Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno M (pokračování)

Mechanická návěstidla

Důležitá součást takřka každého nádraží měla původ v dobách  Rakouska-Uherska. Jejich postupná náhrada světelnými návěstidly začala po II. světové válce, můžeme se však s nimi setkat na řadě míst naší železniční sítě i dnes. Rozdíl mezi mechanickým a světelným návěstidlem je v tom, že mechanické návěstidlo ukazuje denní návěst polohou návěstního ramene či desky (noční návěst je dávána světly nebo reflexními prvky), ale světelné ukazuje ve dne i v noci jednotlivé návěsti pouze pomocí světel (tedy jako silniční semafor na křižovatce). K nejlépe dochovaným stanicím s větším množstvím mechanických návěstidel patří Martinice v Krkonoších, kde z tratě Chlumec nad Cidlinou – Trutnov odbočuje lokálka do Jilemnice a Rokytnice nad Jizerou. Elektromechanické zabezpečovací zařízení bylo ve stanici dobudováno v roce 1948 a dosud spolehlivě funguje. Raritou jsou mechanická návěstidla sloužící pro posun, která najdeme již jen na čtyřech místech v České republice. Dobře udržovaná stará návěstní technika ve spojení s vodními jeřáby sloužícími v minulosti k dozbrojování parních lokomotiv vodou, ručně stahovanými závorami a bývalou vodárnou tvoří v Martinicích ojedinělý celek, proto se uvažuje  o její památkové ochraně.

Merkur

Původní česká polytechnická stavebnice se počátkem minulého století začala vyrábět v Polici nad Metují, původně pod názvem Inventor. Jejím základem byly pásy různých tvarů a délek z lakovaného ocelového plechu s otvory. Díly stavebnice se navzájem spojovaly kovovými háčky. V roce 1925 výrobce háčky nahradil šroubky a matičkami a výrobek zaregistroval pod novou ochrannou známkou Merkur. Tento systém se zachoval v nezměněné podobě až dodnes. Stavebnice se stala hitem, výroba se postupně rozrůstala, přibyly další barevně lakované nové díly a součástky či možnost stavby některých elektrických modelů. Kolem roku 1930 se pod stejnou značkou začaly vyrábět plechové elektrické vláčky, které se později staly nejrozšířenějším a nejoblíbenějším typem vláčků u nás. Za protektorátu byla výroba stavebnic silně omezena v souvislosti s nedostatkem barevných kovů. Stavebnice se opět začala vyrábět po 2. světové válce a byla exportována i do zahraničí. Vzhledem k dostupnosti a rozmanitosti dílů byla tato hračka používána i v různých technických oborech. Akademik Otto Wichterle pomocí Merkuru sestrojil první prototyp zařízení na výrobu očních čoček. Stavebnice se s příchodem osobních počítačů využívala k amatérské výrobě jednoduchých kreslicích zařízení.

Dnes zažívá stavebnice opět vzestup zájmu. V roce 2006 vzniklo v Polici nad Metují Muzeum stavebnice Merkur, kde se návštěvníci mohou seznámit s historií stavebnice, prohlédnout si vzácné historické exponáty, nejstarší stavebnice, kolejiště a vlakové soupravy nebo Eiffelovu věž, obří ruské kolo či ocelové město stavitele Jiřího Mládka.

Metelkův betlém

Najdeme ho v Krkonošském muzeu v Jilemnici. Jeho autorem je ředitel zdejších dívčích škol Jáchym Metelka (1853 – 1940), který ho začal tvořit v roce 1883 a práce mu trvala třicet let. Obsahuje 142 pohyblivých figurek, u nichž registrujeme 350 pohybů, což zabezpečuje jediný stroj poháněný jediným závažím. Půvab kvalitní řezby a neobyčejně přirozeného pohybu umocňuje ojedinělý zvukový program. Vše začíná odbíjením hodin, troubením ponocného a požárního hlídače. Poté se andělé chopí svých nástrojů a betlém probudí krkonošskou koledou. Půlnoční hemžení doprovodí dvě kapely známými českými koledami a nakonec andělé vánoční ukolébavkou všechno uspí. Najdeme zde mnoho pozoruhodných figurek. Vedle svaté rodiny doplněné dvojicí andělů také skupinu živě rokujících mudrců, modlící se pastevce uprostřed stád, řadu řemeslníků. Mezi nimi zaujímají dominantní místo dřevaři a především vochlíř, pročesávající (vochlující) lněná vlákna – vytváří série po sedmi různých úkonech a v celém betlému má nejbohatší pohyb. Vysoko nad městem pobíhá rozčilený král Herodes. K nejkrásnějším figurkám patří maminka s dítětem, jež jí na zádech radostně poskakuje, jásá a zdvihá ruce, k nejúsměvnějším pak lenoch a kukačka sedící na palmě. Ta se při každém kuknutí předkloní a otevře i miniaturní zobáček.

