VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Východopedie - encyklopedie zajímavostí východních Čech

Východní Čechy - Vážení čtenáři, v každém sobotním vydání prezentujeme zajímavosti z vašeho nejbližšího okolí. Nabízíme vám přírodu i vlastivědu, známé osobnosti, historické skutečnosti, akce a události spjaté s našimi oběma kraji. Stále chodí vaše připomínky a tipy na obohacení našeho hesláře, děkujeme za ně.

12.4.2015
SDÍLEJ:

Martin Strejc kdysi jako varhaník v kostele sv. Antonína.Foto: archiv M. Strejce

Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno S (pokračování)

Stezka Viléma z Pernštejna

Dvouapůlkiometrový okruh centrem Pardubic, který byl otevřen 11. října 2007 má deset zastávek s informačními tabulemi. Tvoří ho Zelená brána, Pernštýnské náměstí, Příhrádek, zámek, Východočeské muzeum, Tyršovy sady, kostel sv. Bartoloměje, Automatické mlýny, Komenského náměstí a dům u Jonáše. Průchod stezkou je bez bariér, takže je otevřena i osobám s tělesným postižením nebo rodinám s kočárky, a jednotlivé tabule jsou doplněny základními informacemi v Braillově písmu. Celkové náklady na výrobu a instalaci panelů přesáhly čtvrt milionu korun. Ze tří čtvrtin na projekt přispělo město Pardubice prostřednictvím fondu cestovního ruchu, a z jedné čtvrtiny se na nákladech podílelo Regionální infocentrum Pardubice Region Tourism.

Stibicová Jarmila

Známá aktivistka a signatářka Charty 77 se narodila 14. srpna 1933 v Turkovicích. Pracovala jako středoškolská učitelka na průmyslové škole v Pardubicích. Za aktivity v letech 1968 – 1969 (Klub angažovaných nestraníků, organizování stávek a hladovky jako protest za zadržení Stanislava Devátého) byla ze školství vyhozena. Později byla za šíření protestních letáků k výročí okupace sovětské armády  21. srpna 1968 odsouzena na dva roky podmíněně. Spolu se svým manželem podepsala Chartu 77. Kvůli perzekucím StB střídala zaměstnání – nemohla učit jazyky, nezískala místo pečovatelky v ústavu pro retardované děti, a tak skončila jako uklízečka.

V listopadu roku 1989 spoluorganizovala setkání ve Východočeském divadle, které odstartovalo sametovou revoluci v Pardubicích. Následně působila v Občanském fóru a Občanském hnutí. Po odchodu z politiky se podílela na založení českého zastoupení Amnesty International. Vrátila se do školství, učila na gymnáziu a konzervatoři. Zabývala se i vzděláváním učitelů, později příslušníků policie a vězeňské správy v oblasti lidských práv. Věnuje se petičním akcím, angažuje se v sociální problematice a na malý úvazek vyučuje angličtinu.

Stolová hora

Osamocená vyvýšenina s plochým vrcholem, která nápadně převyšuje strmými svahy nad okolní krajinou. Nejznámější stolovou horou v našem kraji je sedm set metrů vysoká Ostaš nedaleko Police nad Metují, která se nad okolním terénem zvedá přibližně o 250 metrů. Na vrcholové plošině se nachází upravená vyhlídka Frýdlantská skála s výhledem do okolí a  tzv. Krtičkova vyhlídka, pojmenovaná po místním knihkupci. Hora je obklopena soustavou rozmanitých  skal, jeskyní, chodeb a dalších skalních útvarů, které jsou známé pod názvem Horní labyrint nebo také Bludiště a Dolní labyrint, který pokračuje další přírodní památkou Kočičí skály. V roce 1956 byla Ostaš vyhlášena přírodní rezervací.

Další typický zástupce stolových hor z větší části zalesněný se nachází se na česko – polské hranici. Národní park Stolové hory dříve zvaný také Hejšovina (polsky Góry Stołowe) se z větší části rozkládá na polském území, a to mezi městečky Radków, Kudowa-Zdrój a Polanica–Zdroj, částečně zasahují také oblast Broumovské vrchoviny. Nejvyšším vrcholem je 919 metrů vysoká Velká Hejšovina (polsky Szczeliniec Wielki), a jen o pár metrů nižší táhlý Skalniak (česky Bor) se skalním městem Bledne Skály. Stolové hory jsou atraktivním turistickým cílem, území je protkáno hustou sítí turistických stezek s celkovou délkou přibližně 100 km.  Podle Karla Čapka vedl na hoře Hejšovině kouzelnickou živnost obávaný  kouzelník Magiáš.

