Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno M (pokračování)

MLYNÁŘ, Zdeněk

Vysokomýtský rodák (22. 6. 1930) byl jedním z nejvýznamnějších představitelů „Pražského jara" v roce 1968. Již v roce 1946 vstoupil do KSČ a v letech 1950 1955 studoval na Právnické fakultě Lomonosovovy univerzity v Moskvě, kde byl spolužákem pozdějšího generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu a prvního prezidenta Sovětského svazu Michajla Gorbačova. Zasloužil se o rozšiřování reformních názorů v KSČ a usiloval o demokratizaci komunistického režimu. Byl zvolen členem sekretariátu a tajemníkem ÚV KSČ. Po srpnové sovětské okupaci se zúčastnil jednání se sovětskými představiteli a spolupodepsal tzv. moskevské protokoly. Po návratu z Moskvy byl zvolen členem předsednictva ÚV KSČ, ale v polovině listopadu se všech svých funkcí v KSČ vzdal a v roce 1970 z ní byl vyloučen. Pracoval pak v Národním muzeu.

V letech 1970 1977 se účastnil opoziční činnosti v reformně komunistickém prostředí a byl jedním z hlavních organizátorů a signatářů Charty 77. V důsledku perzekuce odešel do Rakouska, kde se v roce 1982 stal vedoucím pracovníkem Rakouského ústavu pro mezinárodní politiku v Laxenburgu a v roce 1989 profesorem politických věd na univerzitě v Innsbrucku. Po listopadu 1989 se vrátil do Československa, ale ve svých veřejných vystoupeních se dostal zcela do rozporu s vývojem událostí a nesehrál významnou politickou roli. Zemřel 15. 4. 1997 ve Vídni, pražského pohřbu se zúčastnil i Gorbačov.

Jeho manželkou byla ekonomka a diplomatka Rita Klímová, synem novinář a politik Vladimír Mlynář a dcerou profesorka historie umění Milena Bartlová.

MONTAS

Průmyslový podnik v Hradci Králové, který vznikl v roce 1953 a zaměřil se na dodavatelskou montážní činnost. V sedmdesátých letech minulého století už měl přes 2000 zaměstnanců. Ti zabezpečovali montáž velkoobjemových a těžkotonážních zařízení u nás i v zahraničí.

Jednalo se zejména o cukrovary, lihovary, pivovary, závody na výrobu a zpracování syntetického lihu, kaučuku, plastických hmot, čpavku, kyseliny dusičné a agrochemikálií, výstavbu závodů na zpracování ropy, uhlí, tlakové plynárny a hliníkárny. Montasáci se podíleli na výstavbě rafinérie ropy v Iráku, Sýrii, cukrovarů v Ghaně nebo metalurgického komplexu v Indii. Po listopadu roku 1989 došlo k transformaci podniku, dnes jde o akciovou společnost Montas Hradec Králové.

MORAVEC, Ondřej

Nejúspěšnější český biatlonista, rodák z Ústí nad Orlicí (9. 6. 1984), který žije v Letohradě a závodí za SKP Jablonec nad Nisou. Na zimních olympijských hrách 2014 v Soči vybojoval tři medaile dvě stříbrné (stíhací závod jednotlivců a smíšená štafeta) a jednu bronzovou (závod s hromadným startem). V roce 2013 získal bronzovou medaili na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě. Z roku 2013 má i dvě vítězství ve Světovém poháru v závodu s hromadným startem v norském Holmenkollenu a jako člen smíšené štafety ve švédském Östersundu. Na stupních vítězů v této prestižní sérii stál celkem desetkrát, z toho pětkrát jako člen štafety.

Vyrůstal v Letohradě, kde chodil do základní školy spolu se svým dnešním reprezentačním kolegou Michalem Šlesingerem a oba zde začínali s biatlonem. Sportovní začátky však neměl vůbec jednoduché. V deseti letech se u něj začala projevovat Perthesova nemoc, což je rozpad kyčelního kloubu. Lékaři mu zakázali tréninkovou námahu a doporučili mu jedině plavání nebo jízdu na kole. On je však neposlechl, začal znovu trénovat a v osmnácti letech už sportoval vrcholově. Přišly první medaile z juniorských šampionátů, pak mu kvalitní výkony ve Světovém poháru dospělých vynesly nominaci na zimní olympijské hry do Turína (2006).

Jeho osobním trenérem byl několik let Vlastimil Vávra, v současnosti ho vede trenér Ondřej Rybář. V létě roku 2013 se oženil s přítelkyní Veronikou. Po návratu z úspěšné olympiády a při bouřlivém přivítání v Letohradě převzal od starosty města Petra Fialy před zaplněným náměstím poukaz na stavební povolení pro výstavbu rodinného domu v katastru Letohradu.

