Jirko, jak se tedy daří?
Daří se perfektně, díky. Měl jsem teď dva víkendy volna, tak jsem pěkně odpočatý.

Nejdříve řekněte v jakých seriálech letos startujete, protože se mi doneslo, že už nejde jen o ten domácí?
To je pravda. Na jaře jsem totiž podepsal smlouvu s polským klubem Sparta Wroclaw, za který tedy letos absolvuji celý polský šampionát. Dále pochopitelně startuji v MČR, pojedu některé závody mistrovství Evropy a v září snad Mistrovství světa družstev.

Polský šampionát? Jak jste se k tomu dostal?
V předchozích letech jsem vždy na konci sezóny startoval v posledním závodě jejich šampionátu a v tomto závodě vítězil. Letos v zimně se tedy na mě obrátili z klubu Sparta Wroclaw, zda bych nechtěl startovat v celém jejich šampionátu. Přiznám se, že jsem měl i nabídky z jiných klubů, ale Sparta Wroclaw u mě byla na prvním místě. Znal jsem se již chvíli s funkcionáři tohoto klubu a Wroclaw je pro mne, i co se týče vzdálenosti, nejblíže z těch klubů, které o mě měli zájem. Pak už tedy jen zbývalo dohodnout se na financích a nic nebránilo podepsat smlouvu.

To je to tak snadné?
Tak úplně není, byl trochu problém ohledně toho, že bydlím mimo Polsko a měl bych jet jejich mistrovství. Ale to byly jen maličkosti, které za mě můj polský manažer vyřešil, aniž bych se já musel starat.

Polský manažer?
Ano, měl jsem v Polsku, mohu říci kamaráda, člověka, který se mi o vše staral. Připravil smlouvu, postaral se o přihlášky do závodů, zajistil finance, chodil se mnou na přejímku, řešil případné problémy, prostě mi zajišťoval vše.

Mluvíte v minulém čase…
Ano, bohužel asi před měsícem náhle zemřel. Bylo mu 43 let a zemřel ve spánku na selhání srdce. Na jeho pohřeb přišla spousta lidí. Robert Borowczyk byla známá osobnost polského motorismu. Měli jsme spoustu plánů, například jsem si po sezóně měl vyzkoušet plochou dráhu, plánovali jsme v Polsku trialovou školu atd.. Sparta mě však hned na posezení po pohřbu ujistila, že smlouva platí, její podmínky klub dodrží a slíbené peníze platí. Takže na cíli vyjet pro Spartu Wroclaw titul mistra Polska se nic nezměnilo. Jen už mi s tím Robert nepomůže.

Takže se nyní musíte postarat v Polsku sám?
Ano, i když mi Sparta někoho nového přímo sama přidělila. Ona je ale většina závodů již odjetá, takže letos už to dojedu. Sparta sice už mluví o nové smlouvě na příští rok, ale zatím tohle neřeším. Po sezóně zhodnotím a uvidím.

V Polsku to funguje jinak než u nás

To si opravdu v Polsku klub může dovolit platit jezdce?
Ano, v Polsku to funguje jinak než u nás. Kluby mezi sebou soutěží a ty úspěšné dostávají na konci sezóny od polského motocyklového svazu na základě výsledků finance – odměny. Takže pro ně je zajímavé angažovat někoho, kdo jim vyjede výsledky a nějaký ten úspěch. Je to ale pochopitelně také tím, že Polsko je veliká země, je tam spousta trialistů, prodá se tedy hodně trialových motorek, na závody chodí spousta diváků, prostě je asi všechno jinak. Například v Polsku prvním deseti jezdcům vyplácí peníze přímo pořadatel, takže ti nejlepší dostávají peníze nejen od svých klubů, které jim hradí i veškeré cestovní náklady, ale dostávají peníze i od pořadatelů, pokud pochopitelně jsou v závodě úspěšní. A řeknu na rovinu, že není téměř závod, kdy by za mnou nepřišel importér nějaké značky a nedělal mi nabídky, abych startoval právě na jeho značce.