Strádov

Hrad z 1. poloviny 14. století, který zanikl kolem poloviny 15. století v době husitských válek. Jeho zříceniny jsou v katastrálním území Ochoz u Nasavrk. Tyčí se na sedmdesát metrů vysokém skalnatém ostrohu z červené žuly nad pravým břehem Chrudimky a udolím Libáňského potoka ve Slavické oboře.

Hrad měl zhruba sedmiúhelníkový půdorys. Z hradeb se dochovala část obloukové hradby na severní straně a část čelní budovy, ze zadní budovy jen terénní nerovnosti. Z jižní strany je příkop, přes který vedl padací most.

Jihozápadně od hradu bylo rozsáhlé předhradí, opevněné hradbou, branskou věží a příkopem. U věže stála čtverhranná budova. Dále zde byly konírny, stáje, hospodářská stavení a ubytování čeledínů. Do současné doby se zachovaly z předhradí pouze zbytky studně a sklepení.

Strachová Šárka

Naše nejúspěšnější lyžařka v alpských disciplínách  všech dob, členka Ski klubu Krkonoše. Rodičům Jiřině a Petru Záhrobským se narodila 11. února 1985 v chalupě na Benecku, na sjezdové lyže ji její otec postavil už ve dvou letech. Velký talent prokazovala už v žákovských letech – vyhrála slalom na neoficiálním žákovském  mistrovství světa Trofeo Topolino v italském středisku Monte Bondone (2000), patřila k absolutní špičce i na Skiinterkriteriu v Říčkách. Má kompletní sbírku medailí z mistrovství světa ve slalomu:  zlato z Äre (2007), stříbro z Val d´ Isere (2008) a bronz z Bormia (2005) a z Beaver Creek ve Vailu  (2015). Na zimních olympijských hrách ve Vancouveru (2010) získala ve slalomu bronz. Ze slalomu Světového poháru má dvě první,  čtyři druhá a šest třetích míst. V celkovém pořadí SP byla nejvýše v sezoně 2006-2007, kdy skončila devátá a ve slalomu třetí, o dvě sezony později ji ve slalomu patřilo celkově druhé místo.V letech 2009 a 2010 byla Královnou bílé stopy, což je ocenění nejlepšího lyžaře u nás.

V březnu 2009 přestala spolupracovat se svým trenérem, otcem Petrem. Jejich osobně-profesní spor se v následných letech dostal až k soudu,  tahanice ukončilo stažení obvinění ze strany Šárky. V červenci 2012 ji byl operativně odstraněn nezhoubný nádor v oblasti hypofýzy a ona se znovu vrátila k vrcholnému lyžování. 13. dubna 2013 se provdala za Antonína Stracha, který ji od roku 2009 trénuje.

Straka Jan Petr

Český šlechtic s přídomkem z Nedabylic byl nejvýznamnějším členem rodu. Je rodákem z Nového Města nad Metují (1645), kde mu 5. března 2015 v podloubí domu čp. 1208 na Husově náměstí odhalili obnovenou pamětní desku.

Straka shromáždil rozsáhlé rodinné jmění a ve své závěti (zemřel 28. září 1720) stanovil, aby z něj byla zřízena nadace pro vzdělávání dětí zchudlé šlechty a vznikla akademie.  Vídeňská vláda však toto plnění ztěžovala a z financí byli podporování šlechtičtí stipendisté, samotný vzdělávací ústav byl postaven až koncem 19. století.

Reprezentativní novobarokní budovu v Praze na Klárově navrhl architekt Václav Roštlapil v prostorách bývalé jezuitské budovy. Na rozloze 4000 metrů čtverečních (přilehlá zahrada má rozlohu 17 000 metrů čtverečních) a při finančních nákladech milion korun se stavěla v letech 1891-1896. V přízemí budovy byly umístěny studovny, kanceláře správy, slavnostní síň a kabinety se sbírkami učebních pomůcek. První a druhé patro bylo vyhrazeno studentům. Nacházely se zde nejen studovny,ale zejména ložnice a domácí kaple. Kromě toho byla budova vybavena ústředním topením,lázněmi s bazénem, letní a zimní tělocvičnou, šermírnou a vlastní nemocnicí.

