Publikaci se 79 obrázky, z toho 60 hnědě patinovaných a 19 barevných fotografií na nepochopitelně silném papíře vytiskla Tiskárna Polonček Náchod (uvnitř chybí titulní list a ISBN). Do sborníku s celkem 10 kapitolkami přispělo šest autorek a autorů textů a osm fotografů.

Hlavní autorkou textu je redaktorka sborníku Olga Mertlíková, vysokoškolsky vzdělaná historička a a archivářka, která napsala celkem polovinu, pět kapitolek. Hned tu úvodní Vivat muzeum (s. 3-14), ztvárňující historii a vývoj Městského muzea v Jaroměři (1879-2008), kdy z pochopitelných důvodů se autorka vyhnula hodnocení činnosti muzea v letech 1978-1990, kdy ředitelem jaroměřského muzea byl její manžel PhDr. Pavel Mertlík a od r. 1990 je dosud ředitelkou sama, oba podle mého názoru velmi úspěšní profesionální muzejníci. Ostatně u příležitosti 100. výročí založení muzea vydalo jaroměřské muzeum čtyřicetistránkovou brožuru Městské muzeum v Jaroměři 1883-1983 (1984, 40 stránek petitem, 17 obr.) z pera nezávislého historika PhDr. Jiřího Uhlíře, tehdejšího člena muzejní rady, s úvodem PhDr. Pavla Mertlíka. J. Uhlíř totiž zpracoval strojopis-rukopis připravované publikace Sto let muzejnictví na Jaroměřsku 1879-1979 (Dějiny muzeí Jaroměř, Josefov, Kuks, Smiřice), Jaroměř 1978 a 1981. A4, 78 stránek strojopisu, z nichž otiskl původně výtah v seriálu článků v Jaroměřském zpravodaji od ledna 1983 do února 1984. Strojopis uložen v muzeu Jaroměř.

Vraťme se však k recenzi nové brožury (2009) s převahou dokumentárních obrázků (79), jež výstižně ilustrují současnou bohatou činnost jaroměřského muzea, které se už tradičně mimořádnou aktivizací (uvedením do intenzivnější činnosti), animací (oživováním) a dynamizací (rozhýbáním) muzejní činnosti zdařile včlenilo do kulturního povědomí občanů naší vlasti.

Další statě pojednávají o fondu a bohatých sbírkách muzea. Historií archeologického fondu se zabývá PhDr. Miloš Vávra, CSc. (s. 15-17). Tento fond patří k nejstarším, stejně jako i etnografický, národopisný. Byly vytvářeny postupně od první výstavy starožitností v Josefově v roce 1879, která dala podnět ke vzniku jaroměřského muzea dne 20. ledna 1883 (v Josefově muzeum vzniklo až v roce 1909) a zejména v souvislosti s pražskými celonárodními výstavami z roku 1891 a 1895, kdy na velké Národopisné výstavě českoslovanské v Praze bylo Jaroměřsko zastoupeno reprezentativní expozicí tzv. Jaroměřské chalupy obývané po celou dobu výstavy. Zasvěcenou stať zde vytvořila Mgr. Věra Chlumská (s. 18-23). Další sbírky uměleckoprůmyslové a výtvarného fondu muzea (s. 24-33) představuje O. Mertlíková , která píše i o militáriích (s. 36-37) a fotografickém fondu (s. 45-47). Historii památkové péče v Jaroměři (s. 43-44) stručně zpracoval P. Mertlík. O architektonické hodnotě kubistického Gočárova Wenkeova domu (s. 48-50), v němž je od roku 1947 umístěno jaroměřské muzeum, píše Radomíra Sedláková a o firmě A. Wenke a syn (s. 51-52) ještě doplňkově informuje O. Mertlíková. Ředitelka Státního okresního archivu Náchod Mgr. Lydia Baštecká napsala hodnotnou stať Jaroměřské a josefovské archiválie dříve a nyní (s. 53-58), v níž konstatuje, že archivy města a Jaroměře a města Josefova a další fondy a sbírky byla převezeny v roce 1988 z Jaroměře do nově postavené budovy Okresního archivu v Náchodě Na Brance.

Také od roku 1983 dosud Městské muzeum v Jaroměři vyvíjí bohatou kulturně veřejnou sbírkotvornou, výstavní, přednáškovou, konferenční a publikační činnost, což přehledně shrnuje ředitelka muzea O. Mertlíková v kapitolkách Závěrem a Muzejní statistika (s. 59 a 61). Převážnou část publikace vyplňují zajímavé dokumentární fotoreprodukce (celkem 79), které dodali: František Guld, Oldřich Šustil, Václav Novák, Miroslav Podhrázský, Miloš Vojíř, Karel Hanuš, Zdeněk Bečák a fotoarchiv muzea.

Závěrem lze konstatovat, že recenzovaná brožura představuje solidní a hodnotnou publikaci, na jejíž tvorbě má největší podíl samotná ředitelka muzea, redaktorka a hlavní autorka brožury PhDr. Olga Mertlíková. Cenné jsou nejen informace o vzniku, založení, historickém vývoji muzea za posledních 125 let (1883-2008), ale ocenit je třeba též charakteristiku bohatých sbírek, fondů, pozoruhodných tří stálých expozic včetně podzemních chodeb v Josefově. Počet předmětů v muzejních fondech se v roce 2008 přiblížil ke dvaceti pěti tisícům. Muzeum disponuje 340 čtverečnými metry výstavních ploch a 550 metry depozitářů ve Wenkeově domě, v josefovské muzejní expozici je to 120 m výstavních ploch a v lapidáriu a kasematech čítá 280 metrů čtverečných. K 31. prosinci 2008 tvořilo pracovní muzejní tým celkem sedm osob. O jejich dobré muzejní i propagační práci svědčí, že v roce 2008 navštívilo muzeum a jeho pobočky v Jaroměři a Josefově přes třicet pět tisíc návštěvníků, což je imponující číslo, jak je uvedeno v této hodnotné brožuře.


(PhDr. Jiří UHLÍŘ, člen kulturní komise města Jaroměře)