Metuje

Řeka pramení v Broumovské vrchovině v nadmořské výšce 586 m  a jako levostranný přítok se vlévá do Labe   v Jaroměři v nadmořské výšce 248 m. Původní jméno Mathuja vzniklo podle  označení „medh", které vyjadřovalo slovo prostřední a bylo myšleno jako prostřední řeka mezi Úpou a Orlicí.

Metuje  má délku přes 77 kilometrů, její povodí  přesahuje rozlohu 600 kilometrů čtverečních.  Na jejím toku leží významná města Náchodska –  Teplice, Hronov, Náchod a Nové Město.

Řeka je velmi oblíbená vodáky. Na jaře během tání sněhu se nejčastěji jezdí nejhezčí úsek z Náchoda do Nového Města v Pekelském údolí, který je náročný a vyžaduje jak zkušenosti, tak i vhodné vybavení na divokou vodu, tedy odpovídající lodě, vesty a helmy. Od Nového Města se stává již nížinnou řekou, kterou lze sjíždět celoročně.

Meziměstský trolejbus

V době velkého rozmachu trolejbusové dopravy v 50. letech minulého století  rozhodlo o provozování této ekologické dopravy  i město Pardubice.  Jako první se v roce 1950 začala stavět trať od původního pardubického nádraží do Rybitví, o rok později bylo rozhodnuto o jejím pokračování až do Lázní Bohdanče. Vznikla v našich poměrech neobvyklá meziměstská trolejbusová trať a provoz na ní byl zahájen na začátku roku 1952. V průběhu dalších let bylo postaveno několik přeložek, ale trasa v základní podobě funguje dosud. Zajišťuje pohodlné spojení centra lázeňského města s pardubickým hlavním nádražím. Zajímavostí je, že trolejbusové spojení Pardubice – Lázně Bohdaneč  vede po historické trase první státní autobusové linky na území dnešního státu, která byla provozována už od roku 1908.

Mělice

Známé přírodní koupaliště u Přelouče, které vzniklo zatopením lomu po těžbě štěrkopísku. Písníky s průzračnou vodou obklopují borové lesy. Vyhledávaná rekreační a sportovní zóna je baštou vodního lyžování. Začínal zde František Stehno, čtyřnásobný mistr Evropy, držitel stříbrné a bronzové medaile z mistrovství světa. Zájemci o tento sport si vodní lyže mohou vyzkoušet  i dnes, k dispozici je nejmodernější vybavení.

Poprvé v historii se v Mělicích koná mistrovství Evropy & Afrika open ve vodním lyžování. Marin klub ho pořádá od středy 13. 8. až do neděle 17. 8. Závodníkům nabídne kvalitní areál s moderním zázemím, který buduje už více než třicet let.

Mělické labiště

Zarostlé slepé rameno řeky Labe je přírodní památkou, nacházejí se v něm vzácné rostliny i živočichové. Vznikalo ve dvacátých letech 20. století, chráněné území bylo vyhlášeno v roce 1982 a jedná se o plochu 2,7 hektaru.

V době vzniku této přírodní památky byl na hladině leknín bělostný, který zde dnes už neroste, ale je tu stulík žlutý a závitka mnohokořenná. Dříve se tu vyskytovaly i růžkatec ostnitý, rdest kadeřavý a vzplývavý, voďanka žabí, stolístek přeslenatý a řezan pilolistý. V současné době zde už  tyto druhy nenajdeme. Mezi rybami  převažují kapr, amur, candát a štika. Z chráněných druhů živočichů tu žijí např. čolek obecný, ledňáček říční a bobr evropský. Oblast spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.

Michl Karel

Prozaik, autor knih pro děti i vlastivědných a kulturněhistorických publikací se narodil 1. 1. 1898 v Dobrém u Dobrušky. Po dvouletém studiu rychnovského gymnázia přešel do 2. ročníku měšťanské školy v Dobrušce a od roku 1913 studoval Učitelský ústav v Hradci Králové. V květnu roku 1916 narukoval do armády, na Slovensku bojoval proti Maďarům. Upadl však do zajetí a na poslední chvíli unikl trestu smrti.

V letech 1919 – 1945 se věnoval pedagogické práci, postupně učil Kounově, Hlinném, Dobrušce, Třebechovicích a Hradci Králové. V roce 1936 se seznámil se spisovatelem Jaromírem Johnem, s nímž až do roku 1951 vedl bohatou korespondenci. Dal rovněž podnět k založení Vlastivědného muzea v Dobrušce (zachránil mj. pozůstalost Aloise Beera a prvotiny Františka Kupky).