Strakova akademie, o jejíž úpravu se zasloužil architekt Ladislav Machoň známý ze svého působení v Pardubicích. V průběhu 1. světové války připadla Červenému kříži,který zde zřídil nemocnici se 470 lůžky. Z auly akademie se stal operační sál a z ložnic studentů nemocniční pokoje. V roce 1939 ji začala používat protektorátní vláda, za německé okupace zde sídlil Říšský soud. Od 15. května 1945 se celý objekt stal sídlem Úřadu předsednictva vlády, v jejímž čele stál Zdeněk Fierlinger.

Po zániku československé federální rady v budově od roku 1993 sídlí Úřad vlády České republiky, který se sem přestěhoval z původního sídla v Lazarské ulici.

Straka Ladislav

Muzikant, skladatel a novinář se  narodil 25. 5. 1945 v Hradci Králové. Na ZŠ v Lipkách (dnes ZŠ Josefa Gočára) pronikal do tajů nejen psaní, čtení a počítání, ale vyloudil zde i první tóny na zobcovou flétnu, čímž byla předurčena jeho muzikantská kariéra. Škrt přes jeho „studijní rozpočet" mu udělal tehdejší režim, kterému vadil jeho dědeček Karel Straka – montér, který spolu s projektantem Karlem Seifrtem v roce 1918 založil topenářskou firmu Kaloria (vybavila ústředním topením dnešní Fakultní nemocnici!), v níž pokračoval i jeho otec.

Stal se z něj vyučený mědikovec, který přeměňoval teorii v praxi v tehdejších Závodech Vítězného Února, ale později přešel do Uhelných skladů. Odtud vedla jeho cesta za volant šestsettrojky krajského deníku Pochodeň – v autě a na služebních cestách s redaktory za zády se dlouho neohřál, post řidiče zakrátko vyměnil za pozici redaktora sportovního oddělení. Po listopadu 1989 pracoval i jako krajský zpravodaj celostátního deníku, nakonec se vrátil zpět do našeho redakčního kolektivu.

Po organizované školní výuce na zobcovou flétnu se z něj stal muzikant-samouk (od ukulele po kytaru). Hrál dechovku, pak i ve skupinách LYRA 68 a Skomolous. 15. ledna 1974 se sedm muzikantů z této country skupiny a trampské kapely Úplněk sešlo v restauraci Stoletá a založili Lokálku. Fenomén hudební scény, který proslavily  zejména parodie na hity z country i pop muziky. Autorem většiny z nich byl kapelník Ladislav Straka – napsal jich přes dvě stovky, k tomu se přidaly populární pohádkové texty. Skupina za to sklízela neskrývaný divácký obdiv, ale také řadu ocenění. Tím nejprestižnějším byla interpretační Porta, kterou v roce 1979 v Olomouci Lokálka přebírala mj. i se skupinou bratří Ebenů nebo zlínským AG Flekem. Skupina byla zásluhou Strakových textů často vyhledávaná pro rozhlasové i televizní pořady.

Ladislav Straka zkusil i kariéru na volné noze – vystupoval  jako člen Hradecké folkové jednoty a nebo s kytaristou Milošem Dvořáčkem, pak se však znovu vrátil do Lokálky. Jeden z kmenových členů slavné  svinarské Osady vycházejícího slunce, vášnivý rybář a velice dobrý rekreační tenista zemřel nedlouho po svých čtyřiašedesátých narozeninách – 13. června 2009.

Strejc Jiří

Varhaník, dirigent, sbormistr, pedagog a hudební skladatel se narodil 17. dubna 1932 v Praze-Zbraslavi. Hudební vzdělání získal na Městské hudební škole (1946-1948) a Státní konzervatoři (1948-1953). Varhany studoval u M. Kampelsmeistra a kompozici u O. A. Tichého. Jedenáct let byl varhaníkem chrámu Panny Marie Královny Míru v Praze (1942-1953). V roce 1957 nastoupil jako ředitel kůru a varhaník Katedrály sv. Ducha v Hradci Králové, kde setrval až do června roku 2001. Byl zaměstnán ve firmě Petrof a souběžně vykonával funkci korepetitora Klicperova divadla.