MORAVEC, Václav

Novinář a moderátor se narodil 25. 6, 1974 v Ústí nad Orlicí, maturoval na českotřebovském gymnáziu a je absolventem pražské Fakulty sociálních věd UK, kde v roce 2000 získal titul magistra. S novinařinou začínal ve východních Čechách v Radiu Profil, Českém rozhlase; v televizi Galaxie si k rozhovorům zval významné osobnosti politického i veřejného života (Zeman, Dostál aj.). Pracoval v české sekci rádia BBC. Od roku 2004, s tříměsíční přestávkou v roce 2005, moderuje v České televizi nedělní pořad Otázky Václav Moravce. Každý všední den ho můžeme slyšet i na vlnách Radia Impuls, kde má rozhovorový pořad Impulsy Václava Moravce. Získal řadu novinářských cen, je čtyřnásobným držitelem ceny TýTý v kategorii nejoblíbenější osobnost televizní publicistiky (2007, 2008, 2009, 2011).

MORAVEC, Vlastimil

Jeden z nejúspěšnějších československých cyklistů. Narodil se 7. 5. 1949 v Novém Městě nad Metují a žil v obci Spy u Dobrušky. Po základní škole vystudoval ve městě F. L. Věka průmyslovku a tady začal i jezdit na kole. Po maturitě odešel do brněnské Dukly, kde svůj cyklistický talent rozvinul naplno. Celkem vyhrál 110 cyklistických závodů (mj. Okolo Slovenska a Bohemii), jeho největším úspěchem byl triumf v prestižním Závodě míru (1972). Startoval na olympiádě v Mnichově (1972 závod družstev na 100 km) a olympiádě v Montrealu (1976 13. místo v závodě jednotlivců). Má bronz mistrovství světa ze závodu družstev na 100 kilometrů (1975).

Z Dukly Brno odešel v roce 1981 a závodní činnost ukončil o čtyři roky později, kdy se stal trenérem Armádního střediska vrcholového sportu Dukla Brno. O život přišel v roce 1986 15. dubna se vracel na kole z tréninku a pod kohoutovickým kopcem v Brně se střetl s kamionem. Nešťastná událost se stala deset dnů po svatbě s jeho druhou ženou Evou, která byla v pátém měsíci těhotenství.

MORAVSKÁ TŘEBOVÁ

Zdejší zámek patří k nejvýznamnějším renesančním památkám v České republice. Původní boskovický hrad ze 13. století byl na konci 15. století přestavěný na zámek. Poprvé v českých zemích se zde objevily renesanční prvky. V 17. století byla k zámku přistavěná manýristická křídla podle plánů italského stavitele. Tvoří nezaměnitelnou dominantu zámku. V posledních několika letech prošel zámek celkovou rekonstrukcí. Zrestaurované byly zámecké arkády. Parkovou úpravou jižní části nádvoří a prostoru parkánu vznikly zámecké zahrady. Na nádvoří je břidlicovou dlažbou vyznačen půdorys původního boskovického zámku, který byl po požáru v polovině 19. století z větší části stržen.

Renesanční zámek je známý svými stálými expozicemi. Okruh Poklady Moravské Třebové zavede návštěvníky do období renesance, kdy Moravská Třebová zažívala největší rozkvět. Významným majitelem zámku byl Ladislav Velen ze Žerotína. Díky němu se zámek rozrostl v jedno z nejrozsáhlejších renesančních sídel. Žerotín na svém dvoře soustředil umělce, učence i alchymisty. Moravské Třebové se v jeho době přezdívalo Moravské Atény. Z původního boskovického hradu z 15. století se dochoval rytířský sál.

Alchymistická laboratoř mistra Bonaciny je umístěná ve vstupní věži zámku. Přibližuje umění především Marka Eugena Bonaciny, který byl Žerotínův alchymista a dvorní lékař. K vidění jsou i kopie nádherných iluminací z alchymistického traktátu, vybavení laboratoře a pokud se na návštěvníky usměje štěstí, mohou získat elixír lásky či moudrosti.

V temném sklepení se ukrývá středověká mučírna, která připomíná hrůznou atmosféru středověkých výslechů s různými mučicími nástroji, jako jsou palečnice, stolička pro čarodějnice a další. Je největší v celé České republice.

Životních styl našich předků představuje výstava Jak se žilo na venkově se selskou jizbou, tkalcovským stavem, kolovrátkem, zemědělským nářadím a nábytkem prostých venkovanů.

Geologická expozice Barevná planeta je umístěná ve starobylém podzemí v prostoru bývalé černé kuchyně, která sloužila obyvatelům zámku před více jak pěti sty lety. Je věnovaná geologickému vývoji jak celé planety Země, tak i Moravskotřebovska. Část expozice je zaměřená na historii těžby nerostů na Moravskotřebovsku.

