Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno Š (dokončení)

Štorch Eduard

Spisovatel,pedagog a novinář, který se  narodil 10. dubna 1878 v Ostroměři u Hořic. Otec pracoval jako správce vodárny, proto se rodina často stěhovala, a tak prošel několika obecnými školami ve východních Čechách. Vyšší reálku absolvoval v Hradci Králové, pokračoval na učitelském ústavu, kde roku 1897 maturoval a stal se učitelem.

K nejvýznamnějším oblastem jeho zájmů patřily archeologie, pedagogická, spisovatelská a novinářská činnost. Na přelomu století se stal Eduard Štorch učitelem v Mostě, kde napsal studii o dětech v severočeském uhelném revíru, kterou otiskoval T. G. Masaryk v Naší době. Usiloval také o spojení školy s pobytem dětí v přírodě. Skutečnou školu v přírodě prakticky vyzkoušel v letech 1926-1930 na své proslulé Dětské farmě, kterou vybudoval z vlastních prostředků na Libeňském ostrově v Praze.  Vodil děti o nedělích do přírody okolo Prahy, vedl kursy plavání, bruslení a skautský tábornický oddíl. O prázdninách pro ně pořádal laciné zájezdy k moři do Jugoslávie a v zimě lyžařské zájezdy do hor.

Eduard Štorch bojoval také za reformu vyučování dějepisu. Chtěl žákům dějepis co nejvíce přiblížit tak, aby se neučili jen data a strohá fakta, ale poznávali celkový život v historické době. Ve 30. letech 20. století napsal s Karlem Čondlem trojdílnou učebnici – Pracovní učebnice dějepisu pro školy měšťanské, která byla na svou dobu velmi pokrokovou.

Publikoval řadu populárně naučných a odborných prací. Např. text  Člověk diluviální z roku 1907 později beletristicky zpracoval jako Lovci mamutů.  Z další beletristické tvorby jsou známé především tituly Osada Havranů, Bronzový poklad, U veliké řeky, Hrdina Nik, Volání rodu či Minehava – většina z nich s ilustracemi Zdeňka Buriana.

Po vážném úrazu Eduard Štorch částečně oslepl a roku 1939 odešel do penze. Zemřel 25. června 1956 v Praze, pochován je však v obci Lobeč na Mělnicku. Písemnou pozůstalost a knihovnu odkázal Městskému muzeu v Hořicích. Písemnosti byly v roce 1977 předány do Literárního archívu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech, kde byly odborně zpracovány. Sbírky ze svého pražského bytu odkázal Národnímu muzeu.

Švorcová Jiřina

Česká divadelní a filmová herečka a komunistická politička pochází ze čtyř dětí, narodila se 25. května 1928 v Kociánovicích, což je dnešní královéhradecké Slezské Předměstí.

Absolvovala pražskou DAMU a stala se členkou Divadla na Vinohradech. V roce 1959 na sebe upozornila rolí Marie Rysové ve filmu Král Šumavy. Hrála Annu Holubovou v televizním seriálu Žena za pultem (1977), v seriálu Okres na severu (1980) byla ženou okresního tajemníka Josefa Pláteníka (Jaroslav Moučka).

Výrazně se angažovala politicky, od počátku sedmdesátých let se zapojila do probíhajícího procesu normalizace. V roce 1976 byla zvolena do ÚV KSČ a až do roku 1990 stála v čele  Svazu českých dramatických umělců. Aktivně působila při přípravě a prezentaci tzv. Anticharty, shromáždění umělců v Národním divadle.

V roce 1996 na Litoměřicku neúspěšně kandidovala za KSČM do Senátu. Po těžké nemoci zemřela 8. srpna 2011 v pražské Léčebně dlouhodobě nemocných Malvazinky.

Švýcárna

Interaktivní muzeum starokladrubského koně ve Slatiňanech. Původní salaš vznikla v polovině 19. století přestavbou myslivny nedaleko původní hájenky jižně od zdejšího zámku. Budova dostala podobu a úlohu salaše přístavbou dvou přízemních křídel k patrové myslivně. Po první světové válce sloužila k ubytování auerspergských zaměstnanců či později zaměstnanců státního hřebčína. Posledním obyvatelem Švýcárny byl do roku 1976 František Zeman. Pro majetkové nejasnosti postrádala stavba údržbu a Švýcárna se měnila v ruinu.

Díky podpoře EU město Slatiňany objekt opravilo. Dnes se v něm návštěvníci mohou seznámit s problematikou chovu starokladrubských koní, s průběhem opravy celé stavby nebo se životem profesora Bílka,  který je  zachráncem starokladrubských vraníků. Je možné si prohlédnout box pro koně, vyzkoušet si jízdu v kočáře a řízení koňského spřežení a v promítacím sále zhlédnout odborné i tematické filmy o koních , kování, reprodukci koní, životu koní a mnoho dalšího.

