U příležitosti pádu totalitního režimu se rozhodla skloubit obojí, zamluvila termín a tak se 17. listopadu 2009 mohl náchodský Beránek vrátit ve vzpomínkách o dvacet let zpátky.

Vzpomínkový pořad měl svou jasnou koncepci. Jeho hosty byli tehdejší ´fóristé´ (členové Občanského fóra), z nejrůznějších částí naší země jich přijelo celkem 35. Jejich setkání začalo už kolem šestnácté hodiny ve vinárně v Beránku, kde měli možnost sami si popovídat, částečně fungovalo toto setkání také jako seminář – zazněly tam úvahy a eseje.

Samotný pořad pro širokou veřejnost odstartoval úderem devatenácté hodiny. Na programu byly například historické reflexe, o které se postarala hlavní pořadatelka Lydia Baštecká, dále ukázky ze soudobé historické literatury, literární reflexy.

Došlo i na svědectví účastníků a přímých aktérů a aktivních a organizátorů tehdejších demonstrací v Náchodě. Četly se dobové dokumenty, které se současně promítaly i na plátno za jevištěm. V průběhu večera zněly také aktuální písničky nejen od Marty Kubišové a Karla Kryla, ale také od Sváťa Karáska, Spirituál Kvintetu a dalších.

Náchodský Beránek byl zaplněný asi ze dvou třetin a byli v něm k vidění zástupci všech generací. Mladších lidí bylo možná o trochu méně. Pro ně totiž v Náchodě speciální akce proběhla už 11. listopadu. Pořadatelé ji nazvali „Panelovou diskusí“ a náchodští středoškoláci zde měli možnost otevřeně diskutovat s přímými účastníky a organizátory tehdejších polistopadových akcí. Přesto byli pořadatelé komponovaného večera s účastí spokojení. Povedla se dokonce i pomyslná třešinka na dortu.

„Možná, že největší ohlas mělo to, co jsem si nechávala trochu v záloze, až jaká bude atmosféra, jak se situace vyvine a nakonec se to podařilo,“ prozrazuje Lydia Baštecká. „Nakonec jsme si všichni společně zazpívali naši tehdejší hymnu, kterou dnes můžeme nazvat i národní písní - ´Kde domov můj´ i s tou slovenskou částí, protože tak tenkrát končily všechny demonstrace a nejen tady v Náchodě. Tato píseň evokovala nejsilněji tehdejší emoce a pocity u všech zúčastněných a silný zážitek to byl pro všechny i tentokrát.“

Celý program byl zakončen tichým pietním aktem se svíčkami u morového sloupu na náměstí. Z městského rozhlasu na náměstí zněla Motlitba pro Martu, nejsilnější a velmi emotivní píseň, která symbolizuje tehdejší sametovou revoluci. Jen silný vítr trošku hatil slavnostní atmosféru sfoukáváním svíček. „Svůj účel to naplnilo a myslím, že jsme všichni odcházeli s dobrými pocity,“ uzavírá s uspokojením organizátorka Lydia Baštecká.

(Klára Němečková)