Svátečně laděné prohlídky podzemních chodeb začaly v devět hodin a na poslední osmou se vydaly přibližně tři desítky lidí hodinu po poledni. S plechovými svítilnami v rukou se chodbou vzdalovaly mrazivému počasí venku do útrob pevnosti, kde na ně čekalo něco přes příjemných deset stupňů Celsia. Průvodce Karel Kulhavý při zastávkách průběžně informoval o důvodu postavení pevnosti a různých jejích zajímavostech.


Na přibližně kilometrové trase, kterou návštěvníci prošli většinou se skloněnou hlavou a přihrbenými zády, je seznámil se způsoby podzemního boje o pevnost, nesnadnou prací minérů, kteří byť se uměli pohybovat a orientovat v chodbách v naprosté tmě, k žádné ostré akci se nedostali. Po dostavění pevnosti se totiž změnila politická situace a s ní i nepřítel: z výbojného Pruska na Francii. A přesto, že se v období napoleonských válek několikrát připravovala na obléhání, vojenské slávy se pevnost nakonec nedočkala.


Závěr prohlídky absolvovali účastníci již se sfouknutými svíčkami, aby se v naprosté tmě alespoň na chvíli vžili do podmínek, jež měli někdejší obránců pevnosti. Těch mělo být v případě obležení až 12 tisíc… Přestože se jednalo jen o pár desítek metrů některým účastníkům mohla cesta v nekompromisní tmě připadat jako celá věčnost.


Světlo na konci tmavého tunelu jim připravilo ještě jedno překvapení v podobě uniformovaných vojáků, kteří jim ze střílen předvedli, jak silně zní výstřel v podzemní chodbě. Na konci prohlídky při výstupu zpět na zem se mohli ještě občerstvit čajem či grogem a vrátit se do svých domovů – čekat na štědrovečerní nadílku.