Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno T (dokončení)

Tyršovy sady

Podzámecký park v centru Pardubic byl ještě na počátku 20. století nevzhledným koutem. V rozlehlý parkový komplex se louky proměnily až v roce 1931, kdy zde bylo vybudováno výstaviště pro celostátní Výstavu tělovýchovy a sportu. Park byl osázen nejen dřevinami, ale postupně také jiřinami, kterých zde v době největšího rozkvětu bylo na 960 druhů. Tyto květiny také daly parku neoficiální název Jiřinky. Po skončení výstavy sloužil areál výstaviště jako atraktivní park pro společenské vyžití. Pamětníci dodnes vzpomínají na taneční večery v Rotundě a letní kavárně u jezírka. Pokusná jiřinková zahrada byla v roce 1967 zrušena, poslední pavilon někdejšího výstaviště zanikl o deset let později. V posledních letech oživilo Tyršovy sady promítání letního kina. O revitalizaci parku se hovořilo několik let, ekologové svedly s vedením města mnoho bitev o zachování co největšího počtu stromů. Na opravu podzámeckého areálu by měla přispět Evropská unie, revitalizace by měla být hotová do konce června letošního roku.

Písmeno U

U Borovice

Osmnáct metrů vysokou rozhlednu postavil za pomoci svých sousedů roprachtický rodák František Hubař. Nad ní je dřevěný ochoz, který  z modřínového dřeva vyrobil místní tesař Pacholík. Jméno získala podle poslední borovice, která se pod vrcholem dochovala.

Na věž čtvercového půdorysu vede 70 schodů a rozhledna díky nezalesněnému okolí poskytuje velmi dobrý kruhový výhled. Jsou tak odtud dobře vidět Jizerské hory, Krkonoše i Český ráj, ale i Ještěd, Bezděz, Jizera, Štěpánka, Kozí Hřbety, Žalý, Benecko, Novopacko, obrysy Orlických hor, Tábor, Kozákov a dvakrát do roka i Milešovka.

Rozhledna se nachází pět  kilometrů od Vysokého nad Jizerou.

Údolí Plakánek

Jedna z nejhezčích částí chráněné krajinné oblasti Český ráj, které přes půl tisíciletí dominuje hrad Kost.  Romantické údolí bylo pojmenováno podle rodiny Plakánků, která zde za Heřmana Černína v 17. století pálila dřevěné uhlí. U obce Střehom se zachoval vodní mlýn, na dolním konci údolí je studánka Roubenka zmiňovaná v básních Fráni Šrámka.V Plakánku je také několik pískovcových lomů, ze kterých byl odebírán kámen na stavbu hradu Kost a soboteckého kostela. Malý Plakánek je skalnatá rokle odbočující ke vsi Vesec u Sobotky.

Na okružní naučné stezce v délce 10,5 km uvidíte lidovou architekturu i šlechtická sídla, projdete se mezi pískovcovými skalami, nadýcháte se čerstvého vzduchu prosyceného vůní sasanek, kosatců i vzácných orchidejí a můžete vidět i chráněného raka. Na trase je jedenáct informačních tabulí, které vás slovem i obrazem provedou po turistických zajímavostech celé oblasti.

Udržal František

Významný český politik, který se narodil 3. ledna 1866 v Dolní Rovni. Pocházel ze starodávného selského rodu. Studoval na reálce v Pardubicích a Moravské Třebové, poté absolvoval Zemědělskou akademii v Táboře (1886). Již během středoškolských studií působil jako cvičitel Sokola a po návratu do rodné obce se stal starostou místní pobočky. Po maturitě absolvoval dva semestry Vysoké školy zemědělské v Halle a jako jednoroční dobrovolník vojenskou presenční službu v Pešti. Tři roky působil jako správce statku jednoho ze svých příbuzných ve Štýrském Mariboru, ale v roce 1895 se vrátil definitivně domů a převzal rodný statek.

Od roku 1906 patřil k předním členům České strany agrární, zakrátko byl zvolen poslancem Říšské rady, kde svoji činnost zaměřil na vojenské záležitosti. Po vypuknutí první světové války inicioval sjednocení českých poslanců v rámci Českého svazu, jehož se stal místopředsedou, v květnu 1917, po obnovení činnosti Říšské rady, se stal místopředsedou její poslanecké sněmovny. V červenci 1918 se stal členem Národního výboru československého, po vyhlášení samostatnosti vedl jeho branný výbor, podílel se na vzniku prvních jednotek tzv. domácího vojska a prosadil vojenské obsazení pohraničí. V květnu 1920 se stal poslancem Národního shromáždění a předsedou branného výboru poslanecké sněmovny, podílel se na prosazení základního vojenského zákonodárství.

V září 1921 byl jmenován ministrem národní obrany, v této funkci působil do prosince 1925 a opětovně od října 1926 do září 1929. V únoru roku 1929 převzal po těžce nemocném Antonínu Švehlovi funkci ministerského předsedy, kterou vykonával do 29. října 1932, kdy ho vystřídal Jan Malypetr.

Z politiky se stáhl v roce 1937 ze zdravotních důvodů a zemřel 24. dubna 1938 v Praze.

Uffo Horn

Česko-německý básník, spisovatel, novinář, revolucionář a politik patří k významným historickým osobnostem Trutnova, kde se se narodil v národnostně smíšené rodině v roce 1817. Od dětství projevoval literární nadání a v době svých univerzitních studií, kdy mu byli spolužáky Karel Jaromír Erben, Karel Sabina a o ročník výše Karel Hynek Mácha, se vedle literatury aktivně věnoval politice. V revolučním roce 1848 stál v čele pražských studentů a v červnu téhož roku vyrazilo pod jeho velením z Trutnova 160 národních gardistů na pomoc Praze. Po zklamání z vývoje událostí let 1848 a 1849 se Horn stáhl do Trutnova, kde dožil svůj život, unaven politickou atmosférou Bachova absolutismu a zlomen neúspěchem revoluce. Zemřel 23. května 1860 ve věku pouhých 43 let. Jeho památník je umístěn na horním plató městského parku.

Uffo, společenské centrum

V září to bude už pět let, co se na náměstí Republiky v Trutnově veřejnosti otevřelo Společenské centrum Trutnov pro kulturu a volný čas Uffo. Unikátní multifunkční prostor za dobu existence nabídl řadu tradičních i nevšedních představení, koncertů, novocirkusových vystoupení, výstav a jiných událostí. Centrum výrazně ovlivnilo kulturní život v Trutnově i celém regionu. Připomeňme, že název UFFO získalo po místním rodákovi Uffo Hornovi. Budovu ve tvaru kvádru navrhlo pražské AG Studio a na celkových nákladech 480 milionů korun se podílely 180 miliony i strukturální fondy Evropské unie. Prosklená stavba o výšce 14 metrů nabízí užitnou plochu 4265 metrů čtverečných. Architektonická a technologická stránka projektu je jedinečná. Variabilita prostoru nemá, až na několik málo výjimek, které se trutnovskému centru však pouze přibližují, v naší zemi obdoby.

Uffo se pyšní oceněním Stavba roku 2011 či Top Invest 2011. Atraktivitu celého prostoru před objektem podtrhuje i smečka sedmi bronzových šelem, které vytvořil renomovaný sochař Michal Gabriel.

Uher Václav

Jeden z nejúspěšnějších autokrosových závodníků se narodil 18. prosince 1948 v Jičíně. Jeho první závod v roce 1982 v Hradci Králové-Svobodných Dvorech sice moc slavně neskončil – s bugginou poháněnou motorem Škoda ujel jen 400 metrů. Později se však vypracoval mezi naši absolutní špičku – už v roce 1981 se stal mistrem republiky. Při své premiéře v seriálu mistrovství Evropy skončil čtvrtý a byl členem družstva, které vybojovalo titul mistrů Evropy.  V roce 1983 obsadil celkově třetí místo v ME jednotlivců a podařilo se mu vyhrát v italské Maggiore jeden ze závodů seriálu. Třetí místo mezi jednotlivci obhájil i v roce 1984 a byl členem družstva, které obsadilo druhé místo v Evropě. V roce 1985 skončil třetí v republice, čtvrtý v Evropě mezi jednotlivci a byl členem družstva, které vybojovalo další evropský titul. Třetí a poslední titul mistra Evropy v družstvech získal v roce 1987.