Zajímavostí jsou dva rekordní exponáty, které byly na podzim roku 2013 zapsané do České knihy rekordů. Je zde největší plyšový kůň vysoký 177 cm, který má délku 191 cm a dalších 97 cm tvoří jeho oháňka. Druhým rekordním exponátem je sbírka 285 maket bičišťat Josefa Knejpa z Předměřic pocházející ze vzorníku firmy jeho dědečka Josefa Bohumila Česáka.

Písmeno T

Tábor

Vrch poblíž Lomnice nad Popelkou, který má nadmořskou výšku 678 m a je nalezištěm polodrahokamů. Proti nálezům na Novopacku se liší – acháty mají většinou sytě červenou barvu. Je zde rozhledna, jejíž dvaadvacetimetrová dřevěná předchůdkyně vznikla v roce 1888. Po devíti letech však dřevo začalo hnít a museli ji strhnout. O vznik druhé rozhledny se zasloužil řídící učitel Josef Tichánek. Cihlová pětatřicetimetrová věž byla slavnostně otevřena v září roku 1911. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 26 metrů byla vidět  velká část Čech. Podle pamětníků bylo za jasných dní možné spatřit 50 různých chrámových věží a 12 rozhleden. V srpnu roku 1913 byla zprovozněna turistická chata, která dostala název Hornychova, rozhledna byla pojmenována na památku učitele Tichánka.

Obě turistické stavby fungovaly až do začátku 90. let 20. století, kdy přešly do soukromých rukou. První majitel však nezvládl rozšíření chaty a změna přišla až v roce 2004 s dalším  novým vlastníkem. Ten s podporou EU v roce 2006 dostavěl penzion a o rok později byla zpřístupněná opravená rozhledna. Při její rekonstrukci byla horní část věže zvýšena o třímetrovou nástavbu, která slouží jako zázemí pro telekomunikační účely a jako nosič více než desítky antén.

Rozhledna bývá přístupná celoročně. Má svůj vlastní vchod s turniketem na mince.

Táborský Miroslav

Divadelní a filmový herec se sice narodil v Praze (9. 11. 1959), ale s amatérským divadlem začínal v Hradci Králové a v Třebechovicích. Je absolventem hradecké Pedagogické fakulty (aprobace fyzika-základy techniky), kde byl promován v roce 1985. Snažil se dostat na DAMU, úspěšný byl však až na čtvrtý pokus. Po absolutoriu dostal angažmá v kladenském divadle, později byl v Divadle E. F. Buriana, Studiu Gag Borise Hybnera, Divadle Pod Palmovkou a Divadle Labyrint. Od roku 1996 je v angažmá Divadla v Dlouhé, vystupuje i v Divadle Járy Cimrmana.

Objevil se v celé řadě filmů – viděli jsme ho např. v populárních Básnících (Hanousek), Černých baronech (lapiduch desátník Voháňka), Svatbě upírů (sluha Fridrich), Tmavomodrém světě (Vilda Hout), Koljovi (kpt. Novotný), Mazaném Filipovi (gangster Adolfo), pohádce Lotrando a Zubejda (Hálí).

V roce 1999 získal prestižní španělskou Goyovu cenu, což je obdoba našeho Českého lva, v kategorii Objev roku za roli českého tlumočníka ve filmu Dívka tvých snů. Má i Cenu Světa a divadla, což byla předechůdkyně dnešní Ceny Alfréda Radoka, za postavu Jindřicha ve hře Divadla v Dlouhé Konce masopustu (1997). Za roli Jaroslava Lukeše v televizním seriálu Místo nahoře byl oceněn Cenou Elsa (2004).

S manželkou Kateřinou mají dva syny.

Tambor

Královédvorský pivovar, který vznikl v roce 2009. Majitel Nasik Kiriakovský využil skutečnost, že na pozemku se nachází studna s hloubkou 130 metrů s kvalitní kojeneckou vodou.

První várka piva byla uvařena přesně na den 30 let po té poslední v původním královédvorském pivovaru.

Postupně se pivovar rozšiřoval a vedle sudového piva začal nabízet i lahvové pivo. Jedná se o moderní provoz, který ale vaří pivo tradičními metodami. 
V současné době se milovníci zlatavého moku  mohou s Královédvorským pivem Tambor setkat  po celé republice. Od svého vzniku si pivovar vybudoval solidní místo mezi konkurencí nejen regionu. Pomohlo k tomu několik ocenění pro zdejší nefiltrovanou jedenáctku, která získala dvě zlata a bronz na Dočesné v Žatci nebo bronz na Jarní ceně Sládků 2012. Pivovar má také certifikát Regionální produkt Podkrkonoší. Po složitém schvalovacím řízení je zdejší pivo rovněž zařazeno mezi košer potraviny. V současné době uvedl do provozu moderní lahvovací linku. Na podzim loňského roku navařili tisící várku, 
což představuje více než pět milionů půllitrů piva.

Areál pivovaru si mohou zájemci prohlédnout při komentované exkurzi s ochutnávkou zdejší produkce.

Tauchen Rudolf

Úspěšný fotbalista dosáhl největších úspěchů v dresech Spartaku Hradec Králové a Dukly Praha. Narodil se 2. října 1940 v Trutnově, s fotbalem začínal v Slavoji Josefov, odkud jako dorostenec přestoupil do Náchoda, a pak už jeho cesta vedla do Hradce Králové. V dresu Spartaku hrál čtrnáct sezón, z toho sedm v 1. lize.  V nejvyšší soutěži má na svém kontě  163 zápasů, ve kterých dal 43 gólů – včetně vojákování v pražské Dukle.  Byl členem týmu, který v sezóně 1959/1960 pro Hradec Králové vybojoval titul mistra republiky, titul má i s Duklou Praha, kde byl souputníkem legendárního Jozefa Adamce. V sezónách 1962–1963 a 1963–1964 byl nejlepším střelcem mužstva, kdy v I. lize dal 8 resp. 11 gólů. V letech 1960–1964 hrál za reprezentační A-mužstvo  a výběr olympioniků. Hrával i trénoval v TJ Dynamo České Budějovice (1973-1974)  a TJ RH Hradec Králové (1974-1980), aktivně se podílel na činnosti staré gardy hradeckého Spartaku. Zemřel 11. října 2001 v Hradci Králové.

Tavení skla

Jedinečná akce v Deštném v Orlických horách, která má více jak dvacetiletou tradici. Každoročně ji o srpnovém víkendu navštíví přes 2500 lidí. Jde o tradiční tavení skla dřevem pod širým nebem. K vidění jsou foukání a tvarování skla i různé sklářské technologie. Zájemci dostávají možnost si tvarování skla vyzkoušet. Letošní 24. ročník, který společně pořádají obec Deštné a Muzeum zimních sportů, turistiky a řemesel začíná v pátek 31. července v 15 hodin, v sobotu 1. srpna pokračuje od 9 hodin a v neděli 2. srpna je od 10 hodin na pořadu dražba výrobků.

Tavení skla dřevem v Orlických horách se začalo rozvíjet už v pohusitském období a největšího rozmachu dosáhlo během baroka. V té době se vyráběl orlický nebo kolowratský křišťál. Nejznámější sklářská huť Karolína, která se proslavila po celém světě, vznikla v Deštném roku 1873.

Klasické sklářství v Orlických horách zaniklo s poslední sklárnou v roce 1911.

Taxisův příkop

Nejtěžší překážka Velké pardubické steeplechase – čtvrtá v pořadí, která se  skáče jen jednou v roce a v jediném dostihu.

Na svém počátku nesla řadu jmen – Hlavní příkop, Oplocený příkop, Velký příkop či Tribunní skok. Svoje dnešní jméno dostala  v roce 1892, osmnáct let po premiéře Velké.

Původně se jednalo o pět metrů široký a dva metry hluboký příkop, který byl skrytý za živým plotem o rozměrech 150 x 150 cm. K jeho bezproblémovému překonání bylo potřeba, aby kůň skočil téměř osm metrů. Po incidentu s protestujícími ochránci zvířat, kteří v roce 1992 neoprávněně pronikli na dostihovou dráhu, došlo k úpravám.  Jejich výsledkem bylo zúžení příkopu na 400 cm, hloubka se zmenšila na 100 cm a pozvolna přechází do roviny, což koním ulehčuje dopad, šířka živého plotu je 180 cm, výška se pohybuje mezi  150-160 cm.

Taxisův příkop se jako jediná překážka pardubického dostihu netrénuje. Výjimkou byly sázka před 1. světovou válkou a v roce 1985 povolení pro Santose v sedle s jezdkyní Kržovou, jejichž pokus byl ale neúspěšný.

Je znám otřesný případ z doby před rokem 1989. Ruský trenér Laskov nutil na závodišti v Rostově na Donu koně skákat přes ostnaté dráty, aby získali dostatečnou výšku potřebnou pro překonání Taxisu. Ze 200 koní jeho trénink vydrželo jen deset!

Nejtěžší překážka dostihu má svoje oběti – dobové prameny uvádějí, že na něm přišlo o život 27 koní, v roce 1984 na něm upadlo 11 koní – následně pořadatelé zavedli povinné kvalifikační dostihy. „Odmítám názor, že Taxis je pohřebištěm koní. Zkušený jezdec a dobře připravený kůň, který umí skákat, si s ním poradí," tvrdí osminásobný vítěz Velké pardubické Josef Váňa, který právě v roce 1992 při nesmyslném protestu tzv. ochránců zvířat protestujících u Taxisu a následné kolizi přišel v sedle Železníka o tehdy historicky rekordní páté vítězství.