„Východní Čechy jsou mým druhým domovem," říká populární zpěvák a také brilantní tanečník PETR KOTVALD, jehož žena Hana pochází z Chrudimi a v nedaleké Seči mají svůj „letní byt".

Na východě Čech také čtyřiapadesátiletý rodák ze Žatce, který je na pódiu jako doma už od roku 1976, často vystupuje. Nedávno byl například hostem živého vysílání Českého rozhlasu Pardubice.

Jaký jste měl pocit z živého rozhlasového natáčení, které se uskutečnilo v sále pardubického Divadla 29 před publikem?
Živé vysílání mám moc rád, protože je většinou interaktivní, pokud má dobrého moderátora. A to v případě ředitele Českého rozhlasu Pardubice a Hradec Králové Pavla Kudrny platilo. Bylo to fajn i proto, že člověk měl kromě rozhlasových posluchačů před sebou ještě plný sál diváků, což je vždycky příjemné.

Proč jste se vůbec rozhodl přijmout pozvání na Den otevřených dveří Českého rozhlasu Pardubice?
Přiznám se, že z mé strany už je to tak trochu tradice. Je pravdou, že v Pardubicích jsem byl na Dni otevřených dveří poprvé, ale podobných akcí jsem se už v minulosti účastnil na jiných místech republiky. Rozhlas mám rád, a to z mnoha důvodů. Když jsem začínal svou pěveckou kariéru, tak mi opravdu hodně pomohl. Tehdy to byla především zásluha jedné  hudební redaktorky, která si prosadila svou a začala hrát mé písně, přestože byla řada lidí proti tomu. Jenže ona si trvala na svém a i když měla doporučení, že Kotvald se v rozhlase prostě hrát  nebude, tak ona ho nerespektovala a stejně mé skladby do éteru pouštěla. Od té doby mám k rozhlasu velmi pozitivní vztah. Významný vliv měl i na hit Milujem se čím dál víc. V roce 1989 až 1990 vedl v podstatě nepřetržitě  rozhlasovou hitparádu, až se jeho představitelé rozhodli, že ho z ní budou muset po strašně dlouhé době, kdy jí vládl, vyřadit. (smích)

Pojďme teď od minulosti k současnosti. Co vás nyní nejvíc zaměstnává?
Mám velkou radost z toho, že se do pražské Státní opery znovu vrací inscenace opery Vladimíra Franze Válka s mloky na motivy stejnojmenného románu Karla Čapka. V nejbližší době se chystají hned tři představení, a to 4., 10. a 25. června.

Jak vlastně vaše angažmá ve Státní opeře vzniklo?
To je vlastně další východočeská stopa! Toto angažmá vzniklo díky uměleckému šéfovi královéhradeckého Klicperova divadla Davidu Drábkovi, který představení 
v pražské Státní opeře režíroval. Navázali jsme tak na spolupráci, kterou jsme začali 
v Klicperově divadle při představení Koule, kde mám takovou roličku. (úsměv)

To ve Válce s mloky máte hned dvojroli…
Ano. Jde o postavy Poseidona a Billyho Binga. Musím říct, že je to pro mě velmi zajímavá zkušenost. Pro zpěváka je to nádherný pocit – mít za sebou sedmdesátičlenný orchestr a ještě k tomu taková pozoruhodná čísla, která například přerušuje reklamní blok (úsměv). Jsem za tuto příležitost Davidu Drábkovi vděčný.

Jak Davida Drábka vnímáte?
Je to zvláštní tvor, doslova přírodní úkaz. (smích) Mám ho nesmírně rád. Je to fajn člověk, který navíc dokáže vytvořit mimořádná představení. Jeho hry mají podle mého názoru dva stěžejní plány. Někdo možná vnímá Davidovy inscenace jen jako stylizované komedie s vtipnými narážkami a překvapivými pointami, ale ten, komu je dáno, si v nich dokáže přečíst řadu věcí i mezi řádky. To se mi na jeho tvorbě líbí a asi i proto je mi tak blízká…

Bavíme se o divadle a opeře, ale co vaše sólová pěvecká kariéra? Kam ta se posouvá?
Momentálně připravuji nové album. Bude to komornější deska s názvem Pan zpěvák II. a bude navazovat na první titul s tímto názvem, který spatřil světlo světa v roce 1997. Prvních pět písní této novinky už je natočených, zatím pouze s klavírním doprovodem. Dramaturgie tohoto alba se v tuto chvíli dotváří. Je jasné, že se tato deska nevylíhne hned, ale věřím, že se nám do konce prázdnin podaří dostat ji do nějaké zajímavé polohy.