Zajímalo by mne, jak se vám tam tedy daří a hlavně závodí?
Máme v polském mistrovství odjeto šest závodů a všechny jsem zatím vyhrál. Co se týče pocitu ze závodů v Polsku, není to jednoduché. Polské tratě jsou jiné, jezdí se to v lokalitách a terénech, jaké u nás nejsou. Samozřejmě jsem ze začátku byl v novém prostředí, takže ani to mi úplně na pohodě nepřidávalo. Ale už jsem se tam rozkoukal a beru to všechno jako velikou příležitost poznat něco nového a zase si rozšířit obzory.

Takže máte našlápnuto na titul Polska…?
Našlápnuto ano, ale ještě není dobojováno, stále nám zbývají čtyři závody.

Výkonnostní díra v českém trialu

A co Mistrovství České republiky?
Ve dvou závodech jsem nemohl startovat a tyto závody mi pochopitelně budou v konečném účtování chybět. Ve zbývajících čtyřech závodech jsem dvakrát vyhrál a dvakrát byl druhý, takže i s těmi chybějícími závody jsem nyní v seriálu MČR na třetím místě. Když nepřijedu na závody, tak vedoucí jezdec MČR Martin Křoustek nemá téměř s kým bojovat. Vznikla v našem trialu veliká výkonnostní propast, mladí jezdci se nezlepšují tak, jak by bylo potřeba. Dokonce mi i pořadatel nedávno poděkoval, že jsem na jeho závod MČR přijel, že bylo zase na co koukat a bylo to hned zajímavější. I to je důsledek toho, že jsem dal přednost Polsku, cítím, že si mě u nás více váží a jsou rádi, když přijedu.

Takže útok i na titul mistra České republiky?
To asi nedopadne, ty dva závody mi prostě chybí a bodovou ztrátu již těžko dotáhnu. Chtěl bych být v konečném zúčtování MČR co nejvýš, určitě do třetího místa, kam se mi podaří nakonec vystoupat, uvidíme.

A co to Mistrovství světa družstev?
Letošní MS družstev se jede v Itálii a pochopitelně bych tam rád, pokud mě tedy výkonný výbor nominuje, byl. Chci si to zase rozdat o titul Mistra světa družstev.

Takové máte ambice?
Po zlatu z roku 2008 a stříbrech z let 2009 a 2010 nemůžeme mít jiné cíle.

Zbývá vám při takovém vytížení i čas na něco jiného?
Moc ne. Když už mám volný víkend, závodím na horském kole nebo trénuji. Takže času moc přes sezónu není, ani jsem letos neměl moc čas na svoji silniční motorku, na Buella. Příští rok to snad bude lepší, rozhodnu se asi pro jeden šampionát, neboť bojovat na tolika frontách, je náročné. Nejen psychicky, ale i časově. Ono se řekne polský šampionát, to je kousek, ale Polsko je veliká země, v pondělí nad ránem se mnohdy vracím domů, pondělí a úterý se vybaluje, ladí motorka a ve čtvrtek už zase musíme mít nabaleno na další závod. Přitom trénovat a provozovat i jiné sporty, které mám rád, není téměř možné.

Vy závodíte na horském kole?
Ano, na jaře jsem si udělal radost novým horským kolem a už v zimě jsme s kamarády mluvili o tom, že pojedeme některé závody, např. seriálu ,,Kola pro život“. Kamarádi z různých důvodů odpadli, ale já, když se do něčeho dám, už necouvnu. Takže když nejedu zrovna nějaký víkend závodit na motorku, naložím horské kolo a jedu závodit na něm. Je to fajn příprava a trénink na motorku, člověk si sáhne na dno, bez ohledu na to, zda bojuje o první či padesáté místo. Ale pochopitelně žádné ambice v horských kolech nemám, jde skutečně jen o koníčka.

