro nás, když ji neměli ani pro vlastní lidi. Ve škole u sv. Jana v Pardubicích byla zřízená německým vojskem nemocnice. Když pak Němci museli opustit Pardubice, vzali s sebou marody, ale ty těžce nemocné vlastní rukou dobili. O tomto faktu je nutné přemýšlet, abychom pochopili celou zrůdnost Hitlerovy ideologie.


V. Škrovád – Starý občan zavražděn německým vojákem

(24. června 1945)
Dne 24. června přepadl štábní šikovatel bývalé německé armády Ludvík Helmut v kamenném lomu u Škrovádu osmdesátiletého rolníka Čeňka Půhoného a sekerou ho zavraždil roztříštěním lebky. Potom ho oloupil o boty, kalhoty, hodinky a menší část peněz. 25. června byl Helmut dopaden v lese u Čejkovic.
V. Závěr, foto-příloha, zdroje


Ve své práci jsem se zabýval problematikou okupace českých zemí za druhé světové války a následnému boji partyzánů a občanů Protektorátu za osvobození. Zajímalo mě, jak vypadala situace ve Východočeském kraji, a jak probíhaly dny osvobozování v našem regionu. Při čtení knížky Květen 1945 ve východních a severovýchodních Čechách jsem objevil velmi zajímavou pasáž týkající se pokynů Karla Hermanna Franka německým obyvatelům na území Protektorátu. Je to jediná doslova přepsaná pasáž z této knihy. Přišlo mi totiž, že jakoukoli změnou by tato část ztratila autentičnost a svou charakteristickou formu. Abych to shrnul, tak účelem mé seminární práce bylo seznámit čtenáře s nastíněnou problematikou, podat co nejpřesnější informace z doby války a hlavně se zaměřit kromě tzv. velkých dějin na historické události v menších vesnicích, na věci, které se staly běžným občanům. Chtěl bych, abyste se nad výše prezentovanými událostmi zamysleli. Válka je tou nejhorší věcí, která může naší civilizaci potkat. Lidská bezohlednost a fanatismus by měly být potlačovány oproti radostem, které život přináší.


Použitá literatura, zdroje:

Frajdl, J. Květen 1945 ve východních a severovýchodních Čechách. 1. vydání. Havlíčkův Brod, 1965
Frajdl, J. a Zikmunda, V. Listy z dějin východních Čech. 1. vydání. Havlíčkův Brod, 1965
Frajdl, J. Národně osvobozenecký boj ve východních Čechách a osvobození Sovětskou armádou. Pardubice, 1975
http://cs.wikipedia.org/wiki/Druh%C3%A1_sv%C4%9Btov%C3%A1_v%C3%A1lka
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichovsk%C3%A1_dohoda
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensko