Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno V (pokračování)

VIADUKT BERNARTICE

Významná technická památka vznikla v letech 1867-1869 při výstavbě železniční tratě 043 Trutnov Královec. Most vysoký čtyřiadvacet metrů přemosťuje silnici s údolím říčky Líšná. Pod horním železničním mostem z ocelových plnostěnných nosníků je umístěn další kamenný most, který má pouze opěrný význam. Nedaleko mostu se nachází železniční zastávka Bernartice u Trutnova.

VIDLÁK

Další ze známých rybníků Českého ráje nachází se při silnici z Troskovic k Hrubé skále. Zdejší rašeliniště o rozloze téměř čtyři hektary bylo v roce 1979 vyhlášeno přírodní rezervací. Stejně jako u ostatních v této lokalitě jsou jeho břehy většinou tvořeny pískovcovými skalami. Turisté zde najdou příhodná místa k táboření i koupání.

Rybník se proslavil scénou z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny, ve které pošťák Petr Nárožný do něj nechtěně vjede na mopedu.

VIDRNA, Jaroslav

Atlet, trenér a funkcionář (narozen 17. ledna 1941 v obci Čtyři Dvory) patřil přes čtyřicet let k oporám hradecké atletiky, část úspěšné kariéry prožil i v Dukle Praha (vojna 1961-1962) a TŽ Třinec (1965-1973). Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byl československou diskařskou „šedesátimetrovou" dvojkou za Ludvíkem Daňkem (oba na společném snímku Vidrna vpravo). Na republikových mistrovstvích získával stříbrné a bronzové medaile, titul má jediný z roku 1970. V letech 1966-1973 byl čs. reprezentantem, na ME 1969 v Atenách obsadil 9. místo. Vítězil na veteránských přeborech republiky v disku a kouli v kategoriích M50, M55 i M60 . Poslední vítězství v disku výkonem 48,50 má datum 15. června 2002, čtyři a půl měsíce před jeho smrtí (1. listopadu 2002). ). Jeho osobní rekordy jsou z roku 1969 disk 60,06 a koule 17,18. Výraznou měrou se podílel na přípravě stovek mladých atletů a atletek, řada z nich získala medaile na přeborech mládeže i dospělých. Stihl být i vedoucím družstva, rozhodčím, funkcionářem oddílu a několik let i učitelem sportovních tříd.

V roce 2001 dostal výroční cenu města Hradec Králové Primus inter pares.

VIGONA

V roce 1946 došlo ke sloučení několika znárodněných továren do národního podniku Spojené české a moravské bavlnářské závody Ústí nad Orlicí. V roce 1948 byl celý komplex přejmenován na národní podnik Utex, z něhož se 4. 7. 1949 při celostátní delimitaci podniku utvořila VIGONA, n. p., s podnikovým ředitelstvím ve Svitavách. K Vigoně byly připojeny další české a moravské textilky.

V roce 1993 byl textilní podnik Vigona zprivatizován a nový majitelé ustanovili tzv. akciovou společnost. V listopadu roku 2003 začala Vigona. a.s. v průmyslové zóně Paprsek ve Svitavách s výstavbou nového závodu na výrobu netkaných textilií. V roce 2004 získala majoritní podíl ve firmě Vigona, a.s. Svitavy dánská nadnárodní společnost Fibertex. Pro zajímavost jeden z bývalých závodů Vigony (barvírna) byl před lety přestavěn na multifunkční centrum Fabrika Svitavy.

VIKTORČIN SPLAV

Romantické vodní zákoutí se nachází přímo za Starým bělidlem v Babiččině údolí. Místo připomíná dobovou atmosféru z doby dětství Boženy Němcové. Právě na tomto místě měla podle knihy Babička šílená Viktorka hodit své malé dítě do řeky Úpy a pak sem chodila zpívat ukolébavky. Původní splav, tak jak jej v knize popsala Božena Němcová, byl dřevěný a stával v místě současné cesty. Od té doby změnil splav svou podobu i polohu. Nejprve v první polovině 19. století při stavbě rozsáhlé zavodňovací soustavy pro ratibořické louky, poté v letech 1874 a 1875. K dalšímu přebudování došlo při regulaci řeky ve dvacátých a padesátých letech 20. století. Jez byl kvůli narovnání toku posunut vlevo po proudu a místo původního dřevěného je železobetonové konstrukce.

Při natáčení barevného filmu Babička z roku 1971 nechal režisér Antonín Moskalyk betonová čela dnešního jezu přechodně obložit nařezanou kulatinou z velkých kmenů, aby splav co nejvíce připomínal dobu spisovatelčina dětství.

I když Viktorčin splav vypadá velmi mírumilovně, je v databázi jezů označen jako nebezpečný. Mohutný zpětný proud dokáže sjíždějící lodě strhnout zpět pod jez, kde je silný vodní válec, který lodě ani plavce už nepustí. I přes výstražné cedule mnoho vodáků splav sjíždí a ten si tak každoročně vyžádá tragické oběti.

VILA ČERYCH

Honosnou dvoupatrovou vilu s velkou zahradou nechal v České Skalici v roce 1924 postavit textilní průmyslník Ladislav Bartoň, který ji o rok později daroval své neteři Marii Bartoňové u příležitosti sňatku s továrníkem Jiřím Čerychem. Vila se měla stát moderním reprezentativním sídlem, proto se vysokým společenským nárokům přizpůsobil vzhled objektu i jeho okolí.

Dům z bílých cihel ve stylu art deco, který navrhl významný český architekt Otakar Novotný se pyšnil ozdobnými oblouky, širokými schodišti či velkým dekorativním bazénem. Skvostem byla i rozsáhlá zahrada o výměře 1,33 hektaru, která byla založena podle projektu předního zahradního architekta Josefa Kumpána z Prahy. Centrální altán s postranními pergolami přirozeně navazoval na další části ovocný sad, zahradu s okrasným jezírkem, rozárium, zahradní besídky a kašnu nebo anglický park s množstvím vzácných dřevin. Čerychovi rezidenci obývali až do roku 1948, kdy jim byl všechen majetek zabaven a rodina odešla do Švýcarska. Poté bylo sídlo pět let využíváno jako sídlo krajské politické školy Svazu československé mládeže a později jako zdravotnické středisko. Za dobu jejich působení celý objekt se zahradou značně zchátral a zpustl.

Po roce 1989 byl majetek v rámci restitucí navrácen Čerychovým. Rodiče se návratu už nedožili a jejich synové Ladislav a Jiří vilu i se zahradou darovali neziskové Nadaci rozvoje občanské společnosti. Na základě přání dárců se vila stala osvětovým, vzdělávacím a kulturním centrem, které provozuje občanské sdružení Centrum rozvoje Česká Skalice. To také o kulturní památku pečuje a snaží se jí navrátit původní lesk. Jednou ročně uděluje Cenu Ladislava Čerycha za největší zásluhy o rekonstrukci vily a přilehlé zahrady. V roce 2005 se první etapy obnovy dočkala i zahrada.

V posledních letech je zde vytvářena tzv. Zážitková zahrada, jež nabízí spousty možností využití. Magické prostředí Vily Čerych si v roce 2010 pro natáčení svého autorského filmu Odcházení vybral i bývalý prezident Václav Havel. Tento klenot české předválečné architektury je od roku 1958 zanesen do seznamu chráněných kulturních památek.

VILLA NOVA

Archeologické muzeum v přírodě, které se nachází v Uhřínově, obci na cestě mezi Rychnovem nad Kněžnou a Deštným v Orlických horách. S jeho výstavbou se začalo v roce 1992 a o dva roky později bylo založeno občanské sdružení Villa Nova.

Muzeum zachycuje období vlády Přemyslovců, snaží se přiblížit středověkou kolonizační vesnici. Život ve skanzenu začíná prohlídkou stavení napůl zahloubených v zemi polozemnicích. Roubená polozemnice je rekonstruována podle nálezu z lokality Mariánská louka v Děčíně a časově spadá do konce 13. století. Stavení ve skanzenu jsou postavena podle principu experimentální archeologie, tj. podle archeologických nálezů, k opracování se používaly repliky pravěkých nástrojů. Stavělo se z vepřovic, cihel z ušlapané hlíny usušených na slunci. Mimo obytných domků jsou tu k vidění různé středověké stavby od chlebových pecí, přes stodolu, až po kovárnu.

VILÍMEK, Josef Richard

Vamberecký rodák (1. dubna 1835) založil jedno z největších nakladatelství v Praze. Byl absolventem Německé technické univerzity, táhlo ho to však ke psaní publikoval pod pseudonymem Jan Velešovský. Později se novinařině věnoval, pracoval pro řadu pražských novinových titulů. Vlastnímu nakladatelství předcházel vznik časopisu Humoristické listy (1858), který založil spolu s Josefem Svátkem a následné otevření Slovanského knihkupectví, kde byl jeho společníkem Josef Novák. V roce 1968 byl J. R. Vilímek zvolen do Českého zemského sněmu. V roce 1872 zřídil v domě U slovanské lípy (dnes soudní budovy ve Spálené ulici) tiskárnu, o dvanáct let později koupil dva domy ve Spálené a Opatovické ulici, které přestavěl a na zahradě postavil moderní knihtiskárnu. V roce 1885 přestěhoval do nových objektů celý závod, hned následujícího roku prosperující nakladatelství předal synovi (1860-1938) a až do roku 1906 zůstal editorem a ředitelem Humoristických listů. Zemřel 16. dubna 1911 v Praze na Vinohradech.

J. R. Vilímek ml. se zasloužil o velký rozmach nakladatelství v pověstné červené vazbě vydával příběhy Julese Vernera, velkou popularitu si získaly první české překlady mayovek Syn lovce medvědů a Duch Llana estakada. Po velkých tahanicích a dohadováních nakonec Vilímek ml. uzavřel s autorem Karlem Mayem exluzivní smlouvu a mohly tak vyjít další např. třídílné knihy Old Surehand a Vinetou.

VINAŘSKÝ PŮLMARATON

Běžecký závod v centru Pardubic, který navázal na dlouholetou tradici silničního běhu na 25 kilometrů Pardubice Chrudim Pardubice, který během 40 let postupně pořádali atleti RH Pardubice, AFK SKP Pardubice a Hvězdy Pardubice. Pak se délka tratě upravila na půlmaratónskou distanci a od roku 2003 nese současný název. V roce 2006 byla zrušená obrátka v Chrudimi a už o rok později se začalo běhat v centru a ulicích Pardubic. Dva roky závod pořádali hoteliér Oldřich Bujnoch a atletický klub AC Pardubice, od roku 2010 je to sportovní klub KPA Pardubice. V tomto roce se Vinařský půlmaraton zařadil mezi tři největší akce svého druhu v České republice, zúčastnilo se ho přes tisíc běžců. Od roku 2011 je pardubický závod mistrovstvím České republiky (v Pardubicích běželo 1200 závodníků) a o výrazné zvýšení sportovní úrovně se starají zejména keňští běžci.

Letošního ročníku (foto: Jiří Sejkora/Pardubický deník) se zúčastnilo přes 4000 běžců.Velký zájem byl i o Lidový běh Vaňka Vaňhy, Pernštejnskou desítku, ale i projížďku na in-line bruslích a pohárové závody handbiků (cyklistických kol s ručním pohonem) či půlmaraton koloběžek.

VIPLER, Vlastislav Antonín

Český hudební skladatel a dirigent se narodil 2. června 1903 v Bílé Třemešné. Jeho jméno je nejvíce známo milovníkům žánru klasické operety; složil 23 původních českých děl, z nichž největší úspěchy měly operety Na Svatém kopečku, Děti Slovače, První valčík, Veronika a Bílý oficír.

Maturoval na gymnáziu ve Dvoře Králové, poté v Praze vystudoval dirigování a skladbu na konzervatoři. Krátce působil ve Východočeském divadle v Pardubicích a odešel na Slovensko (Východoslovenské národní divadlo, rozhlasová studia v Košicích a v Bratislavě). Vrátil se do Prahy, kde dirigoval orchestry Divadla Uranie, Švandova divadla a Malé Operety. Od roku 1939 až do své smrti (4. června 1971) byl v Československém rozhlase, kde působil jako dirigent a zároveň jako odborný programový pracovník hudebního vysílání.

VÍTKOVÁ, Veronika

Úspěšná česká biatlonistka se narodila 9. prosince 1988 ve Vrchlabí, základní školu a sportovní gymnázium absolvovala v Jilemnici. Věnovala se klasickému lyžování, ale v páté třídě si vyzkoušela biatlon a zůstala u něj. První velké úspěchy zaznamenala už v juniorské kategorii. V roce 2006 se stala mistryní světa ve vytrvalostním závodě, o dva roky později přidala stříbro ve stíhačce a z MSJ 2009 v kanadském Canmore si přivezla zlato za štafetu a stříbro za stíhačku.

V posledních třech sezonách získala cenné kovy v soutěži dospělých v roce 2013 bronz za štafetu na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě, v roce 2014 stříbro za štafetu na zimních olympijských hrách v Soči a v roce 2015 zlato za smíšenou štafetu na mistrovství světa v Kontiolahti. Prosazuje se i ve Světovém poháru (SP), který začala jezdit v sezoně 2006-23007. Její úspěšnost má vzestupnou tendenci v sezoně 2012-2013 skončila v celkovém pořadí šestnáctá (zisk 511 bodů), v sezoně 2013-2014 devátá (551 bodů) a v sezoně 2014-2015 čtvrtá (793 bodů). V závodech SP stála 17x na bedně, většinou ve štafetách (5-7-7), k nejcennějším patří individuální vítězství ve sprintu v Oberhofu (2015) a 2.místo rovněž ve sprintu v Hochfilzenu (2014).