Půjde tedy o album v šansonovém duchu?
Nebudou to vyloženě šansony. Toto označení není úplně přesné. Spíše bych řekl komorní písně nebo popšansony. Jde o skladby, které mají svou osobitou atmosféru a jdou až k jádru. Budou to nejen úplné novinky, ale i skladby, které nazpívali někteří mí oblíbenci. S dramaturgií alba mi pomáhá další Východočech – pardubický zpěvák a moderátor, lídr skupiny Pirate Swing Band Jiří Ševčík, který se mnou už 
v minulosti spolupracoval 
v roli PR manažera.

S ním dokonce chystáte i další společný projekt…
Ano. Jirka Ševčík mě oslovil 
k hostování na albu skupiny Pirate Swing Band. Mělo by jít o duet. Pro mnohé to asi bude překvapení. Uvidíme.

A co popové skladby, ty vás teď nelákají?
Právě jsme se bavili s hudebním skladatelem Jindřichem Parmou, že už se nám stýská po společné tvůrčí práci ve studiu, kde bychom chtěli zapracovat právě na nových popových skladbách.

Je vidět, že se nenudíte…
Do toho se připravuji na několik živých vystoupení, které mám do konce této sezony. Nějaké chystám i na letní prázdniny. A už pomalu ladíme termíny na mé vánoční turné, které začne v polovině listopadu.

A určitě se s ním podíváte i do východních Čech.
Přesně tak. Už se na to moc těším. Stejně tak i na prosincový projekt, který pořádá regionální Deník – Česko zpívá koledy. Na této akci jsem vystupoval už předloni v Pardubicích a loni v Hradci Králové. Jsem rád, že letos se zase vrátím na pardubické Pernštýnské náměstí.

Petr Kotvald
Populární zpěvák Petr Kotvald se narodil 8. července v roce 1959. V rodném Žatci navštěvoval tehdejší lidovou školu umění (klavír) a současně se učil zpívat u profesorky Julie Jindrákové. V čase studií na elektrotechnické průmyslovce v Chomutově zpíval se skupinou Scarabeus. V letech 1977 až 1979 soutěžil na jihlavském festivalu Mladá píseň (v roce 1978 získal uznání za osobitou interpretaci, o rok později tento festival vyhrál), na Děčínské kotvě vyzpíval v roce 1980 druhé místo. V té době spolupracoval s Miriam Hruškovou a její skupinou Motor. Na jeho hlasový projev měl velký vliv hlasový pedagog František Tugendlieb, s nímž se seznámil v Jihlavě. Základy pohybové průpravy získal u choreografky Věry Veselé, vedoucí Chrudimského tanečního studia. Od roku 1981 se stal společně se Stanislavem Hložkem členem orchestru Karla Vágnera a po boku Hany Zagorové si rychle získali značnou popularitu. Písnička Holky z naší školky se stala nejprodávanější československou nahrávkou všech dob na gramofonových deskách. Petr Kotvald se Stanislavem Hložkem zpívali ve dvojici, popřípadě ve trojici s Hanou Zagorovou. Všichni tři však měli rovněž sólové ambice. V roce 1986 zahájil Petr Kotvald svou sólovou dráhu a od té doby vystupoval s vlastní skupinou Trik. Ta spatřila světlo světa v první polovině června roku 1986, tři roky v ní hostovala zpěvačka Hana Křížková. Skupina Trik Petra Kotvalda doprovázela do roku 1996. Ač je známý zpěvák mnohdy vnímán hlavně jako interpret tanečních hitů, jako byly například skladby Mumuland, Milujem se čím dál víc, Je v tahu, Gejzír, Kdekdo je dál, Dej nám sex, Hyde Park, Bílá královna, V pohodě, je také umělcem, který hájí v hloubi své duše písně vyprávějící příběhy, sdělující pocity a vyvolávající emoce. Diváci tyto pop-šansony vnímají velmi příznivě a občas s překvapením oceňují zpěvákovu zralou interpretaci těchto tolik stylově odlišných a pro něj netypických skladeb.