Jsou to teprve tři měsíce, a zranění, které potulný pes beránkovi způsobil, se již zhojila. Jedinou památku na hrůzné okamžiky, kdy ovečku táhl pes za hlavu městem, lze najít na jejích uších. Z jednoho musel veterinář kousek odstřihnout, druhé bez problémů srostlo. Pouze chloupky na něm již nenarostly.

Beránek má rád lidi a dokonce i psy…

Psychickou újmu beránek Béďa naštěstí neutrpěl, bázlivý dnes není ani zdaleka, lidi a dokonce i některé psy má přes to všechno, co prožil, moc rád…
Ivana Kubíková si beránka „ubytovala“ v přístřešku na zahradě a poskytovala mu každodenní péči v podobě převazování ran a krmení.
Z Bédi se tak stalo poslušné a milé zvířátko, které rádo chodí na procházky po okolí. „Většinou ho mám na volno, bez vodítka, chodí mi u nohou, poslouchá víc než pejsek,“ uvádí dívka.

Co obnáší starost o beránka? „Jednou týdně sháním pytel sena, na zimu mám už objednaný celý balík,“ říká Ivana Kubíková s tím, že Béďa rozhodně nestrádá. Na zahradě má k dispozici trávu, nepohrdne ani malinami, ožírá spodní větvě jabloní a sem tam si tajně smlsne i na asparágusu… „Miluje banánové koblihy, chipsy, houskové knedlíky, čínu… jí naprosto všechno,“ směje se dívka.

Z vody a šamponu strach nemá…

Aby nebyl beránek ušmudlaný, je třeba ho čas od času pořádně vydrbat šamponem. „Trpělivě drží, vůbec se nebojí hadice s vodou, po vykoupání je bílý jako sníh. Než uschne, trvá to tři dny,“ vypráví beránkova zachránkyně.

A jak to bude s beránkem Béďou dál? Vrátí se zpět ke svému majiteli, u kterého byl do té doby, než ho napadl pes? „Nevrátí, majitel mi ho nakonec nechal. Měla jsem hroznou radost, vyhrkly mi slzy radosti, když jsem se to dozvěděla,“ svěřuje se dívka. „I přesto, že někteří kamarádi mi ho chtějí sníst, Béďa na rožni rozhodně neskončí! Svůj život si tak těžce vybojoval, že ho nikdy nedám,“ zakončila Ivana Kubíková.