Organizace Bílý kruh bezpečí jako jediná nedělá mezi oběťmi rozdíly a už 22 let pomáhá všem, jejichž životy jsou ovlivněny trestnou činností.

„V roce 2012 jsme pomohly celkem 35 procentům obětí, které se rozhodly trestný čin neoznamovat. Jako hlavní důvod uváděly malou důvěru v to, že státní instituce případ vyřeší a čin potrestají, a také z obavy z dalšího průlomu do svého soukromí, které už svým činem narušil pachatel," vysvětlila ředitelka organizace Petra Vitoušová.

Dostupná pomoc

Bílý kruh bezpečí poskytuje odbornou, bezplatnou a diskrétní pomoc obětem a svědkům trestných činů v devíti městech České republiky, navíc se věnuje i prevenci. Díky dlouhodobé práci a praktickým zkušenostem s klienty získali pracovníci organizace značnou expertízu a vědomosti u relativně nových druhů trestné činnosti jako je nebezpečné pronásledování, tzv. stalking, nebo šikana ve školách či domácí násilí a znásilnění.

Právě stalking, který je kriminalizován až od roku 2010, kdy byl schválen nový trestní zákoník, představuje v současnosti velký problém. Podle ředitelky Vitoušové je nebezpečné sledování druhým nejčastějším důvodem, proč se klienti obrací na organizaci s žádostí o pomoc. Dvě procenta případů končí vraždou a 10 procent všech případů je klasifikováno jako vysoce nebezpečných.

Bílý kruh kontaktuje přibližně dvanáct tisíc lidí ročně a jen v Libereckém kraji přišlo za posledních pět let žádat o pomoc asi 500 osob.

Podle Jany Jalovegové, vedoucí poradny v Liberci, přijde asi polovina klientů do poradny osobně, druhá polovina z nich kontaktuje organizaci po telefonu nebo emailu.

Nonstop telefonickou linku volá se žádostí o pomoc, radu a informace značné množství osob z celé republiky, ale asi jen třetina udá svou konkrétní polohu.

Každá čtvrtá žena v České republice se setkala se stalkingem (nebezpečné pronásledování).

Jak probíhá konkrétní pomoc

„Šlo o oběť, která nás kontaktovala asi dva týdny po trestném činu a spolupráce s ní probíhala od září tohoto roku. Přišla k nám osobně a informaci o našich službách získala od policie. Šlo o oběť trestného činu znásilnění. Zranitelnost byla klasifikována tím, že šlo o seniorku se značným zrakovým handicapem. Pachatel byl stejného věku, znali se několik let," popsala fakta jednoho konkrétního případu Veronika Bakešová, která zastává funkci tzv. case managera. ten se snaží o stabilizaci situace oběti nebo pozůstalých.

„Míra fyzického násilí byla poměrně vysoká, protože pachatel použil svoji výraznou fyzickou převahu a zároveň bil oběť do obličeje. Stupeň ponížení byl značný, protože se pachatel na čin připravoval. Oběť zažila intenzivní strach o život, protože pachatele znala a mohla ho tudíž identifikovat, bála se, co bude následovat. Postupem času se u oběti rozvinula post-traumatická stresová porucha, ke zhoršení stavu přispěla i sekundární viktimizace, to znamená výčitky syna a obviňující otázky obhájce pachatele při podávání svědecké výpovědi," končí popis případu Bakešová.

Pomoc pak přišla ve formě ústní dohody mezi organizací a obětí. Bílý kruh bezpečí zmapoval její potřeby a určil, v jakém pořadí by je měla oběť řešit. Přitom se kladl důraz na to, aby nebyla oběť zahlcena příliš velkým množstvím informací a aby se postupovalo systematicky a oběť mohla znovu přebrat kontrolu nad situací.

Kdo je oběť?

Takto zmapované případy pomáhají stanovit vhodné a efektivní způsoby konkrétní pomoci obětem, které se na Bílý kruh bezpečí obrátí. Podle ředitelky organizace Petry Vitoušové tvoří oběti trestných činů ze 75 procent ženy. Muži jsou v menšině, ale přesto se na organizaci obrací a žádají radu, jen jim podle Vitoušové déle trvá, než si problém přiznají.

Kritéria zranitelnosti a traumatizace oběti jsou vždy posuzována individuálně podle druhu a způsobu provedení trestného činu, osobnosti oběti v době spáchání trestného činu a reakce okolí na trestný čin.

Konzultace s klientem probíhají vždy s terapeutem a právníkem, který je schopný posoudit zda se podle výpovědi oběti jedná o trestný čin, nebo trestné jednání kvalifikované v Trestním zákoníku České republiky. Po tomto posouzení lze ihned začít pomáhat.

Bílý kruh bezpečí je dosažitelný 765 hodin týdně na nonstop telefonní lince 257 317 110 nebo v jedné ze 13 registrovaných regionálních poraden.

MÝTY O ZNÁSILNĚNÍ ANEB JAK JE TO DOOPRAVDY

Ona si za to může sama

„Byla strašná zima a osmadvacetiletá Dana se právě vracela z odpolední směny. Nabalená jako sněhulák se stejně třásla zimou. Od autobusu to měla domů přes celé sídliště, a tak připadala do kroku. Byl to večer jako spousta jiných. Dana automaticky vytáhla klíče, vešla do domu a rozsvítila. Lekla se. Na chodbě uviděla stát cizího muže. Slušně pozdravil a zeptal se: „Kde bydlí Novákovi?" „V desátém patře," odpověděla Dana a oddychla si. Muž poděkoval a vydal se společně s ní k výtahu. Když nastoupili, zeptal se jí, kam jede. „Do trojky," řekla. Muž zmáčkl tlačítko. Místo nahoru se ale výtah rozjel dolů. Než se Dana stačila vzpamatovat, muž ji prudce přitiskl ke stěně výtahu a zakryl jí ústa. Měl takovou sílu, že rozrazit dveře výtahu a odtáhnout ji do sklepa pro ně"j byla hračka… „To ses na něj musela usmívat? A nekoketovala jsi s ním?" reagovala její matka."

Krátká sukně, výstřih, úsměv ona ho prostě musela nějak vyprovokovat! Tohle si bohužel stále ještě myslí o obětech znásilnění řada lidí. „Jedním z nejhorších mýtů je ten, že si za to oběť násilí může sama, třeba svým oblečením," potvrzuje psycholožka Martina Venglářová, poradkyně Bílého kruhu bezpečí. „Opravdu nezáleží na tom, co má ta žena na sobě. Může to být i přesně naopak, vyzývavě oblečená žena, která flirtuje, působí energicky, tedy že se bude bránit, a na tu si pachatel pak třeba netroufne. Nejde o krátkou sukni, ale o to, že je ta žena třeba v danou chvíli na špatném místě, v rizikové lokalitě, daleko od lidí. Nebezpečí může ale číhat i v bezpečném prostředí. Násilí na chodbách domu je bohužel dost časté. Znám případ ženy, kterou znásilnil taxikář přivolaný dispečinkem," dodává.

Padesátnic se to netýká

„Jana byla rozvedená, děti měla dávno dospělé, doma ji nikdo nečekal, a tak zůstávala v práci déle. Malá firmička byla teď smyslem jejího života. Když vypnula počítač a pozhasínala, všimla si, že na ulici u jejího auta stojí nějaký muž. Vypadal podezřele, a tak rychle zavřela kancelář a vyběhla na ulici, aby zamezila případné krádeži. Muž tam stál pořád. Nedaleko byla autobusová zastávka, a tak si Jana pomyslela, že asi jen čeká na spoj. Když došla ke svému autu, zeptal se, kolik je hodin. Hodinky nenosila, proto začala v kabelce hledat mobil, aby mu odpověděla. Muž byl najednou nepříjemně blízko. Chtěla couvnout, ale už nemohla. Chytil ji za loket a zasyčel: „Nekřič, nebo tě zabiju!" Revolver viděla Jana poprvé v životě a ten dotyk chladné zbraně na spáncích pak vzadu v křoví byl to nejhorší, co kdy zažila."

Oblíbeným mýtem je také to, že pachatel trestných činů si vždy vyhledává jen mladé atraktivní ženy nebo ty, které jsou přitažlivé pro něj, tedy ‚jeho typ'. Podle psychoterapeutky jsou oběťmi sexuálního násilí sice nejčastěji mladé ženy, tedy od 18 do 35 let, ale je to způsobeno spíše tím, že jsou to ženy v produktivním věku, které pobývají mimo domov, chodí se bavit… „Ve své praxi jsem pracovala také s pachateli sexuálně motivovaných činů a usuzuji, že jde spíše o příznivé místo a čas než o to, jestli se někomu líbí blondýnky nebo brunety. Jde o to, jakou příležitost má pachatel v době, kdy se v něm probudí silné sexuální puzení. Podle toho si vybírá," dodává Martina Venglářová.

Bílý kruh bezpečí, o.s.