V roce 1989 se stal podruhé mistrem republiky, tentokrát v kategorii do 1600 ccm a v Dunajském poháru skončil na 4. místě. Titul mistra republiky obhájil i v následujícím roce a v nově vypsaném Evropském poháru skončil třetí. V roce 1992 obsadil v domácím šampionátu druhé místo a v ME buggin do 1600 ccm byl pátý. V letech 1993 a 1994 byl v mistrovství republiky čtvrtý a v ME šestý. Ve své poslední závodní sezóně v roce 1995 skončil v mistrovství České republiky sedmý a v mistrovství Evropy čtrnáctý. Václav Uher zemřel 16. května 1999.

Uhlíř Jiří, Mgr. PhDr.

Středoškolský pedagog, publicista, literární i regionální historik, člen Obce spisovatelů (od r. 1996) a Klubu autorů faktu (od r. 2009) se narodil 21. dubna 1937 v Jasenné. V roce 1955 odmaturoval na jaroměřském gymnáziu, v roce 1959 promoval na Vysoké škole pedagogické v Praze. Jeho prvním učitelským místem byla ZDŠ Pilníkov, odkud v roce 1961 odešel na Střední lesnickou technickou školu do Trutnova. Tady 37 let učil český jazyk, literaturu a dějepis, do důchodu odešel v roce 1998. V roce 1975 dokončil postgraduální studia na Filosofické fakultě UK a získal titul PhDr.  (1983). Už od studentských let publikoval, od roku 1955 na svém kontě má 2429 prací, z toho 19 samostatných knih. Uplatnil se jako literární  a regionální historik, erudovaný bibliograf a průkopnický filmograf, autor odborných knih, zejména  pěti vlastivěd obcí Jaroměřska, literárních monografií, 16 historických seriálů na pokračování i více jak 1300 medailonků osobností čs. lesnictví, osobností Jaroměřska i Trutnovska.

Byl i spoluautorem učebnic českého jazyka pro střední školy, které v období 1980-1992 vyšly v jedenácti knižních vydáních a průkopníkem informatické výchovy na středních odborných školách, ke které přispěl základními statěmi Základy informatiky a Jak pracovat s informacemi. Je zároveň autorem 14 amatérských dokumentárních filmů (1965-1981), napsal a realizoval scénáře dvou historických expozic v Hradci Králové a v Trutnově. Jako jediný středoškolský češtinář v republice spolupracoval s dialektologickým a onomastickým oddělením Ústavu pro jazyk český ČSAV – jeho žáci ve svých 311 pracích obohatili tuto odbornou instituci o soupisy pomístních jmen na katastrech obcí a polesí v ČSR, o názvy rostlin a živočichů, soupisy nářečí a slangů. Na svém kontě má šest ocenění v literárních soutěžích: v letech 1970, 1995, 2004, 2012 a 2013 v tuzemsku a v roce 1969 v Itálii.

Ulrich František, JUDr.

Starosta města Hradce Králové, který se zasloužil o jeho moderní přestavbu a rozvoj.  Narodil se 6. února 1859. Po maturitě v Hradci Králové promoval v roce 1881 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, o sedm let později si založil samostatnou advokátní kancelář v Hradci Králové. Začal pracovat v obecním zastupitelstvu. 6. února 1895 byl zvolen starostou a nahradil Ladislava Jana Pospíšila. V čele města stál téměř 34 let, celkem byl zvolen osmkrát (1895, 1899, 1902, 1906, 1911, 1914, 1919, 1923). Při osmé volbě byl zvolen jednomyslně! Z funkce odstoupil v roce 1929, kdy mu bylo sedmdesát let – vzhledem k věku odmítl být zvolen podeváté.

Kladl důraz na železniční spojení s okolím, zasloužil se o zřízení železničního ředitelství a o výstavbu letiště. Za jeho starostování byla postavena celá řada významných budov (Kotěrovo muzeum, školy na dnešní Pospíšilově třídě, Grandhotel, obchodní akademie, židovská synagoga atd.). V roce 1909 dal podnět k vypsání urbanistické studie, jejímž výsledkem byl nový regulační plán města, na který v polovině 20. let minulého století navázal architekt Josef Gočár. Architektonická a urbanistická úroveň přinesla Hradci Králové lichotivé označení Salon republiky. Již v roce 1921 královéhradecké městské zastupitelstvo jmenovalo Františka Ulricha čestným občanem města, později po něm bylo pojmenováno nově vzniklé náměstí.