Tak se bojím zeptat, zda jste už byl někde na dovolené?
Ano, byl jsem s přáteli na týden u moře, ale také na pár dní na kole na Šumavě. Teď o víkendu se už zase vracím do závodního kolotoče, čeká mě další závod mistrovství Polska. Dva volné víkendy utekly jako voda.

Na Dakar má stále ještě dost času

Na jaře jsme hodně mluvili o snu jménem Rallye Dakar, jak to tam vypadá nyní?
Dohodli jsme se s šéfem Dakar teamu, že dokud budu moci na vysoké úrovni závodit v trialu a bude mě to naplňovat, budu dělat pouze trial. Zaprvé mi Dakar neuteče, pořád mám ještě věk, kdy mám na něj dost času a zadruhé k tomuto startu pochopitelně potřebuji finance a věřím, že i v tom by mi mohla účast na závodech v Polsku do budoucna pomoci. Přeci jen je to veliká země, kde je motorismus skutečně velice populární. Takže teď mám hlavu a ruce plné trialu, ale na tomto cíli se samozřejmě nic nezměnilo.

Na jakém motocyklu vůbec v trialu závodíte?
Jedná se o italský motocykl Beta. Jde o dvoutakt o objemu 290ccm. Jedu Betu už několik sezón po sobě a jsem s ní spokojený. Přivedl mě k ní tehdejší importér pan Sinko z Děčína, který dnes už sice není dovozcem do ČR, ale i s novým dovozcem, firmou MotoPalič, funguje spolupráce perfektně. Aby také ne, když je jejím spolumajitelem bývalý mistr světa v enduru Roman Michalík. Je to prima kluk, takže s ním a jeho sestrou Irmou, která v jejich firmě taktéž pracuje, je radost spolupracovat.

Vaše rodina má hodně blízko k motorkám, vím, že i váš strýc závodí na motorce…?
Je to pravda. Můj strejda, Vladimír Svoboda, taktéž závodí na motorce. Jezdí silniční závody na veteránech a co mám občas informace od táty, tak si vede velice dobře.

Pokud se nepletu, tak jednoho veterána má doma i váš otec?
Ano, to má. Jedná se o trialovou Montesu z roku 1980. Jde o stroj, který v tomto roce byl vítězným strojem v mistrovství světa. Táta si ho vozí s sebou na závody a dělá mi na něm doprovod. Při pohledu na tento stroj si člověk uvědomí, že vývoj jde vpřed skutečně obrovskými kroky.

Takže, jaké jsou nyní vaše cíle na zbytek sezóny?
Určitě bych chtěl získat titul mistra Polska, chtěl bych získat medaili v konečném pořadí seriálu MČR, za tři týdny nás také čeká MČR družstev, kde budeme obhajovat loňský titul, takže cílem je určitě obhajoba a z MS družstev dovézt zlato. I když pochopitelně každá medaile by byla dobrá.

Co říci závěrem…?
Chtěl bych hlavně poděkovat mým rodičům, kteří se mnou téměř po všech závodech jezdí a vím, že je to určitá oběť. Nedávno se mě otec zeptal, jak to ještě plánuji a já mu řekl, že mě asi z motorky položí přímo do hrobu. Bylo to pochopitelně řečeno s nadsázkou, ale když si zvyknete na styl života, kdy víkendy trávíte po závodech, v pátek vyrážíte pryč, abyste se v neděli v noci unavený, často pobitý, ale zase o mnoho zážitků bohatší vracel, není jednoduché přestat. Vím, zkusil jsem si to. Ale člověk by měl dělat, co ho baví. Můj polský kamarád, mj. polský importér Bety, mi na pohřbu Roberta ve Wroclavi řekl takovou tu známou, ale pravdivou větu. Řekl mi: „Jurek, je třeba žít na full gas (plný plyn ), neboť nikdy nevíš, kdy přijde konec.“ A tak to beru, odpočívat není nyní čas, jedu prostě na plný plyn…