VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Východopedie - encyklopedie zajímavostí východních Čech

Východní Čechy - Vážení čtenáři, v každém sobotním vydání prezentujeme zajímavosti z vašeho nejbližšího okolí. Nabízíme vám přírodu i vlastivědu, známé osobnosti, historické skutečnosti, akce a události spjaté s našimi oběma kraji. Stále chodí vaše připomínky a tipy na obohacení našeho hesláře, děkujeme za ně.

2.11.2014
SDÍLEJ:

Sobotní jízda historické soupravy Společnosti železniční výtopny Jaroměř, kterou táhla lokomotiva z roku 1937 přezdívaná Velký Bejček.Foto: DENÍK/Jan Pruška

Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno P (pokračování)

Pardubický pivovar

Vaření piva má v Pardubicích velkou tradici a sahá až do počátku 14. století. Rozvíjet ho však začal až Vilém z Pernštejna na počátku 16. století. V pivovaru, předaném roku 1531 do majetku obce, měli právo várky ti, kteří vlastnili ve městě dům. Vařilo se zde  světlé pivo převyšující svou kvalitou pivovary v okolí a byl stanoven i široký okruh hospod, které směly odebírat pivo jen z Pardubic. Od roku 1650 se měšťanskému pivovaru stal konkurencí pivovar zámecký.

Později společnost Akciový pivovar Pardubice postavila nový pivovar, který vyrostl během jediného roku a jeho výstavba stála 272 305 zlatých a 65 krejcarů. První pivo se v něm uvařilo 
8. 4. 1872, do konce roku to bylo 6000 hektolitrů. Později se produkce na tehdejší dobu velice moderního pivovaru ustálila na 
15 000 hektolitrech. V roce 1928 vyprodukoval poprvé ve své historii více než 100 000 hektolitrů piva. Před tímto moderním pivovarem existoval v Pardubicích i Zámecký pivovar, založený před rokem 1749 s produkcí až 12 300 hektolitrů ročně. V roce 1900 však vyhořel a v roce 1909 v něm byla výroba piva zastavena.

Dnes je Pardubický pivovar významným regionálním výrobcem piv značky Pernštejn a speciálního piva Porter.

Pardubický zámek

V ojedinělé architektonické památce ve středních Evropě se zachovalo renesanční vybavení sálů, několik místností je vyzdobeno malbami a kazetovými stropy.

Původní tvrz byla ve 14. století zřejmě Arnoštem z Pardubic a jeho otcem přebudována na gotický hrad. V roce 1491 panství koupil Vilém II. z Pernštejna, za kterého hrad prodělal zásadní přestavbu, hrad obklopily mohutné zemní valy s nárožními bastiony. Opevnění se dochovalo dodnes i se zámkem, na který byl hrad přestavěn v goticko-renesančním stylu. Po rodu Pernštejnů se zámek stal majetkem císařského dvora a byl často vyhledáván Habsburky. Opevněný zámek, který byl rovněž pohodlnou aristokratickou rezidencí, projevil své kvality za třicetileté války, kdy se ho nepodařilo dobýt. Poté začal zájem vídeňského dvora o zámek upadat. Sloužil pro různé účely, např. v něm vznikly byty pro vysloužilé císařské důstojníky nebo pro úředníky.

O záchranu zámku se koupí v roce 1920 zasloužil Muzejní spolek v Pardubicích, díky kterému se podařilo zachránit i unikátní dispozici zámku jako pevnosti s vodním příkopem a valy. Po 2. světové válce však  zámek začal znovu chátrat. V roce 1952 byl spolek nucen předat zámek do správy státu a rok poté byly zestátněny i sbírky. To znamenalo přerušení jeho obnovy a postupné zanedbávání celkové údržby. V roce 1977 se dokonce zřítila část stropů v druhém patře paláce. Muzeum proto bylo přes 15 let veřejnosti uzavřeno.

