VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Východopedie - encyklopedie zajímavostí východních Čech

Východní Čechy - Vážení čtenáři, jednou týdně prezentujeme zajímavosti z vašeho nejbližšího okolí. Nabízíme vám přírodu i vlastivědu, známé osobnosti, historické skutečnosti, akce a události spjaté s našimi oběma kraji. Stále chodí vaše připomínky a tipy na obohacení našeho hesláře, děkujeme za ně.

11.10.2015
SDÍLEJ:

Ladislav Zeman.Foto: Deník/ David Taneček

Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno Z (pokračování)

Zelené Vendolí

Záchranná stanice na Svitavsku, která pomáhá zvířatům v nouzi více jak 25 let. Od roku 2001 je členem Českého svazu ochránců přírody, kdy dostala  jméno Zelené Vendolí. Pečuje o zraněná, nemocná, vyčerpaná, nevyspělá nebo jinak handicapovaná zvířata. Stará se o jejich vyléčení a opětovné navrácení do přírody. Ve svém areálu chová trvale handicapovaná zvířata, pro které již návrat do přírody není možný. Součástí stanice je naučný okruh pro veřejnost, kde je vidět, z jakého důvodu se sem zraněná zvířata dostávají. Řadu zvířátek Zelené Vendolí nabízí k adopci.

Působnost stanice, která je od roku 2002 členem Národní sítě stanic pro handicapované živočichy, zasahuje do měst Blansko, Boskovice, Bystřice nad Pernštejnem, Česká Třebová, Jevíčko, Kuřim, Lanškroun, Letovice, Litomyšl, Moravská Třebová, Polička, Svitavy, Tišnov a jejich spádových obcí.

Zeman Bohumír

Rodák ze Špindlerova Mlýna (26. května 1957) a jeden z našich nejlepších lyžařů v alpských disciplínách.  První úspěchy získával na závodech Trofeo Topolino, které byly považovány za neoficiální mistrovství světa žactva, vyhrál Skiinterkriterium v Říčkách.

První velké medaile vybojoval na juniorském mistrovství světa na Chopku v Jasné (stříbro, bronz), v „dresu" Pedagogické fakulty Hradec Králové, kterou úspěšně vystudoval, získal tři tituly akademického mistra světa. Od svých šestnácti let jezdil pravidelně závody Světového poháru, ve kterých šestnáctkrát dojel v první desítce. Největším úspěchem je jeho vítězství v kombinaci na slavném Hahnenkammu v Kitzbühlu (1981). Dvakrát reprezentoval na olympiádě – na ZOH 1980 v Lake Placid, které byly mezi sjezdovými lyžaři brány zároveň jako mistrovství světa, byl v kombinaci čtvrtý.

Po skončení aktivní kariéry v roce 1986 tři roky trénoval juniory ve Středisku vrcholového sportu ve Vrchlabí, v roce 1990 převzal trenérskou zodpovědnost za reprezentaci Lichtenštejnska. Stal se funkcionářem mezinárodní lyžařské federace FIS a byl předsedou sjezdového úseku Svazu lyžařů ČR. Má velkou zásluhu na tom, že se ve Špindlerově Mlýně v roce 2008 jel závod Světového poháru žen – byl předsedou organizačního výboru a ředitelem závodů.

Prosadil se i v komunální politice, po volbách v letech 2002 a 2006 byl zvolen starostou Špindlerova Mlýna. Jeho dcera Andrea (1993) je úspěšnou reprezentantkou ve skikrossu, jezdí závody Světového poháru (v únoru 2015 v Aare 2. místo) a reprezentovala na ZOH 2014 v Soči.

Zeman Ladislav

Narodil se 23. 11. 1949 ve Dvoře Králové, ale jeho jméno je právem v přímé úměře s obrovským rozkvětem hradecké kultury. Od roku 1990 do roku 2014 byl ředitelem Klicperova divadla, které bylo v tomto období vyhlášeno čtyřikrát Divadlem roku České republiky a získalo celou řadu dalších prestižních ocenění a cen. V roce 1993 při stáži v Bruselu vymyslel slavný desetidenní festival Divadlo evropských regionů. Později se k této významné akci přidal i další festival – Čekání na Václava.

Původně chtěl být architektem nebo scénografem  Jeho touze po vzdělání však udělala přítrž  normalizace po roce 1968. Začal se věnovat práci v reklamní agentuře REAG. Do hradeckého divadla (tenkrát Vítězného února) nastoupil v roce 1980 jako vedoucí obchodního oddělení a propagace. O sedm let později získal doporučení pro studium na FAMU, kde byl jedním z jeho pedagogů režisér Otakar Vávra. Poté absolvoval i DAMU zakončené promocí v Karolinu.

Po listopadu 1989 vyhrál výběrové řízení a stal se ředitelem již Klicperova divadla, které se pod jeho vedením vypracovalo mezi nejvýznamnější české scény. Výrazně se zkvalitnil herecký soubor i jeho dramaturgické a režijní vedení. Změn k lepšímu doznalo i zázemí – proběhly úspěšné rekonstrukce, dnes se hraje na čtyřech scénách.

Ladislav Zeman ve funkci ředitele Klicperova divadla skončil ze zdravotních důvodů 30. června 2014. Letos v srpnu otevřel v Hradci Králové Galerii Václava Havla- nachází se  na Malém náměstí v rodném domě herce Josefa Beka. Měla by se stát i čítárnou, barem a místem setkávání s osobnostmi, divadlem i muzikou. Přirozenou součástí bude letní scéna, kde se počítá s uváděním komorních her. Jenom zde je v prodeji jeho kniha Letem světem a nejen za divadlem, která je plná unikátních fotografií a nečekaných informací. Ladislav Zeman hned chystá i druhou, která by měla spatřit světlo světa na konci příštího roku a bude o jeho téměř pětatřiceti letech práce pro hradecké divadlo.

Zemská brána

Skalnaté údolí Divoké Orlice při státní hranici s Polskem. Jeho začátek protíná silnici z Bartošovic do Českých Petrovic, která vede přes kamenný most s jedním obloukem. V letech 1900-1903 ho postavili naši a italští kameníci. K dalším zajímavostem patří Pašerácká lávka, která byla původně postavena pro potřeby dřevorubců a formanů, ale v noci byla využívána k pašování zboží. Dále je tu skalní útvar opředený mnoha pověstmi, který nese název Ledříčkova skála.  Kilometr od mostu po proudu Orlice stojí samostatný pěchotní srub R – 54 Na potoku, který byl součástí linie těžkého opevnění z let 1936-1938.

Lokalitu protíná turistická červená Jiráskova cesta a údolím prochází naučná stezka Zemská brána. Ta je přístupná od kamenného mostu z Bartošovic v Orlických horách a chaty Na Čiháku nebo na druhé straně z Klášterce nad Orlicí. Je dlouhá tři kilometry a má dvaadvacet zastavení, které v sezoně od května do října seznamují s chráněnou krajinou oblastí Orlické hory, přírodní rezervací Zemská brána, zdejším rostlinstvem, živočichy a dalšími zajímavostmi.

Zemská brána patří k chráněným územím  – patří do něj celý krajinný komplex s lesními porosty na svazích, loukami v těsném okolí řeky a balvanitým řečištěm Divoké Orlice, jejíž břehy jsou lemovány nápadnými skalními útvary (skalní výchozy, jeskynní výklenky, ojediněle obří hrnce aj.), jejichž výška dosahuje někdy až 25 m.

Zikán Zdeněk

Jeden z nejlepších fotbalistů ve východních Čechách. Po Nejedlém a Skuhravém je naším třetím nejlepším střelcem na mistrovství světa. V reprezentačním dresu sice odehrál jen čtyři utkání, ale dal v nich pět gólů, z toho čtyři na MS  ve Švédsku (1958). Krátce po šampionátu utrpěl v přátelském utkání ve Varnsdorfu dvojitou zlomeninu nohy a z reprezentace vypadl.

Narodil se 10. listopadu 1937 a jeho fotbalová kariéra se začala odvíjet  v pražském Motorletu (1954-1956), rok hrál za Spartu (1956) a pak přestoupil do pardubické Dukly, jejíž dres oblékal do roku 1960. Pak přestoupil do týmu úřadujícího mistra Československa Spartaku Hradec Králové. V černobílém dresu odehrál 241 mistrovských zápasů, v nichž dal 82 gólů. Ten nejslavnější ve čtvrtfinále PMEZ (předchůdce dnešní Ligy mistrů) do sítě FC Barcelona. Zápas, který Východočeši z důvodu nebývalého diváckého zájmu odehráli v Praze na Strahově skončil nakonec 1:1. Po odchodu z Hradce Králové (1970) hrál v Transportě Chrudim, kde později dělal i manažera. Dostal se i k trenérské práci – v devadesátých letech minulého století trénoval druholigové pardubické týmy VCHZ a SK Dropa, zkušenosti předával i mládeži, byl funkcionářem v SK Pardubice. V roce 2004 ho fotbalový svaz ocenil prestižní Cenou Václava Jíry.

Zdeněk Zikán zemřel tři měsíce po svých pětasedmdesátinách – 15. února 2013.

Zinke Otmar

Broumovský opat se narodil 10. srpna 1664 ve Střehomi ve Slezsku jako syn tamního obchodníka. Po přestěhování do Broumova vystudoval klášterní gymnázium, poté arcibiskupský seminář v Praze. V roce 1684 vstoupil do benediktinského řádu a v zájmu břevnovského opatství diplomaticky působil ve Vídni.  Po návratu do Broumova byl 17. října 1700 zvolen opatem. Ve své funkci se zaměřil na majetkový růst a obnovu klášterních statků zpustošených třicetiletou válkou. Pro přestavbu a novou výstavbu  břevnovského kláštera a stavební úpravy broumovských statků si záměrně vybral nadaného architekta Kryštofa Dientzenhofera, který pro něho pracoval až do své smrti. Poté v roce 1722 všechny zakázky a povinnosti klášterního stavitele převzal jeho syn Kilián Ignác.

Opat Zinke byl nadšeným milovníkem kultury a umění a neúnavným obroditelem. Fungující opatství budoval 38 let a za jeho působení došlo ke stavební obnově takřka všech majetků řádu, postavení unikátní skupiny broumovských kostelů v okolních obcích a zakoupení několika panství. Zemřel 8. září 1738 v Broumově.

Zlatá přilba

Plochodrážní závod v Pardubicích-Svítkově, jenž však začal svoji historii psát na 2400 metrů dlouhé travnaté dráze dostihového závodiště v roce 1929, kde se jezdilo patnáctkrát v řadě. Do současných míst se Zlatá přilba odstěhovala v roce 1946. Stal se z ní celosvětový fenomén, na kterém si start nenechali ujít žádní z renomovaných plochodrážníků – např. pětinásobní mistři světa Ove Fundin a Tony Rickardsson, čtyřnásobný mistr světa Hans Nielsen, trojnásobní šampióni Erik Gundersen a Ole Olsen. Největšími smolaři se stali mnohonásobní světoví šampioni Ivan Mauger a Barry Briggs z Nového Zélandu, kteří do Pardubic jezdili přes deset let, ale vytoužené trofeje se ani jeden nikdy nedočkal.

Nejúspěšnější byl Dán Ole Olsen, který ve Svítkově vyhrál sedmkrát, vedle Evropanů se z prestižní pardubické trofeje radovali i jezdci z Austrálie a USA. Nejexotičtějším účastníkem byl  Gene Tella, který v předválečných ročnících v Pardubicích reprezentoval tehdejší Habeš (dnes Etiopie). Nejtragičtější závod se jel v roce 1961, kdy kolizi při tréninku nepřežili německý jezdec Erich Stiegelmaier a domácí Libor Dušánek. Dalšími oběťmi Zlaté přilby se stali Holanďan Ari Bastian Poldevaart (1934), Jaroslav Němeček (1947), Antonín Vilde (1963) a už na svítkovském oválu v roce 1968 Luboš Tomíček.

Řadu vítězů Zlaté přilby máme i my – v dávné historii např. Hugo Rosáka, Jana Lucáka, Oldřicha Klaudingera. Trofej mají otec a syn Kasperové – otec Antonín vyhrál poslední travnatý závod v roce 1963, syn Antonín o osmadvacet let později. Zlatou přilbu vybojovali i Milan Špinka a Jiří Štancl, naším posledním vítězem byl v roce 1996 Tomáš Topinka.

Zoo Dvůr Králové

Oficiálně byla otevřena 9. května 1946 na ploše bývalého soukromého parku s kopií renesančního zámečku u Vídně, kterou nechal v roce 1905 postavit továrník Richard Neumann. Po roce 1945 ve vile vzniklo vlastivědné muzeum. V parku byly postupně budovány klece s evropskými zvířaty, což byl základ budoucí zoologické zahrady.

V letech 1956-1965, kdy byl ředitelem František Císařovský, vznikly první moderní velké pavilony a celková plocha zoo se zvětšila na 28 ha. V 60. a 70. letech minulého století zoo zorganizovala osm expedic do různých zemí Afriky, z nichž bylo dovezeno kolem tří tisíc zvířat. Specializaci zahrady na africkou faunu prosadil Ing. Josef Vágner, CSc. (ředitel v letech 1965–1983). Dovezená zvířata, především kopytníci, ale i šelmy, opice a plazi, dala základ unikátním chovům, které ze zahrady činí jedinečnou genobanku zejména afrických kopytníků v celosvětovém měřítku. Výstavba expozic a výběhů imitujících přirozené prostředí trvala několik let a vše vyvrcholilo otevřením Afrického safari pro veřejnost (8. 5. 1989). V 90. letech dosáhla královédvorská zoo výjimečných úspěchů v chovu nosorožců, žiraf, zeber, buvolů a řady druhů antilop. Nadále byla největším chovatelem afrických zvířat v Evropě a postupně začala vracet africká zvířata do jejich domoviny. Po roce 2000 dokonce včetně tak významných druhů, jako jsou nosorožci.

