Známe Prahu - matku měst- ale opravu tak, jak by se na občana našeho státu patřilo?

Udělat si několikadenní výlet po Praze není, myslím, nic, zač bych se měl stydět, přestože na některých místech jsem byl vskutku poprvé. Ve svých pětatřiceti letech s nadšením bloudím v zrcadlovém bludišti na Petříně, z blízké rozhledny pak obdivuji krásné panorama města a procházím oběma nábřežími Vltavy.

Mé zvědavosti také neušly vltavské ostrovy a Kampa s Čertovkou. Svoji pozornost věnuji celé řadě známým architektonickým skvostům. Ještě vyčkávám výměně hradní stráže a mé neposedné nohy mě vedou po starých zámeckých schodech k malostranské dominantě - Chrámu Sv. Mikuláše. Následuje Karlův most, Staroměstské náměstí a radnice s orlojem, Prašná brána, Národní divadlo, Vyšehrad nebo kontraverzní Tančící dům. Také míjím Café Imperial, ale Zdeněk Polreich zrovna k mé smůle nevaří. Pěkné fotografie pořizuji v Ledeburské, Valdštejnské zahradě či v zahradě Na Valech.

S fotoaparátem na krku a mapou města v kapse mířím na Václavák a kolemjdoucí mě mylně považují za zahraničního turistu, kterého žádají, aby jim udělal společný snímek. Už také vím, kde sídlí naše ministerstvo financí, ČNB nebo Úřad vlády. Senát, poslanecká sněmovna a rekonstruovaná Zlatá ulička však mému výletování ucházejí a stále čekají na další návštěvu, stejně tak i plno dalších zajímavostí, které naše hlavní město nabízí nejen turistům k poznání i k obdivu.

Utrmácen z výletu ulehám na lůžko v kajutě Botelu Racek a plánuji svůj další den po Praze. Kam plánujete letošní dovolenou vy? (Jiří Polák, Náchod)