Celková rekonstrukce zámku začala až roku 1994. V současnosti je zámek vlastnictvím Pardubického kraje a sídlí v něm Východočeské muzeum, Východočeská galerie a pobočka Národního památkového ústavu. Od roku 2010 je zámek s opevněním zapsán na seznam národních kulturních památek České republiky.

Parní lokomotivy

Východní Čechy jsou významným železničním uzlem, na jeho tratích jezdila a jezdí celá řada zajímavých strojů. Pozornost poutají zejména parní lokomotivy.

Parní lokomotiva 464.008 (Bulík): Parní lokomotivy řady 464.0, dosahující maximální rychlosti 90 km/h, byly konstruovány především pro vozbu rychlíků a spěšných vlaků. Ve  30. letech 20. století je vyráběly jak v ČKD, tak ve Škodě Plzeň.  Jediným dochovaným provozuschopným exemplářem u nás je lokomotiva 464.008, jejímž majitelem jsou České dráhy a domovem je královéhradecké depo. Lokomotiva byla vyrobena v roce 1935 v ČKD a dosloužila v roce 1979. V závěru 80. let byly zahájeny práce na jejím znovuzprovoznění, byly zdárně dokončeny v roce 1992. Od té doby se s ní můžeme setkat v čele nostalgických vlaků nejen u nás, ale i v zahraničí.

Parní lokomotivy 423.009 a 423.0145 (Velký bejček): Parní lokomotivy řady 423.0, dosahující maximální rychlosti 50 kilometrů v hodině, byly typickými představitelkami strojů určených pro provoz na místních tratích.  Vyráběly se v období 1921 – 1946. Ve službě se udržely do samého konce parního provozu u ČSD. Lokomotiva 423.009 byla vyrobena v roce 1922 v První českomoravské továrně na stroje v Praze. Po kariéře u ČSD sloužila od 70. let na vlečce pískovny Jestřebí u České Lípy. V 80. letech ji získal Výzkumný ústav železniční (dceřiná společnost Českých drah), který je majitelem lokomotivy dosud. Řadu let byla jejím domovem výtopna v Lysé nad Labem, po jejím zrušení přešla do Letohradu. Často se představuje například v čele oblíbených Mikulášských vlaků na tratích Pardubického kraje.

Lokomotiva 423.0145: Byla vyrobena v roce 1937 v ČKD, v provozu se udržela do roku 1978. Před sešrotováním ji zachránilo zařazení mezi lokomotivy určené pro nakonec nerealizovaný železniční skanzen. V 90. letech o ní jako o neprovozní exponát pečoval Mladoboleslavský železniční spolek, v letech 2004-2006 byla znovu zprovozněna Společností železniční v Jaroměři.

Úzkorozchodné parní lokomotivy (Jednička a Pětka): Dvě provozní parní lokomotivy jsou doma na muzejní úzkorozchodné železnici v Mladějově. Starší Jednička byla vyrobena v roce 1918 lokomotivkou Krauss v rakouském Linci s určením pro vojenské polní dráhy. Svému původnímu účelu nikdy nesloužila a po přestavbě byla v roce 1920 dodána na pouhých 60 centimetrů široké koleje v Mladějově.  V roce 1929 k ní přibyla mladší Pětka.  Obě dvě lokomotivy spolehlivě sloužily na sklonově i směrově náročné mladějovské železnici až do ukončení pravidelného provozu v roce 1991. Maximální rychlost obou lokomotiv je 20 km/h a mohou zdolat oblouk o minimálním poloměru pouhých 50 metrů. V současnosti se můžeme s oběma lokomotivami setkat v čele výletních vlaků pro veřejnost.

Pařez

Skalní hrad, jehož dnešní zřícenina se nachází na severozápadním okraji Prachovských skal. Ve druhé polovině 14. století ho na pískovcové skále vybudovali pánové z Pařezu. První dochovaná písemná zmínka je z roku 1403, ta poslední pochází z roku 1430, kdy už byl označován za zříceninu. Na jeho osudu se zřejmě podepsaly husitské války. Poprvé byl vypleněn v roce 1423 vojsky Jana Žižky z Trocnova. Později hradní zbořeniny obývali loupežníci, kteří odtud byli vyhnáni někdy po roce 1440. Hrad fungoval přibližně osmdesát let, což potvrdily zdejší archeologické nálezy,  mj. stříbrné mince z doby panování krále Václava IV.  Do dnešních dnů se dochovala část zdiva hradního paláce a věže. Největší zajímavostí jsou však sklepní světničky vytesané ve skále, prochází se jimi na vrcholovou skalní plošinu s vyhlídkou. Zřícenina, která je chráněna jako kulturní památka České republiky,  je volně přístupná, vstupné se neplatí žádné.

Pařížov

Přehrada na řece Doubravě je sice jednou z nejstarších, ale zároveň patří k nejhezčím u nás. Její výstavba začala v roce 1908, kolaudace byla 21. 11. 1913 a stála 1,5 milionu rakouských korun. Na její stavbě se podílelo 500 dělníků. Ti použili 35 000 metrů krychlových kamene z nedalekého lomu, bylo spotřebováno 310 vagonů písku a 460 vagonů cementu. Hráz,která je technickou památkou, má oblouk o poloměru 120 metrů,  délku 142 metrů, výšku nad základem 31 metrů a nad terénem 23 metrů.. V základech je široká 23 metrů, v koruně 4,5 metru.  Plocha nádrže je 2920 hektarů. Původní určení díla byla ochrana před povodněmi a vylepšení průtoku v suchých obdobích, v současné době jde i o výrobu elektrické energie (od roku 1992 fungují u obou výpustí Bankiho turbíny). Nádrž také užívají rybáři jako sportovní vodu.

Během červencových povodní v roce 1997 tekla voda přes přelivy hráze nepřetržitě téměř dvaačtyřicet hodin a nádrží za tuto dobu proteklo téměř třicet milionů krychlových metrů vody. Za celý červenec to bylo padesát milionů, což je běžný průtok za celý rok.

Pasa

Strategicky významný průsmyk (591 m n.m.) pod vrcholem Honského špičáku, přes který prochází frekventovaná silnice spojující Broumov s vnitrozemím. Po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2013 byl  tento klíčový silniční úsek opět zprovozněn. Cestování po staré úzké silnici plné děr bylo nebezpečné především v zimě. Na více než tříkilometrovém stoupání stavbaři z obou stran rozšířili a vybudovali nové stoupací pruhy. Stavba se stala jednou z nejdražších a nejkomplikovanějších silničních staveb Královéhradeckého kraje v posledních letech.

Na místě mírných hrbolů  archeologové při svých výzkumech objevili pozůstatky valů, které prý nechal v polovině 18. století  postavit generál Laudon. Slavný generál za sedmileté války bránil „pasy" (přechody) proti vpádu pruských vojsk. Přestože Prusové před sebou hnali civilní obyvatele z okolních vesnic, aby polní hradby strhly, Laudon své pozice uhájil a protivníka zahnal. Archeologové však zatím nenašli nic, co by dokládalo, že se tu vůbec nějaká bitva odehrála.

Paseka

Jedno z prvních soukromých nakladatelství, která vznikla po revoluci v roce 1989. Ladislava Horáčka k jeho názvu inspiroval nakladatel Josef Paseka, postava z Krvavého románu výtvarníka a spisovatele Josefa Váchala. Na toto dílo, které bylo prvním z produkce nakladatelství Paseka, navázala i další Váchalova díla, včetně Šumavy umírající a romantické, která je největší a nejdražší českou knihou.

V devadesátých letech 20. století se v edičním plánu objevovala převážně historická literatura, zaměřená na různá témata a osobnosti českých i světových dějin. Nakladatelství vydalo historicky první vydání kompletních dějin českých zemí od počátků po rok 1945, a to Velké dějiny zemí Koruny české.

Od svého založení až do současnosti vydává Paseka také prózy úspěšného českého spisovatele Petra Šabacha, Květy Legátové (Želary, Jozova Hanule), básníka Pavla Šruta a výtvarnice Galiny Miklínové (oblíbené knihy o Lichožroutech získaly cenění Magnesia Litera, kniha desetiletí) či nové, doplněné vydání spisů básníka Vladimíra Holana.

