VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Překlad někdy potřebuje nechat uležet

Východní Čechy - Kamila Weiserová z Lanškrouna, středoškolská učitelka češtiny a angličtiny, objevila pro českého čtenáře irského spisovatele Franka O´Connora.

2.1.2008
SDÍLEJ:

Překladatelka Kamila Weiserová z Lanškrouna na nedávné autogramiádě. Na křtu překladu irského autora nemohlo chybět typické irské pití.Foto: Renata Langerová

Jako první přeložila O´Connorovu knihu Můj oidipovský komplex a jiné povídky. Na šťastný osud třiceti povídek si připili lanškrounští čtenáři irskou whisky. Autorské čtení se neslo v duchu humoru, tak typického pro irskou literaturu.
Jak vznikl nápad přeložit knížku Franka O´Connora?
„K autorovi a jeho povídkám mě přivedla Míša Čaňková na semináři angličtiny pro učitele. Na jedné ze svých cest do Anglie jsem pak objevila knížku povídek s názvem Můj oidipovský komplex a jiné povídky. Obsahuje nádherné příběhy a živé dialogy. Snažila jsem barvité povídky převyprávět rodině. Protože jsou poměrně rozsáhlé, tak jsem si udělala hrubý náčrt. Upravila jsem tři povídky. A manžel řekl, že bych je měla přeložit všechny a vydat.“
Sháněla jste nakladatele sama, nebo vás oslovil?
„Muž jednou řekl, že bychom mohli dát někomu o povídkách vědět. Rozeslal informace po nakladatelstvích, ale Olympia byla první, kdo se ozval. Pak mě čekala tichá, ale moc pěkná práce doma.“
Považujete za těžší převedení povídek do češtiny, nebo jejich porozumění v angličtině?
„Není asi problém povídkám porozumět v angličtině, ale převést je do češtiny. Chcete tajemství? Nejdříve jsem přečetla větu a snažila si v hlavě vytvořit obraz nálady, myšlenky, zkrátka to, co se v ději odehrává, a také tón, jakým je to řečené. Potom jsem se pokusila onen obraz vytvořit v češtině a teprve poté jej porovnávala s originálem. Nedá se překládat slovo od slova, protože převádění z jednoho jazyka do druhého je spíše o hledání, o porovnávání velmi jemných rozdílů, o jazykové rozmanitosti a specifičnosti toho daného jazyka.“
Překládala jste všechny povídky najednou?
„Ne, vždycky jsem pracovala pouze na jedné povídce, ale když byla hotová, nechala jsem překlad uležet a začala pracovala na jiné povídce. Po nějaké době jsem ji znovu četla, ale většinou již bez originálu. Posuzovala jsem, zda je text zvukomalebný a dobře se poslouchá. Čtu ráda poezii. Dává mi schopnost poznat, co všechno lze ještě se slovy udělat, kde je hranice.“
Co bylo nejsložitější?
„Část povídek jsem přeložila ještě před tím, než je Olympia přijala. Poté, co jsem podepsala smlouvu, tak mě psychicky ovlivňovalo datum, k němuž jsem musela překlad odevzdat. Termín mě trochu svazoval, ale na druhou stranu jsem zase pracovala s pocitem, že nepřekládám jen tak do šuplíku. Věty se mi honily hlavou. Škrtala jsem je a mnohokrát přepisovala. S povídkami začnete žít, uvědomujete si jejich hloubku. Napoprvé čtete příběh, napodruhé odkryjete jeho morální poslání a po třetím čtení se s povídkou začínáte reflektovat jako člověk.“
Ovlivnily povídky váš život?
„Obohatily mě. Začala jsem více přemýšlet o sobě. Nejdříve jsem je četla ze zvědavosti, pak se staly součástí mého života. Dokonce přivedly manžela do kuchyně.“
Irský povídkář proslul zarputilou snahou o dokonalost. Vyrovnala jste se s tím?
„Kniha vydala asi rok systematického psaní, kdy jsem s ní žila. Stále jsem upravovala texty napsané bohatým jazykem. Až tehdy mi docházelo, jakého velikána překládám – Frank O´Connor patří k nejlepším irským povídkářům. Snažila jsem se, aby překlady sdělily to hluboké lidství, které je v textu ukryto, ale zároveň neztratily onen jiskřivý smysl pro humor. Irové jsou nepřekonatelní vypravěči. Mnohdy jsem házela zmačkané papíry do koše a začínala znova. S matkou – češtinářkou jsem se dohadovala, jak to má znít.“
Považujete překládání za těžkou disciplínu?
„Neuvěřitelně. Ve všední dny jsem věnovala překladu nejméně hodinu. Byly dny, kdy jsem řešila tisíce věcí. Nejlepší byly soboty, dopoledne jsem si překlady doslova užívala. A také jsem se celý rok téměř nedívala na televizi.“
Už máte tip na další publikaci?
„ Pánbůh ví, ale moc ráda bych v překladech pokračovala. S povídkami jsem zažila měsíce neuvěřitelně krásné práce.“
2.1.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Českoskalické zápasy asi nudné nebudou

Jak reklamovat koupený dům či byt

Broumov po svém sestupu zatím dost tápe

Náchodsko - Čtyřgólovou normu si pravděpodobně domluvili v sobotním programu fotbalového Krajského přeboru mužů hráči Červeného Kostelce, Jaroměře i Náchoda. Tento regionální trojlístek si totiž z hřišť soupeřů odvezl tři body za vítězství 4:0.

Zraněného motorkáře transportoval vrtulník do nemocnice

Spyta - V neděli srpna odpoledne vyjížděli profesionální hasiči z požární stanice Jaroměř k dopravní nehodě na hlavním tahu z Hradce Králové do Náchoda u obce Spyta.

Historický spolek Antares a tanečnice potěšily svým vystoupením

Náchod - Vystoupení šermířů, rozvlněné křivky břišních tanečnic a večerní ohnivá show – to a další zábavu v sobotu nabízela dětem i dospělým návštěvníkům Hospůdka u Mílů. O reprodukci historického šermu se postaral spolek Antares z Náchoda, který zábavné odpoledne započal příběhem Jana Koldy ze Žampachu v 16 hodin.

Folklorní festival patří k nejvýznamnějším svého druhu v Evropě

Červený Kostelec - Je až neuvěřitelné, jak krásné chvíle rychle utíkají. Už uplynuly čtyři dny, kdy z úst pana starosty zazněla slova, na která čekali fanoušci folkloru dlouhých 360 dní: „Šedesátý třetí folklorní festival Červený Kostelec považuji za zahájený!“ Tím se rozjelo pět krásných, folklorem naplněných dní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení