Rozsudek si poslechl jen jeho obhájce. Tomáš Boris, invalidní důchodce z Vrchlabí, totiž požádal, aby u nepříjemné chvíle nemusel být.

Přesto se verdikt Krajského soudu v Hradci Králové samozřejmě dozví - a nebude to pro něj nic radostného. Čtyřicetiletý muž byl za tři zločiny poslán do vězení na pět roků Vedle toho musí absolvovat také psychiatrickou léčbu.

Boris se totiž pokusil zneužít desetiletého chlapce k výrobě pornografického videa. Když malý fotbalista odmítl, drsně mu vyhrožoval rozbitím huby, análním sexem i tím, že ho nechá poslat do dětského domova.

Případ se udál v březnu minulého roku, na jeho konci byl pak Boris odsouzen trutnovským okresním soudem k podmínce za další podobné činy. Nyní mu tedy krajský soud vše sečetl.

Pětileté vězení je na dolní hranici možné sazby, obhájce horoval za podmínku. To soudce Luboš Sovák odmítl.

„Neshledali jsme důvod jít pod sazbu," pronesl při odůvodnění rozhodnutí senátu. „Některá jednání byla sice ve stadiu pokusu, ale pokud šlo o pokus, tak to nebyla zásluha obžalovaného. Bylo to tím, že nezletilý odmítl vykonat to, o co ho obžalovaný požádal."

Boris, jenž chlapce kontaktoval pomoci konverzace na Facebooku, chtěl natočit video, na němž masturbuje.

„Žil jsem v opiátovém světě," tvrdil soudu, že byl ovlivněn léky, které bral kvůli psychické nemoci. Znalci však tuto verzi nabourali, podle nich neměly užívané medikamenty vliv na jeho rozpoznávací schopnosti.

Nejprve litoval, před soudem se ale pustil do boje. Neuspěl

Hradec Králové - „Ráno jsem byl někdo jiný než odpoledne a večer," vykládal Tomáš Boris. Tak ho měly měnit vysoké dávky léků, které si bral kvůli psychické nemoci.

Pod jejich vlivem - prý pomalu nevěděl, co dělá - se vloni v březnu pokusil donutit desetiletého chlapce, aby pro něj natočil pornografické video. Jenže školák odmítl, a proto mu drsně vyhrožoval.

Když pro něj přišla na popud chlapcových rodičů policie, ke všemu se přiznal. Při výpovědích navíc svého vystupování litoval.

V úterý však před hradecký krajský soud a choval se trochu jinak. Více zdůraznil záležitosti, které mluvily v jeho prospěch.

„V přípravném řízení byl spontánnější než u hlavního líčení," všiml si soudce Luboš Sovák. „Hlavně byly patrnější výmluvy, že byl pod vlivem prášků," upozornil. „On zneužíval návykové látky, přesto to nemělo podle znalců vliv na jeho rozpoznávací schopnosti," dodal soudce.

Při procesu šlo především o to, jak vysoký trest Boris dostane. Obhajoba, soud i státní zástupce se totiž shodli na právní klasifikaci činů, pro něž byl obžalovaný souzen. Šlo o pokus o zneužití dítěte
k výrobě pornografie, dále o pokus  o zločin sexuálního nátlaku a za třetí o vydírání.

„Sazba v takových případech je pět až dvanáct let," řekl po první části líčení státní zástupce Milan Šimek. On sám navrhl, aby byl Boris potrestán na spodní hranici tohoto rozmezí, což se také stalo. Proto se žalobce po vynesení rozsudku vzdal práva na odvolání.

Naopak obhájce Vratislav Slavík se bil za podmínku pro svého klienta. Jemu však přitížil i fakt, že už byl v prosinci odsouzen v Trutnově k podmíněnému trestu za podobné delikty. „Psal jsem stovkám lidí. Byl jsem v takovém stavu. Ale teď už nemám počítač ani internet. Místo toho chodím se psem," přiznal sám Boris, že jeho chování vůči malému chlapci nebylo vůbec výjimečné.

Zda se on proti rozsudku odvolá, zatím není jasné. Obhájce si vzal lhůtu na rozmyšlenou, Boris totiž na rozsudek z Vrchlabí, kde žije v opatrovnictví své matky, nedorazil.

Jeho případ byl dalším 
v řadě, v nichž hrál velmi výraznou roli Facebook. V tomto roce už řešil hradecký soud například kauzu mladíka, který zneužil jeho prostřednictvím na padesát dívek.

Jde do mírnější věznice. Bude pro jeho převýchovu postačující, řekl soudce
Odsouzení za podobné trestné činy, navíc s takhle dlouhým postihem, většinou tráví trest ve věznicích s ostrahou. Tomáš Boris však byl hradeckým krajským soudem poslán do zařízení s dozorem.
„Je to mírnější typ. Pro jeho převýchovu bude postačující," vysvětlil soudce Luboš Sovák, podle nějž by byl tvrdší kriminál pro čtyřicetiletého invalidního důchodce zbytečně přísný.
Rozdíl mezi těmito věznicemi je především v možnosti volného pohybu odsouzených. V mírnějším typu velmi často pracují na místech mimo 
areál, u tvrdšího zůstávají zavřeni uvnitř, i když chodí do zaměstnání.
U věznice s dozorem navíc často její ředitel dovoluje vězňům, aby se 
volně pohybovali, to v druhém případě existuje opravdu jen ve výjimečných případech.