Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno L (pokračování)

Ledříček

Loupežník Orlických hor, který žil v první polovině 19. století u Zemské brány na česko-polském pomezí v pozoruhodném údolí Divoké Orlice. Traduje se o něm, že se loupežníkem stal ze vzdoru k vrchnosti, že bohatým bral a chudým dával. Po Ledříčkovi je pojmenována i skála, v níž je malá jeskyňka, kterou měl ve dvou desetiletích svého pronásledování obývat. Přestože byl několikrát chycen, vždycky dokázal uprchnout. Pak se prý rok neobjevil a poté byl nalezen se zlomeným vazem. Podle jedné z legend, které se o něm šířily, ale nezemřel, jen odešel jinam.

Lékařská fakulta

V Hradci Králové byla založena 13. 10. 1945 jako pobočka pražské Univerzity Karlovy (UK). Po  šesti letech ji na základě rozkazu prezidenta přeměnili na Vojenskou lékařskou akademii (VLA, Vojenská lékařská akademie Jana Evangelisty Purkyně). Ta byla zrušena dalším rozkazem prezidenta republiky z 30. 6. 1958 a z vojenských kateder byl k 1. 9. 1958 vytvořen Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav Jana Evangelisty Purkyně. Lékařská fakulta (LF) v Hradci Králové se  1. 9. 1958 stala plnohodnotnou fakultou Univerzity Karlovy.  Je jednou z jejích  tří fakult se sídlem mimo Prahu (ještě Farmaceutická fakulta v Hradci Králové a Lékařská fakulta v Plzni). Studium na fakultě nabízí magisterské studijní programy Všeobecné lékařství (6 let) a Zubní lékařství (5 let), bakalářské programy Ošetřovatelství (3 roky) a Fyzioterapie (3 roky) a doktorské studijní programy pro absolventy magisterských studijních oborů.

Fakulta sídlí v několika objektech. Hlavní budova je v Šimkově ulici a Na Hradě.  V roce 2005 bylo v areálu FN otevřeno Výukové centrum LF, jehož moderní vybavení slouží pro výuku klinických i teoretických oborů.

V současné době se realizuje projekt kampusu, který je jednou z největších investic UK mimo Prahu a zároveň jednou z největších staveb ve městě za posledních dvacet let, investice přesahuje částku dvě miliardy korun. V lokalitě mezi areálem Fakultní nemocnice a Zborovskou ulicí vznikne do deseti let studijní komplex. První budova kampusu, jejíž výstavba byla zahájena v roce 2012, bude pro potřeby Lékařské a Farmaceutické fakulty dána k dispozici v průběhu akademického roku 2014 – 2015.

Le Quatro Stagioni

Mezinárodní hudební festival vznikl v roce 2009 na základě potřeby rozšířit hudební dění města Pardubic a Pardubického kraje o významné a mimořádné kulturní projekty. A jak už název sám napovídá, jeho obsahem byl cyklus koncertů zasazený do jednotlivých ročních období (jaro, léto, podzim, zima).

Od svého založení festival nabídl tři desítky koncertů, na nichž vystoupili vynikající čeští a zahraniční sólisté a dirigenti. Tenoristé Giovanni B. Palmieri, Tiziano Barbafiera a Ennio Capece, houslisté Pavel Šporcl a Bohuslav Matoušek, violista Alexander Besa, varhaníci Václav Rabas a Aleš Bárta, violoncellista Jiří Hanousek, klarinetista Karel Dohnal, saxofonista Michal Žáček, dirigenti Petr Altrichter a Rastislav Štúr a další. Představily se tu i prestižní české orchestry, např. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Filharmonie Brno, Janáčkova filharmonie Ostrava ad.) i světoznámé pěvecké či komorní soubory jako Bolschoi Don Kosaken, Mnozil Brass, Collegium 1704, Talichovo kvarteto a celá řada dalších).

V současné době byl projekt pozastaven.

Les království

Přehrada na řece Labi u Dvora Králové nad Labem byla postavena v letech 1910-1919 a patřila k největším vodním dílům tohoto typu nejen v Rakousku-Uhersku, ale i v celé střední Evropě. O její výstavbě bylo rozhodnuto po ničivé povodni z roku 1897, která zasáhla dokonce i Pardubice. Od roku 1923 je její součástí vodní elektrárna, v níž byly v roce 2005 vyměněny turbíny, jejichž   výkon je 2120 kW. Hráz je vysoká přes 40 metrů, dlouhá více než 200 metrů a hluboká 28 metrů. Vlastní přehrada je dlouhá asi 7,5 kilometru a běžně zadržuje 1,5 milionu metrů krychlových vody. Její maximální kapacita dosahuje 7,5 milionu metrů krychlových.  Od roku 2010 je národní kulturní památkou.

Přehrada, po jejíž koruně vede silnice místního významu,  patří svým umístěním k nejromantičtějším v České republice. Na levém břehu ji lemuje rozsáhlý lesní komplex Království, zbytek starého hraničního hvozdu, po němž získala  své jméno a který nabízí  velké množství výletů pěšky i na kolech.

Lesní hřbitov

Nachází se na okraji Hradce Králové u Malšovic. Pár metrů od hřbitova je psí útulek, na stejném místě začínají hradecké lesy a turistická asfaltová cesta Hradečnice, kterou využívají cyklisté, bruslaři i chodci. Před hřbitovem vyrostlo nové parkoviště. Hřbitov je poměrně velký, je rozdělen na urnovou část a část s klasickými hroby, najdete tady i rozptylovou loučku a místo, které je určeno pro hroby zvířat. Město do budoucna chce hřbitov rozšířit a chce tam nechat postavit obřadní síň a zázemí. V územním plánu města se počítá s plochou pro pohřebnictví o rozloze 55 hektarů, v současnosti se využívá pouze část o rozloze 28 hektarů.

Letiště

Hradec Králové: Bývalé vojenské letiště dnes slouží k několika účelům. O část z něj se stará společnost Letecké služby Hradec Králové, od roku 2008 probíhá rekonstrukce budov a letištních ploch. V roce 2009 se zpátky do Hradce vrací letecká přehlídka CIAF. Část letiště funguje také jako prostor pro konání obřích hudebních i jiných festivalů. Konají se v části nazvané Festivalpark. Za zmínku stojí jeden z největších festivalů Rock for people. Na letišti také vznikl autodrom – Czechring, kde se pořádají nejrůznější závody. Často se tam pořádají srazy historických a specifických automobilů. Kromě letecké přehlídky CIAF hostí letiště  i Helicopter show.

Pardubice: Historie civilního mezinárodního letiště je datována od roku 1995. Do tohoto data bylo jako vojenské letiště výhradně využíváno pro vojenské účely. Do roku 1989 nebyl civilní provoz z důvodů politických a vojenských na letišti myslitelný. Za účelem otevření letiště pro civilní letový provoz byla v roce 1993 z iniciativy soukromých subjektů založena společnost East Bohemian Airport (EBA). Oficiálně bylo letiště pro civilní provoz otevřeno 18. května 1995. V provozu je několik pravidelných linek do Ruska. Důležitou část letového provozu tvoří charterové lety tuzemských cestovních kanceláří v letní turistické sezóně. Od svého otevření je letiště používáno i pro celonákladní lety především letouny Il-76, An-12, C-130, které se staly nedílnou součástí místního provozu. V letech 2011 až 2013 neustále rostl počet odbavených cestujících. V roce 2013 padl historický rekord, kdy odbavovací halou letiště prošlo přes 184 tisíc pasažérů. Rok před tím bylo otevřeno nově vybudované technické zázemí a palivové hospodářství, došlo také k rozšíření odbavovacích ploch a pojezdových drah.

Letokruhy Josefova

Mezinárodní řezbářské sympozium, které od roku 2010 v předposledním květnovém týdnu pořádá občanské sdružení Společnost Retranchement v areálu Bastionu číslo 4 v Josefově. Účastní se ho řezbáři nejen z Čech, ale i ze zahraničí, kteří v průběhu pěti pracovních dnů vytvoří dřevěné sochy podle daného námětu. Dokončená díla pak darují městu Jaroměř, které je hlavním partnerem projektu. Pro návštěvníky je  vždy o víkendu připraven doprovodný program.

Veřejnost sleduje nejen finální práci umělců, ale může navštívit řemeslné trhy, prohlédnout si opevnění, válečné prachárny,  model pevnosti Josefov, Galerii Petra Nováka a nově otevřené výstavní prostory, kde vystavují regionální umělci –  keramička a sochařka Markéta Škopková a měditepec Vojtěch Jirásko.

Letzel Jan

Český stavitel a architekt se narodil 9. 4. 1880 v Náchodě jako šesté dítě hoteliéra Jana Letzela. Studoval na Státní průmyslové škole v Pardubicích, od roku 1901 dekorativní architekturu na Umělecko-průmyslové škole v Praze u známého architekta a urbanisty Jana Kotěry. Po studiu krátce pracoval v ateliéru Quida Bělského v Praze, kde navrhl fasádu hotelu Šroubek (dnes Evropa) a secesní pavilon Dvorana v obci Mšené lázně u Budyně. Při studijní cestě jižní Evropou získal zakázku na práce v Káhiře pro egyptského místokrále, kde zůstal necelé dva roky. Tady se také seznámil se známým architektem Georgem DeLalandem, který mu nabídl  práci v Japonsku.