MORSDTADT, Vincenc

Patří mezi naše nejvýznačnější a nejplodnější kreslíře českých měst 19. století, avšak vzděláním a povoláním byl právník. Narodil se v Kolíně 17. dubna 1802 a první obrazy začal malovat jako student piaristického gymnázia v Praze. V létě roku 1849 ho v Lokti, kde působil jako magistrátní soudní úředník, navštívil královéhradecký rodák V. V. Tomek. Ve zdejších archivech hledal stará bohemika, která měla po rozpuštění sněmu v Kroměříži posílit české povědomí. V té době dal Morstadtovi podnět k jeho nástupu na nově zavedené místo okresního soudce v Trutnově (1850), následně byl přijat jako krajský soudce v Hradci Králové (1855). Na hradeckém gymnáziu maturovali všichni jeho synové Julius, Rafael i Adolf, obě jeho dcery Ema a Eugenie se v Hradci Králové vdaly. Morstadt v Hradci Králové ve svém penzijním věku intenzivně tvořil nová výtvarná díla většinou zdarma pro dobročinné účely. Po ovdovění se odstěhoval do Prahy ke své vdané dceři a tam kreslil do konce svého života. Zemřel 19. 2. 1875 v Praze.

O pět let starší bratr Vincence Morstadta byl světoznámý astronom Josef (1797 1869). Je uveden na pamětní desce v Hořicích na vrchu Gothard, která byla slavnostně odhalena v roce 2009 za účasti biskupa Dominika Duky.

MOST K ŽIVOTU

Nezisková organizace sídlící v objektu Walzelovy vily v Trutnově Poříčí podporuje další vzdělávání, zvyšování kvalifikace a tím pomáhá lidem najít lepší uplatnění na trhu práce. Poskytuje zároveň i sociální služby, azylový dům řeší závažné životní situace žen a matek s dětmi.

Středisko bylo založeno v roce 1992 při Ekumenické radě církví (ERC) díky daru společností Frauen in der einen Weltregenborgen Bayern a Bunstift Göttingen, které se koncem roku 1997 spojily a transformovaly na Heinrich Böll Stiftung.

Koncem roku 1998 skončilo financování německou stranou, středisko bylo ze svazku s ERC uvolněno a transformovalo se na obecně prospěšnou společnost s vlastní právní subjektivitou

Po legislativních změnách v roce 2011 je jediným zakladatelem vzniklé obecně prospěšné společnosti město Trutnov.

MOTEJLEK, Dalibor

Bývalý skokan na lyžích a později trenér. Je rodákem z Vysokého nad Jizerou (17. 4. 1942), ale vyrůstal v Harrachově, kde jeho roce v roce 1945 založil první českou hospodu U Motejlků.

Na olympiádě v Innsbrucku v roce 1964 skončil na velkém můstku desátý (po 1. kole byl třetí!) a na středním devatenáctý. Po olympiádě překonal na můstku v Oberstdorfu o dvaaadvacet metrů stávající československý rekord Huberta Riegra, který měl hodnotu 111 metrů. Druhý den tuto hranici ještě o metr dál posunul v prvním závodním kole Matouš. Ve druhém však Motejlek dolétl na značku 142 metrů, což byl nový světový rekord.

K jeho úspěchům patří i třetí místo v prestižním Turné čtyř můstků v roce 1965.

Po skončení aktivní kariéry začal trénovat. Stál v pozadí úspěchů reprezentační generace kolem Pavla Ploce a Jiřího Parmy. V Harrachově vychoval např. Antonína Hájka, podílel se na růstu Lukáše Hlavy, ale také sdruženářů Tomáše Slavíka a Miroslava Dvořáka.

Čtyři roky působil u olympijského týmu USA, kde se stal lyžařským trenérem roku. Poté zakládal skokanský sport v Jižní Koreji. Popularitu získal i jako hlasatel významných skokanských závodů.

MOTL, Stanislav

Publicista a historik, rodák z Ústí nad Orlicí (6. 3. 1952). Začínal v redakci okresního týdeníku Jiskra Orlicka, pak byl deset let redaktorem krajského deníku Pochodeň. Později se stal reportérem v časopisech Svět v obrazech, Signál a Reflex. Od roku 1995 byl v televizi Nova členem týmu populárního investigativního pořadu Na vlastní oči. Od roku 2010 je autorem rozhlasového pořadu Stopy, fakta, svědectví, který měl i televizní podobu.

Popularitu získal knihami týkajícími se období II. světové války, zejména svým usilovným pátráním po osudech nacistických zločinců. Dostal se i do blízkosti herečky Lídy Baarové, o které napsal dvě knihy a scénář k filmu. Svoji spisovatelskou dráhu začínal po roce 1990 knihami A třináctý byl kat (hradecké vydavatelství Garamon) a Muži generála Pattona. Za svoji novinářskou práci získal celou řadu prestižních cen. Má dva rozhlasové Oscary (2010, 2011), za kterého je považována celosvětová cena The AIB International Media Excellence Awards udělovaná v Londýně. Obdržel i hlavní cenu festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran (2003) a hlavní cenu Egona Ervína Kische (2011), který byl jeho velkým vzorem.