Široké spektrum jeho umělecké působnosti zahrnuje činnost liturgickou, koncertní, skladatelskou, sbormistrovskou a v neposlední řadě i pedagogickou. Po celou dobu svého působení v hradecké katedrále vedl tamní chrámový sbor a v roce 1965 založil komorní vokální sbor Cantores artis antiquae, v jehož čele stál dvacet let. V době, kdy byly varhany z ideologických důvodů vytlačovány z hudebního života, se mu podařilo prosadit zřízení varhanního oddělení v hradecké LŠU. Pro diecézi vychoval řadu varhaníků, nejdříve soukromě a později v rámci výuky varhanní hry na Biskupském gymnáziu Bohuslava Balbína. Dlouhá léta působil jako varhaník v královéhradecké smuteční obřadní síni a na Novobydžovsku. Zemřel 8. prosince 2010.

Strejc Martin

Syn varhaníka Jiřího Strejce se narodil 22. listopadu. 1957 v Pardubicích a překvapivě nepokračoval hned v otcových šlépějích, ale v roce 1975 se vyučil automechanikem. Nakonec si však cestu ke královskému nástroji přece jenom našel. Hru na varhany začal v dětství studovat u svého otce a ve svém vzdělávání pokračoval studiem  na brněnské konzervatoři zakončeným absolutoriem v roce 1981 u profesora Josefa Pukla. V roce 1994 nastoupil jako ředitel kůru farního kostela sv. Antonína na Novém Hradci, kde působil až do roku 2012. V roce 1996 se stal na několik let členem organizace American Guilt of Organists, což je celosvětová organizace sdružující přední varhaníky. Ve svém repertoáru vsadil, kromě osvědčených světových skladatelů, i na skladby českých autorů a byl povětšinou i prvním interpretem otcových varhanních skladeb. Koncertoval mj. ve Vídni a ve městech USA a Velké Británie. Spolupracoval s Filharmonií Hradec Králové, kde působil v letech 1998 až 2000 i jako ředitel. Jako sbormistr pracoval s řadou pěveckých sborů (Ratibora Vesna, Smíšený sbor českého učitelstva, Bona Vita a další)  i sólistů. Je představitelem české varhanní školy a jeho projekty jsou natočeny na CD (např. Vánoce v katedrále, Kde domov můj, Varhanní koncert Martina Strejce  atd.) a v nahrávkách pro Československý rozhlas (mj. Toccatta pro varhany, jejímž autorem je jeho otec). Unikátní je jeho projekt České varhany, ve kterém  nabízí nevšední srovnání čtyř pozoruhodných varhanních nástrojů  v Královéhradecké diecézi – chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, katedrále sv. Ducha v Hradci Králové, kostele Povýšení sv. kříže v Litomyšli a kostele sv. Antonína na Novém Hradci.

O roku 2003 je Martin Strejc pověřen vedením provozu Smuteční obřadní síně v Hradci Králové-Kuklenách.

Jaromír Fridrich; redakce

Autor: Redakce

12.4.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Náchod - Turnov

Nevyšel ani osmý jarní pokus

Ilustrační foto.

V útulku se rozmohl nešvar. Adoptovaní psi se vracejí zpátky

Náchod chce ve spolupráci s Židovskou obcí zachránit bývalou obřadní síň

Náchod, Praha – Město Náchod v poslední době usiluje o rekonstrukci bývalé židovské obřadní síně v sousedství areálu starého židovského hřbitova, který sloužil svému účelu čtyři století.

Hnojte popelem

Topíte dřevem? Nebo máte doma krb jen tak pro příjemný pocit? Kam dáváte popel? Pokud ho vyhazujete, připravujete se o jedno z nejlepších hnojiv světa.

Třetí příčka není nereálná

Náchodsko - V šipkařské Extralize se do hry o stupně vítězů přihlásily Hořičky.

Pod čarodějnici chtěli přiložit i pneumatiky

Nové Město nad Metují - Pálení čarodějnic je tradice, která je v Novém Městě nad Metují spojena především s ohňovou hranicí u mostu pod hřbitovem v Krčíně. Tam se však letos kromě klestí a větví objevily na obrovské hromadě například pneumatiky, starý nábytek, gauče a křesla.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies