Může se to sice zdát jako malichernost, avšak právě tato slova mohou v důsledku rozhodnout o vině či nevině obžalovaného Újezdského. Tomu soud klade za vinu, že loni v dubnu měl na Pardubicku znásilnit teprve čtyřletou holčičku.

Kde je pravda?

Zatím těžko identifikovatelná věta zazněla z úst dívky na policejním videozáznamu, kde holčička popisovala místo a události, kde mělo k údajnému znásilnění dojít. A právě policejní záznam a jemu předcházející kroky byly jablkem včerejšího sváru.

Na jedné straně policie zastoupená vyšetřovatelkou případu tvrdí, že všechny úkony v trestním řízení proti obžalovanému byly vedeny podle zákona. Na straně druhé je obhajoba přesvědčena, že tomu tak ve skutečnosti nebylo.

Obhájci obžalovaného Jaromíru Hladíkovi se například nelíbilo, že policie holčičce ještě před rekognicí (znovupoznáním pachatele mezi několika dalšími lidmi, pozn. autora) ukázala dívce fotografie Újezdského s tím, zda je to opravdu muž, který jí měl ublížit. „Fotky tam byly tři. Na každé z nich byl zcela odlišný muž. Jeden mladší bez knírku, druhý s brýlemi a můj mandant. To přeci není normální praxe," zeptal se vyšetřovatelky Hladík.

Policejní komisařka mu na to odpověděla, že jen chtěla vědět, zda mluví s holčičkou o jednom a tom samém člověku. „Rekognice proběhla až o nějaký čas později a domnívám se, že takto malá dívka nemá zcela vyvinutou paměť, kdy by si při dalším úkonu na fotografii vzpomněla," řekla u soudu policejní komisařka. Bylo však na ní vidět, že si při dalších otázkách obhajoby, které směřovaly na prověrku z místa činu, není tak jistá „v kramflecích".

„Jak je možné, že na videozáznamu je vidět pouze dívka, vy a její otec. Proč tam nejsem já, soudce nebo státní zástupce?" pokračoval v otázkách obhájce.

„Protože se lidí bála a ostatní účastníci rekonstrukce tak stáli v povzdálí. Ale určitě jsme dívku nijak neinstruovali v tom, jak má vypovídat," odpověděla vyšetřovatelka, která se jen těžko vzmáhala na další otázky týkající se toho, proč dívku vede k údajnému místu činu její otec, ale hlavně proč jí dával zavádějící otázky typu „tak to je ta bouda, kde se ti to stalo?" „Znovu opakuji, dívku jsme k ničemu nenutili a vše, co řekla, bylo spontánní," uvedla vyšetřovatelka s tím, že na konci záznamu slyšela, že dívka říká, že chce jít domů.

Obhajoba však slyšela, že šel k ní domů, kde obžalovaný prokazatelně nikdy nebyl.

Celý příběh, který proti sobě obrátil dvě rodiny, začal zcela nevinně. Na straně obžalovaného tím, že se do obce vypravil na stavbu rodinného domu svého syna.

Malá holčička v tu dobu přála jen o 300 metrů dál v domě svých rodičů své babičce k narozeninám. „Malá se nudila, a tak jsem ji pustila se sousedovic klukem k nim na zahradu, že si tam budou hrát. Později jsem zjistila, že tam byla jen chvilku a mezitím se obě děti vydaly ke staveništi toho rodinného domu, kde ji ten kamarád na chvilku nechal o samotě s tím, že si pro něco skočí," vypověděla u soudu matka holčičky.

Tuto chvíli měl podle obžaloby využít právě Újezdský. „Zezadu k ní přistoupil a do úst ji vstrčil látkový předmět červené barvy. Poté ji odvedl do ústraní ke stavební buňce, kde ji sexuálně obtěžoval ," stojí v obžalobě. Svého jednání měl podle stejného spisu zanechat asi po dvaceti minutách, kdy se domníval, že někdo přichází. „Obžalobu odmítám. Nic takového jsem neudělal," řekl u soudu Újezdský.

V případě prokázání viny mu hrozí patnáct let.