V roce 1945 se stal místopředsedou Revolučního okresního národního výboru v Hradci Králové, krátce pracoval v Praze na ministerstvu školství a osvěty, po únoru 1948 vedl hradeckou pobočku Československého rozhlasu a v letech 1950 – 1958 působil ve funkci ředitele Krajského muzea v Hradci Králové. Po odchodu do důchodu žil v Hradci Králové, Praze a v Čížové na Písecku, kde 25. 2. 1982 zemřel.

Tvorba Karla Michla sahá od vlastivědných a kulturněhistorických prací po beletrii, určenou převážně dětem a mládeži, ke které ho inspiroval především život na chudém venkově a lidové tradice Podorlicka. Výrazným motivem jeho próz je pevný vztah člověka k domovu.

Milenci

Nejznámější a nejvíce fotografovaný objekt skalního města v Adršpachu. Měří 103 metrů a je údajně nejvyšší pískovcovou skálou Evropy. Patří mezi vyhledávané lezecké terény. Její vrchol jako první zdolala 18. 6. 1923 trojice německých  horolezců Otto Rülke, Otto Dietrich a Wilhelm Fiehl. O šest let později zde při výstupu tragicky zahynul Josef Emanuel Nádherný, příbuzný majitele adršpašského panství.

Právě díky rodu Nádherných se skalní město stalo oblíbeným výletním cílem, protože zde budovali, udržovali a opravovali turistické stezky. S Milenci se v novodobé historii pojí také jedna kuriózní příhoda. V roce 2007 na jejich vrcholek vyšplhala milenecká dvojice a odmítala slézt dolů, dokud je někdo neoddá. Žádný oddávající se však za nimi neodvážil, a tak si na skále uspořádali soukromý obřad. Ve svatebním si vyměnili prstýnky, dali slib i připili šampaňským, poté kvůli zhoršujícímu se počasí slanili dolů. Jejich oficiální svatba se  konala o měsíc později, tentokrát u adršpašského jezírka.

Miletínské modlitbičky

Populární zdobený perník, jemuž dalo jméno město Miletín na Jičínsku – jeho výroba je spjata s rodinou Erbenů, z níž pocházel zdejší rodák básník Karel Jaromír. První výrobu zde rozjeli v roce 1864. V roce 1926 si na modlitbičkách při své návštěvě pochutnal i prezident T. G. Masaryk. Úspěšné rodinné podnikání přerušilo znárodnění v roce 1949, po roce 1953 byla výroba dokonce ukončena. Vše do původního stavu  vrátila  restituce v roce 1991, kdy výrobu modlitbiček podle původní receptury  obnovil Karel Erben. Kromě této rodinné firmy dnes modlitbičky v Miletíně vyrábí i konkurenční cukrářství Laušman.

Základem oblíbené pochoutky je perníkové těsto, které zraje šest týdnů. Z něj jsou vykrajovány obdélníčky o rozměrech asi 7 x 5 cm. Na upečené perníčky přijde náplň z pražených vlašských a lískových ořechů a navrch plátek z vaječných bílků a skořice. Hotový výrobek  se polije cukrovou polevou a ozdobí půlkou mandle, která symbolizuje křížek na deskách modlitební knížky.

Mladějovská úzkokolejka

Jedenáct kilometrů dlouhá železniční trať o rozchodu 600 mm byla vybudována na sklonku 1. světové války pro dopravu lupku, šamotu a místního uhlí. Spojuje Mladějov se zastávkou Hřebeč – doly. Svému účelu sloužila až do zrušení dolů a uzavření šamotky v roce 1991. Po celou dobu provozu jezdily na této trati převážně parní lokomotivy. Dnes je známá především díky jízdám historických vlaků, tažených parní lokomotivou.

Úzkokolejka je součástí areálu Průmyslového muzea Mladějov, jehož expozice představují železniční, silniční, zemědělskou a stavební techniku. V jeho prostorách si můžete prohlédnout různé typy parních i motorových lokomotiv, drezín a dalších průmyslových exponátů. Od května do září je vždy v sobotu připravena možnost projížďky vláčkem taženým parní lokomotivou. Milovníci vojenské historie si nenechají ujít každoroční vzpomínkovou akci s názvem Mladějov – Blosdorf 1915, jejíž součástí je také rekonstrukce bitvy z první světové války nebo noční jízda vlaku s parní lokomotivou. Od roku 2010 je Mladějovská průmyslová dráha napojena na systém Hřebečských důlních stezek. Jedná se o unikátní síť naučných stezek určených pro pěší i cyklisty s několika vyhlídkovými plošinami, rozhlednami a technickými památkami, které přibližují historii těžební činnosti na Hřebči.