V současné době nabízí Paseka široké spektrum knih různých žánrů. V posledních letech představuje rovněž řadu nových současných autorů zejména evropských literatur. Důležitou součást produkce nakladatelství tvoří knihy z oblasti překladové literatury faktu. Nakladatelství Paseka patří v České republice mezi středně velké nakladatelské domy. Vydává kolem sedmdesáti nových překladových i původních českých titulů ročně, pořádá výstavy, autorská čtení a provozuje litomyšlské Portmoneum (Muzeum Josefa Váchala).

Mnoho knih a autorů Paseky bylo oceněno domácími i zahraničními cenami. I přes výraznou proměnu nakladatelského profilu a rozšíření celkového edičního záběru na současnou českou i překladovou prózu, dětské knihy, kvalitní publicistiku a další žánry zůstává Paseka věrná svým „váchalovským" základům.

Pásek Milan

Český divadelní režisér, který se narodil 29. května 1920 v Brně. Původně měl být právníkem, ale nakonec vystudoval herectví na brněnské konzervatoři, kde  se uplatnil i jako režisér.

Po studiích byl angažován do Beskydského divadla v Hranicích na Moravě, po válce se vrátil do Brna a stál u zrodu Svobodného divadla (dnešní Městské divadlo). Na jednu sezonu (1953 – 1954) byl znovu angažován do Beskydského divadla. Následovalo třináct plodných let na scéně Krajského oblastního divadla v Hradci Králové (1954 – 1967), kde byl ředitelem a uměleckým šéfem. Svou invencí přispěl k tomu, že tvorba královéhradeckého divadla přesáhla význam regionální scény. Opět to byla především klasika (Schillerův Don Carlos), z moderny zaujala Dürrenmattova hra Návštěva staré dámy nebo tvorba E. O'Neilla (Smutek sluší Elektře, Farma pod jilmy).

V roce 1967 se Milan Pásek vrátil do Brna a v Divadle bratří Mrštíků (navazujícím na již zmíněné Svobodné divadlo; dnešní Městské divadlo) jako režisér realizoval přes padesát inscenací.

Bohaté zkušenosti ho přivedly také k pedagogické činnosti, nejprve vyučoval na brněnské konzervatoři, později na Janáčkově akademii múzických umění, kde později vedl katedru herectví. Milan Pásek zemřel v Brně 27. prosince 1990 ve věku sedmdesáti let.

Autor: Redakce

2.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

V čele TIP ligy Náchodska je Jaroslav Valchař

Křišťálová Lupa 2017

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Pády z kola bolí i na cyklostezce, policisté řešili už několik střetů

Náchodsko - Ve všech lokalitách přibývají nové a nové kilometry pohodlných a bezpečných cyklostezek. Ovšem zvýšené bezpečí pro jezdce na bicyklech i na kolečkových bruslích není absolutní. Cyklistům sice na jim vyhrazené stezce nehrozí srážky s motorovými vozidly, ale povinnosti být ohleduplní vůči sobě i jiným uživatelům stezek je samozřejmě niko nezbavil.

Vysněné dětské postele

Dětský pokoj potřebuje pořádnou postel. Ale obyčejné postele jsou plné nesplněných dětských snů. Zkuste splnit nějaké ty sny i vysněnou postelí.

Dorost si prožil poločas hrůzy

Náchod - Vstup do nového ročníku fotbalové České ligy staršího dorostu se náchodským svěřencům trenéra Zdeňka Samka nepovedl.

Lékaři: Lidé podceňují očkování proti klíšťové encefalitidě

Královéhradecko - Nebezpečnou chorobou, která napadá nervový systém člověka a může vést k úplnému ochrnutí, loni v kraji onemocnělo 19 lidí. Rok předtím to podle údajů královéhradecké Krajské hygienické stanice bylo sedm případů a v roce 2014 se klíšťovou encefalitidou nakazili jen čtyři lidé.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení