Bývalý svěřenec novoměstské trenérky Radky Králové se v současné době připravuje pod Petrem Šarapatkou a kombinuje atletiku se sportem, který s královnou sportu nemá na první pohled moc společného – s boby.

Jakube, jste univerzální atlet se silnými disciplínami dálka, výška i oštěp. Jak jste se dostal k bobům?
K bobům jsem se dostal v létě 2014 při studiu fyzioterapie na fakultě tělesné výchovy a sportu, kde si mě vyhledal náš pilot Radek Matoušek. Já se zprvu tak trochu bránil, protože pro mě bylo důležité dokončit školu a chtěl jsem se nadále věnovat atletice, ale nakonec mě přesvědčil, abych si s nimi jel zatrénovat na liberecký trenažér. Tehdy mě to chytlo a začal jsem psát novou kapitolu sportovní kariéry.

Patříte mezi opory prvoligového týmu atletů Sportovního klubu. Mimo to ale také reprezentujete ČR v kategorii neslyšících sportovců. Tuším, že vás letos čeká mistrovství světa, kde se koná a v jaké disciplíně se představíte?
Letos se koná mistrovství světa v bulharské Stare Zagore a letošní rok je prvním, kdy budu reprezentovat ČR právě v desetiboji namísto dálky, výšky nebo oštěpu.

Prozraďte, co považujete za svůj dosud největší sportovní úspěch?
Své sportovní úspěchy dělím do několika kategorií. Atletiku dělám polovinu svého života a za největší úspěch na tuzemské scéně považuji bronzovou medaili na letošním šampionátu ve vícebojích dospělých v Praze. Neměl bych ale zapomenout na svůj největší úspěch v individuální disciplíně na loňském MČR dospělých v Plzni, kde jsem skončil čtvrtý ve skoku dalekém. Na mezinárodním poli je to pak loňský bronz opět ve skoku dalekém na ME neslyšících v polské Bydhošti. Ze světa bobů je pro mě největším úspěchem nedávná bronzová medaile z juniorského MS ve čtyřbobu (do 26 let – pozn. autora).

Řekněte mi, jaké byly vůbec vaše sportovní začátky?
Já jsem obecně sportoval už odmalička – míčové hry, kolo, plavání. Dá se říct, že jsem dělal všechno. První sport, do kterého mě rodiče přihlásili, byl fotbal, u něhož jsem vydržel do 12-ti let a poté jsem nakročil do atletiky v SK, u které zůstávám dosud.

Vystudoval jste fyzioterapii na FTVS, kam směrujete svoje profesní kroky?
Mám zatím pouze bakalářský titul. Poslední dva roky je u mě na prvním místě sport s ambicemi na zimní olympiádu v Koreji, ale snažím se svůj volný čas věnovat samostudiu fyzioterapie a cizím jazykům. Profesní kroky chci vést ke sportovní a soukromé fyzioterapii. Rád bych ale v budoucnu doplnil můj obor výživovým poradenstvím a alternativní medicínou a možná i trenérstvím, ale to je pořád hodně daleko.

A co u vás vítězí – atletika nebo boby? A dá se to skloubit?
Obojí mě baví. Nedokážu upřednostnit ani jeden sport. Od jara do léta dělám atletiku na 100%, samozřejmě je to i příprava na zimní bobovou sezónu, a jakmile skončí letní sezóna, upínám se zase naplno na boby a ledové koryto. Oba sporty se vzájemně doplňují, v mém případě jde o kombinaci rychlosti, síly, výbušnosti a váhy, kterou můžu využít jak v atletice, tak na bobech. (až, mr)