Zamyšlení k 17. listopadu

Nedávno jsem četl, že jednou z mála věcí, která nás odlišuje od nerostu, je kladení si otázek. Je to stoprocentní pravda, protože jde o nutný „spouštěcí element“ k tomu, aby člověk začal myslet. Bohužel totiž neplatí marxistické, že „vše se děje samo“ mechanicky, ze své vlastní podstaty, z čehož také (krom jiného) plyne naše oblíbené, že „vše nějak dopadne“. Samozřejmě samo jak jinak...

V jistém smyslu to pochopitelně platí: přece jen jsou mnohé věci, které neovlivníme. Ale dělat, že naše společné peníze se ztrácejí samy, že nikdo ze zločinců nikdy nic zlého nedělal (a pokud, tak je to už tak dávno, že se mezi tím „změnili“; samozřejmě k lepšímu) a věřit, že všichni z nich onen zločinný marxismus podrývali „zevnitř“ (coby rození revolucionáři), to není naivní domněnka bezmocného „malého člověka“, ale bohužel hloupost.

Vždyť přece víme, jaké typy lidí byly exponenty nedávného společenského systému (s jejich know-how jsme se již dávno mohli všichni obeznámit). Pokud k tomu přičteme naši téměř absolutní netečnost (odůvodněnou výše zmíněným pohledem), nemůže z takové rovnice vyjít jiný výsledek, než jaký je: Veřejně se lže a krade v takovém rozsahu, jaký si nikdo z nás nepamatuje. A je to logické: Dnes je totiž demokracie a „soudruzi“ (a jim podobní) se mohou projevovat zcela svobodně, na plno bez omezení polovojenským a udavačským pořádkem. Jinými slovy, dnes již není důvod obávat se a sami bezpáteřní zbabělci (ideoví přeběhlíci všeho typu) nám to ukazují přímo vzorově!

Bylo řečeno, že „vše se děje samo“. Alespoň to tak vypadá, co se týká našeho chování vůči fungování společnosti. Avšak někteří moc dobře vědí, že tomu tak není; i z tohoto důvodu jsou jejich pohádkové majetky podložené „tvrdou a poctivou prací“. Vědí totiž, že úplně zadarmo jim nic nedáme (socialismus nefunguje a klasickým diktaturám rovněž odzvonilo) a musí se tedy snažit: vymýšlet, jak si naše společné vzít (proč ne, když ostatní nemají zájem). A snaží se urputně. Lze to vidět na každém kroku až si toho ostatní už ani nevšímají: máme totiž tendenci pokládat převažující jev za normální... A právě to naši zvolení dobře vědí, stejně jako vědí, že dokud bude většina z nás stále stejně hloupá (nazývejme věci správným jménem), budou mít po ten čas ojedinělou možnost parazitovat…

Poté, až budeme mít úplně „prázdné kapsy“ (ekonomika totiž sama ze sebe neroste), si můžeme ze šuplíku vzít svůj pas a radovat se, že po půl století už konečně můžeme svobodně cestovat. Ale za co? Všichni totiž dobře víme, že nikde není nic zadarmo; to ale zároveň znamená, že nic se neděje samo. Výjimkou je „marxistické“ smýšlení…, a proto si nedělám žádné iluze. Jen nadále sleduji, jak mnozí z těch „nejslušnějších“ (nejlépe oblečení) lžou, aby mohli rozkrádat to, co nám tady ještě zbylo. Jsou to koneckonců znalci, poněvadž dobře vědí, proč jsme všichni tak žalostně „slepí“…

Petr Staněk, historik umění a kultury, Broumov