V současnosti se ve Dvoře Králové nad Labem ještě prohloubilo zaměření na Afriku. Zoo na svých cca 70 hektarech drží největší kolekci afrických zvířat v Evropě a nabízí jedinečné zážitky při jízdě mezi volně se pohybujícími zebrami, antilopami či ptáky. Kromě velkých skupin žiraf a nosorožců je možné vidět i slony, šimpanze, okapi a stovky dalších zvířat. V tropických pavilonech na návštěvníky čekají krokodýli s rybami a želvami, ale také jedovaté kobry či mamby a volně poletující ptáci. To vše v prostředí prodchnutém exotikou, kde je možné ochutnat africká jídla, poslouchat africkou hudbu a kochat se africkým uměním. K tomu přibylo několik velkolepých dětských hřišť, lanový park a od července 2015 i jediné lví safari ve střední a východní Evropě, kde mohou návštěvníci vlastními vozy projíždět mezi smečkou volně se pohybujících lvů. Podle posledních údajů ve dvorské zoo žije přibližně 2200 zvířat více než 330 druhů.

Zoubek Olbram

Akademický sochař, který se výrazným způsobem zasloužil o rozvoj české architektonické plastiky, jeden z nejvýznamnějších českých sochařů současnosti, má velmi blízký vztah k Litomyšli. Narodil se v Praze 21. dubna 1926. V době 2. světové války byl v letech 1944–1945 totálně nasazen v podniku Wegena v Praze na Letné. Ve dnech 5. až 11. května 1945 se aktivně účastnil Pražského povstání. Hlásil se na AVU v Praze, ale nebyl přijat, proto absolvoval kamenosochařskou praxi u sochaře Otakara Velínského v Praze. V letech 1945–1952, po úspěšném složení zkoušek, studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora Josefa Wagnera. V letech 1948–1950 absolvoval základní vojenskou službu v posádkách měst Košice, Rožňava, Šafárikovo a Frýdek-Místek. V roce 1951 se začal věnovat restaurátorské praxi, ke které získal průpravu u profesora Josefa Wagnera. Specializoval se na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. V roce 1951 též uzavřel sňatek se spolužačkou, sochařkou Evou Kmentovou a o dva roky později (1954) se jim narodila dcera Polana a v roce 1956 syn Jasan, který se stal též sochařem. V roce 1980 jeho první manželka Eva zemřela a v roce 1981 se oženil podruhé s Marií Edlmanovou. V roce 1982 se jim narodila dcera Eva. Střídavě žije v Praze a v Litomyšli, kde je také zapsán jako čestný občan. Stal se členem Unie výtvarných umělců, skupiny Trasa a Nové skupiny, je též členem Umělecké besedy. Zoubkův osobitý styl je charakteristický zredukovaným vytvarováním plastik, výraznou vertikalitou, rozrušeným povrchem a autorovou spřízněností a reakcí na antické dědictví. Zoubek je autorem posmrtných masek Jana Palacha a Jana Zajíce a Pomníku obětem komunismu na Petříně.

V Litomyšli jsou jeho sochy mimo jiné k vidění v Klášterních zahradách a ve stálé expozici v zámeckém sklepení. V roce 1996 byl Olbram Zoubek oceněn státním vyznamenáním Medailí Za zásluhy I. stupně. V únoru roku 2015 převzal z rukou ministra Daniela Hermana titul Rytíř české kultury.

Autor: Redakce

11.10.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Sletová štafeta putovala nejen Náchodskem.
12

Sletová štafeta putovala nejen Náchodskem

Houby. Ilustrační foto.

Houbaři riskují zdraví. Vstupují do lesů, kam je zakázán vstup

Pády už tlumí nová odpružená podlaha

Náchod - Vyroste v Náchodě nový Lukáš Krpálek?

Pevnost Boyard byla dětským snem. Ten se možná vyplní

Náchodsko - Když David Líbal z Bezděkova nad Metují jako malý kluk sledoval v televizi soutěž z Pevnosti Boyard, začal snít o tom, že se tam jednou také dostane. Nyní se sen možná stane skutečností.

Po sestupu mohl být start do sezony sebevědomější

Náchodsko - Po sestupu z nejvyšší soutěže se kuželkáři Červeného Kostelce představili v prvním druholigovém zápase v Přelouči, kde hraje své domácí zápasy Sadská. Novou sezonu začínají třetiligoví náchodští muži tradičně doma a nejinak tomu bylo i tentokrát, kdy na „rozjezd“ nového ročníku přivítali pražskou Konstruktivu.

Žadatel zapomněl do příjmu uvést přeplatek za elektřinu, podporu na bydle

Broumovsko - Dávky státní sociální podpory, podle policejního šetření získané neoprávněně, bude muset vrátit a ještě se zodpovídat z jejich nárokování 37letý muž z Broumovska.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení