Jsem Rom, a tak mám smůlu

„Mám jednoduše nevýhodu. Jsem Rom. Práce se sice nebojím, ale většina odpovědí u firem, kde se ptám, je shodná: už máme plno. Tedy když se  vůbec se mnou někdo baví. Spíš to končívá tak, že uvidí  Roma a okamžitě je po nabídce," vypráví o svém hledání  zaměstnání Martin.

Jak dodal, často to hraničí s diskriminací. „Nebudeme si nic nalhávat. Těžko se dokazuje, že mne nevzali a ani to se mnou na chviličku nezkusili jenom proto, že jsem Rom, že za tím stojí právě barva pleti. Ke stejnému závěru dospěli také na úřadě práce, když jsem si  stěžoval. Dokazovat? Jen stěží," říká trpce Martin.

Podle něho je únavné chodit a prosit, když se výsledek  rovná nule. Navíc má přítelkyni se třemi dětmi, která je zatím na mateřské dovolené.

„Snažíme se dělat, co umíme. Ale na její účet mi chodí měsíčně podpora necelých tří tisíc korun. Co to v dnešní době je? Kde vzít na oblečení či jídlo pro děti a to už ani nehovořím o nás dvou. Teď po třech měsících sháním razítka pro úřad práce, že jsem se nikde neflákal. Že jsem se opravdu snažil práci sehnat. Nejde mi přece jen  o ta razítka. Navíc je ještě všechna nemám, snad to zvládnu. Ale nejlepším  a vysněným východiskem by pro mne stejně byla práce," říká  Martin.

Putuje od vývěsky  k vývěsce

Jen měsíc se na úřadě práce „rozhlíží" Iva. Vystudovala vysokou školu ekonomickou a učila na soukromé škole.

Jenže škola skončila a přestěhovala se do jiného města. „Prý bankrot," procedila mezi zuby.

Prohlížela si vývěsky s nabídkou zaměstnání a trochu pookřála.

„Hele, tady nabízejí v jedné škole místo, musím si napsat kontakty a adresu. Pro mne  asi bude těžké něco najít," komentovala paní Iva.

Jak doplnila, nejhorší je bezmocnost.

„Když se do takové situace  dostanete poprvé, není to nic příjemného. Uvažujete o mnohém. Kladete si otázky –  proč zrovna já, co bude dál? Špatně spím, nikomu bych to nepřála poznat na vlastní kůži," povzdychla si.

Zvlášť proto, že jí ještě navíc bývalý zaměstnavatel zůstal dlužný.

„Ani odstupné a poslední výplatu jsem nedostala. Vlastně zatím nevím, kolik budu brát podporu. Je toho prostě moc. Byla bych dost nerada, abych v evidenci úřadu práce zůstala nějak dlouho. Třeba se přece jen něco najdu," věří paní Iva.

Podle ní se bude snažit sehnat práci co nejdříve.

„Potěšilo mne aspoň jediné, že od úřadu práce dostanu určitou kompenzaci za to, že jsem nedostala od bývalého zaměstnavatele odstupné. Ale to není všelék do budoucnosti. Věřím, že své peníze dostanu zpět, vždyť jsem  dělala, co jsem uměla a  snad dobře,"  uzavřela.