Miloš Thér třetí v Honda-Lorenz Motul Classic Cupu

Prořídlý, pouze dvoučlenný tým Lišáků, ve složení motocyklový jezdec Miloš Thér z AMK Police a jeho doprovod starající se o blaho jezdce, Josef Máslo ze Žďáru nad Metují, si mě minulý týden vyzvedli krátce před pátečním polednem přímo z redakce.

Usedl jsem do jejich vozu, který za sebou ještě vláčel karavan. Cestou jsem si vyslechl vyprávění obou z poslední návštěvy mosteckého autodromu, kdy zažili bouřku, doprovázenou průtrží mračen, neskutečnému větru a létajících stanových přístřešcích. Mou tváří se ale při pohledu na jasnou oblohu a spalující slunce jen mihl úsměv.

Po příjezdu do paddocku autodromu jsme si vybrali strategické místo poblíž dvou zatáček okruhu, ukotvili karavan a k němu připevnili stanový přístřešek, který nám měl ještě nadělat nejednu potíž. Mezitím se Miloš zdravil se starými známými harcovníky, jejichž vystavené kombinézy prozrazovali, že jejich majitelé již mají najezděnou pěknou řádku kilometrů nejen na okruzích, ale i na přírodních tratích.

Poklidné odpoledne pomalu přešlo do teplého večera, během něhož přišel na kus řeči příjemný německý pán středního věku. Až později jsem se dozvěděl, že šlo o ředitele kriminální policie z Lipska. První se ke spánku nakonec odebral Miloš, jehož v sobotu čekaly dva měřené tréninky. Já s Pepou jsme vydrželi povídat o něco déle. Plánovaný budíček jsme měli v 8.30, jenže vše vzalo za své krátce po šesté ranní.

To nás probudil ostrý vítr a cinkání stanových tyček držících náš přístřešek u karavanu. Po otevření dveří karavanu se nám naskytl nepěkný pohled na zborcený přístřešek, vyskákali jsme tedy ven, chopili se rohových tyček naší zříceniny a odolávaly nárazům větru. Pohledem skrz slídové okénko jsem jen zahlédl jiný stan, který se naplácl na plot oddělující paddock od závodní trati.

Na venkovní stráži u tyček jsme vydrželi zhruba hodinu, následný pokus dospat předčasný budíček už byl marný. V průběhu dopoledne se situace rapidně zlepšuje a Miloše čekají první tréninkové jízdy. Já s Pepou vyrážíme se stopkami na boxovou zítku. Při prvním měřeném kole se stopky v mé ruce zastavují na hodnotě 2:21, při druhé Miloš stlačil čas na 2:20 a zhruba stejný čas zajel i v námi měřeném třetím kole. Odcházíme zpět do paddocku, kde už přešlapuje mírně nespokojený Miloš. Svůj motocykl CŽ 250 před odpoledními tréninkovými jízdami vylepšuje, polehčí převod a ochudí karburátor.

Rázem se jeho časy zlepšují na hodnoty kolem 2:12. Netrpělivě pak v průběhu odpoledne hledá své jméno ve výsledkových listinách, zde nalézá oficiální čas 2:11, což ho na startovním roštu řadí na třetí místo své třídy.

Ve zbytku odpoledne sledujeme závody jiných seriálů, navečer si s Milošem projdeme část okruhu. Vysvětluje mi, jak jednotlivé úseky projíždí, kde brzdí, kde přidává plyn a kde je zrádný asfalt. Ještě před setměním pro jistotu sklízíme stanový přístřešek, co kdyby náhodou… a uléháme.
Ve dvě hodiny v noci nás opět budí řádění přírody, vítr cloumá s karavanem a my si blahopřejeme, že jsme přístřešek sundali a zabalili. Ráno se probouzíme do nezvyklého chladu, usedáme k závodní trati a sledujeme závody jiných kategorií i seriálů.

Milošův čas přichází těsně před druhou odpolední. Start má dobrý, ale záhy se dostane do skupinky čtyř bojujících jezdců. Po dvou odjetých kolech odstupuje pro závadu na motorce největší favorit závodu a je nám jasné, že bedna bude. Vedoucí jezdec na znatelně rychlejším stroji je v nedohlednu, Miloš ale dál svádí nerovný souboj s jiným závodníkem, kterému nakonec o pár metrů podlehne.

Po závodě si jen marně postěžuje na systém závodu, do něhož pořadatelé zařadili hned několik výkonnostních kubatur, takže po rovině tito závodníci Milošovi bez problémů odjížděli a v zatáčkách mu zase překáželi, nic se ale nedá dělat. Už deset minut po závodě ale září štěstím při slavnostním vyhlašování vítězů, vždyť byl také v závodě nesoucím honosný název Honda - Lorenz Motul Classic Cup jediným Čechem. Následuje nezbytná fotodokumentace, odeslání MMS zpráv fanklubu do Holandska, balení a odjezd směr Náchod. Závodní víkend končí.