Jak to vaše foodblogerství začalo?
Úplně paradoxně jsem nikdy s gastronomií neměla nic společného, vždycky jsem ale moc ráda jedla. A vždycky mně chutnalo. Až na mateřské dovolené, když už jsem měla rok dceru Naděnku, která se narodila nedonošená, a byla dva měsíce v inkubátoru, a bylo to moc těžké, tak se mi ta nakupená úzkost projevila v nespavosti. A najednou jsem potřebovala ten mozek nějak zaměstnat něčím jiným, než tím miminkem a tou starostí. A tak jsem začala koketovat s blogováním.

Stačilo se jen rozhodnout a pustit se do toho nebo jste to musela promyslet a naučit se nové věci?
S blogováním je spojené i fotografování, a já jsem byla fotografický analfabet. Měla jsem takovou tu růžovou krabičku a tou jsem fotila. Takže jsem si musela pořídit kvalitní fotoaparát, a ten zas měl funkce, které jsem neuměla ovládat. Tak jsem se přihlásila na kurs focení a metodou pokus omyl a aplikováním těch nových zkušeností se ty fotky nějak rodily, znamenalo to naučit se pracovat i v různých programech. Protože to jídlo musí být „vymazlený“, to není o tom, jen tak něco cvaknout.

Pamatuji si, že jste hned od začátku měla poměrně úspěšný facebookový profil…
To máte pravdu, nejdřív jsem měla jen facebookovou stránku, což se ukázalo jako dobrý tah, protože je to nejúčinnější a nejsnadnější forma sebepropagace. Lidi začali ty moje recepty sdílet. Nežli jsem pak rozjela vlastní webovou stránku, tak jsem měla už dva tisíce fanoušků. Byl to fajn start, že člověk nezačal blogovat do vzduchoprázdna.

O pro vás vůbec znamená jídlo?
Je to vášeň. Já jsem vždycky ráda jedla a naštěstí to na mně dlouho nebylo vidět, což se ale teď dost změnilo, protože mateřství a foodbloging nemohlo ani jinak dopadnout. A navíc až teď zpětně zjišťuji, jak moje máma dobře vaří, že to vlastně není žádná samozřejmost, že maminky takhle dobře vaří domácí jídla a dobroty, protože dost lidí vyrůstá na polotovarech a na špagetách s kečupem, a tuhle krásnou zkušenost nemají.

Učila jste se vařit?
Já jsem se učila vařit od té mé mámy, a hodně mi dalo, že jsem od malinka ráda sledovala pořady o vaření. Tehdy to ještě nebyl takový boom, Jamie Oliver byl mladičký, Kluci v akci byli taky mnohem mladší, a já jsem to milovala a hodně mi to dalo, tam totiž člověk vidí různé fígle, třeba jak se dělá základ na omáčky a podobně. A pak už to člověk dělá automaticky.

Vaříte podle receptů?
Peču podle receptů, tam je to důležité. Ale jinak vařím intuitivně a úplně normálně jako každá druhá ženská z toho, co mám doma. A většinou to, zaplať pámbů, vyjde, pak se to už jen sepíše a vyfotí.

Jak to máte dnes, je blogování jen záliba nebo vás to částečně živí?
Jeden měsíc je to lepší, druhý zase horší, ale dá se říct, že si tím průměrně člověk přivydělá. Ale na uživení to není. Ale jsem moc ráda, že mi to umožnilo zůstat doma s dcerou Naďou. To je pro mě osvobozující a byť bych si v práci vydělala mnohem víc, je pro mě nesmírně cenný ten čas, který můžu s dcerou strávit, a pak to pohodlí, které mi to přináší, to je prostě k nezaplacení.

Píšete také kuchařky – kde sháníte recepty?
Vyšly zatím dvě, na podzim loňského roku vyšla velká kuchařka, a ta je vlastně postavená na osvědčených rodinných receptech. Posbírala jsem je od mámy, od tety, některé jsou po babičce, mám tam i svoje, které jsem si našla. Třeba od Davida Drábka karbanátky roku z Jedlíků čokolády a podobné. Člověk musí být houba, sbírat a inspirovat se všude. Hlavně to jsou ale rodinné recepty, proto má kuchařka ne náhodou podtitul „testováno na rodině“. Příští rok by měla vyjít další.

Navštěvujete sama různé festivaly a akce, které se týkají jídla případně restaurace?
Ano, hodně jsem se zaměřila na náš region, píšu reportáže z nových podniků z východních Čech, což má na sociálních sítích až nečekaný úspěch. Snažím se objevovat a mapovat různé novinky na gastroscéně. Bohužel ta naše hradecká za nic nestojí.

Co všechno hodnotíte, když přijdete do restaurace?
Nejdřív servis. Pokud jdu do restaurace, kde je jídlo dražší, tak chci, aby i ten servis měl úroveň. A když vidím, že to prostě neumí, že si na něco hrají, tak to je pak špatně. Zároveň si myslím, že v takovémto typu restaurace účtovat za litr obyčejné vody 60 korun, jsou hrozné nešvary, obzvlášť hradeckých restaurací. Necháte tam za jídlo třeba tisíc korun a odcházíte s pocitem, že byste to jídlo doma uvařila líp.

Hřešíte někdy, dáte si například na ohni opečeného buřta?
Tak to úplně miluju, bez toho bych neměla léto. A taky brambory s tvarohem. To jsou jídla, která úplně zbožňuji. Ale ten buřt musí být kvalitní.

Když vaříte, nemůžete ta jídla doma často opakovat, že?
Je to tak, vařím skoro každý den. Nedávno mi manžel povídá, jak moc mu to chutnalo a chtěl to uvařit znovu, zatím se to ale ještě nepovedlo. Hodně jídel a fotek je navíc určených pro různé spolupracující firmy, pro které pracuji.

A co na to manžel, dokáže vás ocenit?
Manžel ani moji rodiče dlouho nechápali, na co jsem se to dala. A myslím si, že to začali brát trošku vážně v okamžiku, když jsem přišla s tím, že mi vyjde kuchařka. Manžel byl rád, že jsem se nějak zabavila a že mě přešla ta nespavost.

Pochválí vás někdy?
V tomto směru mám úplně ideálního manžela, který je určitě snem všech foodblogerek. On totiž sní úplně všechno, jediné co nemá rád je křen. Všechno ostatní sní s obrovskou chutí. Jinak můj muž vůbec nevaří, takže se naštěstí nepouští do žádných odborných debat. Nijak mi do toho nemluví. Ale už mi pomáhá vařit moje dcera, a to mě moc těší.

Vege špagety Carbonara podle Svatavy

Suroviny:

½ brokolice
1 vejce
1 žloutek
2 lžíce strouhaného parmazánu
+ 1 lžíce na servírování
špagety pro 2 porce
1 lžíce másla
sůl
pepř

Postup:

Špagety dejte vařit do osolené vody. Brokolici rozeberte na malé růžičky a dejte je asi na 2 – 3 minuty vařit do osolené vody. Poté brokolici slijte a v cedníku ji propláchněte studenou vodou. V misce vidličkou rozšlehejte vejce a žloutek se dvěma lžícemi nastrouhaného parmazánu. Nyní dejte na velkou pánev s máslem zprudka orestovat předvařenou brokolici. Uvařené špagety slijte a ještě horké vyklopte do pánve s brokolicí. Sundejte pánev z hořáku a do horké směsi vlijte vejce s parmazánem a důkladně je promíchejte. Vytvoří se krémová omáčka. Špagety servírujte s nastrouhaným parmazánem a čerstvě namletým pepřem.