Tato země Letzelovi naprosto učarovala a zůstal v ní prakticky do své smrti. Sami Japonci ho nazývali „Yokon wasai", což znamená člověk s evropským myšlením a japonským cítěním. Jeho práce v Japonsku byly velkolepé, používal nové stavební prvky a technologie, udivoval schopností propojení tradičních japonských prvků s nejmodernějšími evropskými  trendy a kladl důraz na to, aby stavby byly odolné proti zemětřesení. Na konci I. světové války architekturu opustil a načas se vrátil do Československa. Opět odjel do Japonska, kde se stal obchodním atašé a později spolupracovníkem českého konzulátu v Japonsku a poradcem ministra zahraničního obchodu. Do rodné vlasti se vrátil v listopadu 1925, o měsíc později zemřel. Přestože navrhl přes čtyřicet významných staveb, (většinu z nich v Japonsku), nejznámějším dílem se nechtěně stal pavilon průmyslové výstavy v Hirošimě, který jako jediný přečkal výbuch atomové bomby. Dnes tato stavba slouží jako Muzeum míru (A-bomb dome = Atomový dóm). Zemřel 26. 12. 1925 v Praze.

Ležáky

Osada na Chrudimsku dostala jméno podle potoka Ležák. Tvořilo ji osm domků chudých kameníků, celý kolorit tohoto prostoru  dotvářel mlýn v údolí.
Osada byla 24. 6. 1942 v souvislosti s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha vypálena nacisty. Šlo o odplatu za to, že v ní byla ukryta vysílačka Libuše parašutistické skupiny Silver A,  která se atentátu 27. 5. 1942 zúčastnila a následně ji zradil Karel Čurda.

Vyhlazení osady se zúčastnilo 150 mužů pardubické roty 20. záložního policejního pluku Böhmen pod vedením gestapa, do akce bylo zapojeno i třicet četníků z Chrudimi a Náchoda. Třiatřicet dospělých a třináct dětí bylo odvezeno do Pardubic. Všichni dospělí byli ten den na Zámečku zastřeleni. Děti byly odvezeny do sběrného tábora v polské Lodži, jedenáct z nich později, spolu s dětmi z Lidic, zahynulo v plynové komoře v Chelmnu. Dvě děti byly vybrány k poněmčení – šlo o sestry Jarmilu (1939) a Marii (1941) Štulíkovy. Po válce se obě vrátily domů a mají totožný osud. Vystudovaly pedagogickou školu v Litomyšli, učily v mateřské škole, žijí ve Včelákově, kde ovdověly. Jarmila (dnes  Doležalová) má sedm dětí a  Marie (dnes Jeřábková) dvě.

2. července 1942 bylo popraveno dalších 40 osob, které pomáhaly Bartošově parašutistické skupině, mezi nimi i obyvatelé ležáckého mlýna, kteří byli zatčeni již dříve.

Po válce už Ležáky nebyly obnoveny. Na jejich místě vznikl památník, který tvoří vyznačené půdorysy původních budov a pietní místo. Od 1. 6. 2008 ho spravuje Památník Lidice.

Libáňská borovice

Památný strom u obce Libáň na Jičínsku, vítěz celostátní soutěže Strom roku (2009).  Roste v lokalitě Na Horách na staré polní cestě směrem na Bystřici, která s výstavbou asfaltové cesty zanikla a stala se součástí rozlehlého pole. Výška tři sta let staré borovice dosahuje deseti metrů, obvod měří 323 centimetrů. Zásah blesku způsobil prasklinu ve kmeni, jinak je strom, jehož koruna je široká kolem 15 metrů, celkem zdravý. V koruně je možné pozorovat čarověník, což je chomáčovitý útvar tvořený hustým a pro strom netypickým shlukem odlišných větviček. Podle wikipedie se o borovici vypráví příběh, který by se podle odhadu mohl odehrát v 18. století: Místní farář se v noci vracel z posledního pomazání. Co se přesně u cesty stalo, se nikdy neobjasnilo, ale kdosi tu faráře připravil o život. K ránu ho našla vejminkářka, která se vracela z lesa, kde byla na šiškách. Možná se jí nějaká šiška zakutálela, nebo někdo k památce kněze borovičku zasadil – roste tu dodnes. Dříve byl na kmeni pro připomenutí smutné události umístěn svatý obrázek.