Co dnes dělá Ludmila Formanová, když zrovna neobjíždí krajská kola Štafetového poháru?
Učím tělocvik na Gymnáziu a Střední pedagogické škole v Čáslavi a mimo to mám takovou menší skupinku dětí. Nejsou to úplně atleti, mám tam plavce, a protože můj syn hraje hokej, tak i malé hokejisty. A tyto děti si tam se mnou dělají takovou atletickou kondičku jako doplněk ke svým hlavním sportům. Myslím si ale, že časem se tam těch atletů nabalí víc.

Dá se tedy očekávat, že se v budoucnu zaměříte výhradně na atletiku?
Musím přiznat, že mě to baví. Když budou šikovné děti, tak bych se jim ráda věnovala jen po atletické stránce.

Asi to není úplně otázka pro vás, ale přece jen. Jak byste se charakterizovala jako trenérka?
Já jsem vždy říkala, že Jarmila (Kratochvílová – pozn. autora) na nás byla přísná, ale zároveň kamalrádská a podobně se to snažím dělat i já.

Když se tady rozhlédnete na ty skotačící děti, nezávidíte jim?
Strašně. Okamžitě bych si to s nimi vyměnila.

Kdy jste začínala s atletikou?
Když jsem byla já takto malá, tak jsem ještě atletiku nedělala. Sice jsem byla ve třetí třídě poprvé ve škole na závodech, ale atletice jsem se začala věnovat až od šesté třídy.

Asi to ale nebyl špičkový umělý povrch, na jakém závodí děti v Novém Městě nad Metují?
(úsměv) Tak to rozhodně nebyl. Já jsem vyrůstala na škváře a na ní jsem také zůstala dost dlouho. Dokonce jsem na ní běhala i poměrně velké závody, jakými byla i mistrovství republiky.

Mohlo to pro vás být motivující. Dnes, když dítě bude chtít a rodiče budou mít prostředky, mohou mu koupit klidně obuv, ve které závodí špičkoví světoví atleti. To za vašich atletických dob rozhodně nebylo.
To máte pravdu. Dodnes si pamatuji na své první adidasky. Ty jsem si koupila v nějakém výprodeji v Německu a dokonce jsem v nich hned tu první noc spala. Pořád jsem je měla na nohách a prohlížela si je a to samé bylo s tretrami. Mít něco takového, to pro nás byl svátek.

Jak jste se vlastně dostala k projektu Štafetového poháru?
Oslovili mě z Českého atletického svazu a musím se přiznat, že mě to moc potěšilo. Já jsem štafety měla strašně ráda, takže vždy, když jsem si odběhla svůj závod, tak jsem se těšila na štafetu, protože je to taková týmová práce. A možná právě proto mě teď pro podporu tohoto projektu oslovili.