Tomáš Zdechovský se dosud věnoval především básnické tvorbě. Nekonečné ticho je jeho první prózou: její děj se odehrává v Itálii, v zemi, kde Tomáš Zdechovský strávil jako vysokoškolský student řadu let, a jejími hlavními tématy jsou láska, ženství a intimita.

Kniha je zajímavá i po grafické stránce – ilustrovala ji  vynikající česká grafička a malířka žijící v Pardubicích Klára Klose.

Čím si vysvětluje mimořádný úspěch své první prózy, proč ji nejprve představil americkým čtenářům a zda plánuje dotisk úspěšného titulu? O tom všem v rozhovoru s Tomášem Zdechovským.

Nekonečné ticho je po několika básnických sbírkách vaší první prózou. Proč vás tentokrát zlákala tato forma?
Obecně tu chybí žánr, který byl ve světě oblíbený ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století. Takzvaná jednodenní novela. Proto jsem se rozhodl jednu takovou připravit.

Hlavními tématy knihy jsou láska, ženství, intimita. Kde jste čerpal inspiraci?
Obecně čerpám ze vztahu dvou lidí. Ten příběh je zasazen do prostředí Itálie, ale nikdy se takto nestal. Nicméně jsou v něm určité autobiografické prvky. Ty dává do příběhu každý autor. (úsměv)

Nekonečné ticho jste dříve než českým čtenářům představil na americkém trhu. Proč?
Já všechna svá díla představuji někde v zahraničí: čtenář cizinec je totiž daleko náročnější a je těžší k němu najít cestu. V Americe jsou stovky výborných autorů a prosadit se na tamním trhu není vůbec jednoduché. V New Yorku jsem našel v regálech knižních domů jediného českého autora, a tím byl Milan Kundera. A to je škoda. Máme tu spoustu skvělých autorů, a proto by mě lákalo napsat i něco, čemu bude rozumět americký čtenář. A byl jsem rád, že literární kritiky 
a novináře kniha zaujala.

Kniha byla krátce po svém vydání vyprodaná. Čím si její úspěch u čtenářů vysvětlujete?
Nevím, nedokážu si to moc vysvětlit. Přišel ke mně neznámý člověk a zeptal se mě, zda bych se mu mohl podepsat do knihy pro jeho přítelkyni. Ptal jsem se v jednom knihkupectví, kdo ty knihy kupuje. Prý především ženy. Tak možná jsem otevřel téma, kterému rozumějí,  a to je hluboká láska. Jinak kniha se líbila 
i místopředsedovi Poslanecké sněmovny Janu Bartoškovi, který léta pracoval jako psychoterapeut.

Vyjde Nekonečné ticho v dohledné době v dotisku?
Určitě. Už je vše zařízeno 
a tak kniha by měla být již 
v nejbližších dnech znovu na  pultech knihkupectví.

Máte v tuto chvíli v hlavě inspiraci pro další titul?
Ano, dokončuji román 
o obyčejném člověku, který prožívá druhou světovou válku v Chlumci nad Cidlinou. Je původem z Vysočiny. Ten román se jmenuje zrádce a je hodně o české povaze, ekonomické krizi ve třicátých letech minulého století, ale 
i o kolaborantství za druhé světové války. Prostě o tématech, o kterých se tu nikdy moc nehovořilo.