Měl by být zrušen celibát? Věříte v posmrtný život? Dokdy jste věřil na Ježíška? Nad soukromými i filosofickými otázkami čtenářů se v redakci Hradeckého deníku zamýšlel biskup Dominik Duka. Vybíráme několik z nich.
Do kdy jste věřil na Ježíška? Jak máme dětem nejlépe vysvětlit, že Ježíšek není? (Jirka)
Ještě jako prvňáček. Ve druhé třídě byl otec uvězněn, tehdy jsem musel poprvé strojit stromeček pro svoji mladší sestru. Bylo to pro mě rozčarování, ale nikoliv tragédie. Víme, že vánoční tradice Ježíška je typicky středoevropská. Má svou idylu. Myslím, že není dětem potřeba vysvětlovat, že Ježíšek nenaděluje. Tak jako nevysvětlujete dětem, že pohádka není realita. Děti na to přijdou samy. Přesto pohádky mají svou pravdu, tak jako je pravdou, že Ježíšek naděluje. Jenom je to trochu jinak, než si dítě představuje.
Není víra v Boha jen berličkou pro toho, kdo nevěří sám sobě? (Radoslav)
Mou víru předchází poznání existence Boha. Zde si dovolím citát hradeckého rodáka z domu, ve kterém jsem později sám žil, Viktora Fischla: Můj rozum a smysl pro logický řád mi nedovoluje nevěřit. Víra v Boha a Bohu není možná bez toho, že bych byl schopen věřit a důvěřovat druhým, ale také sobě.
Co by asi říkal Ježíš Kristus, kdyby viděl, jak nyní slavíme Vánoce? Asi by se mu to dvakrát nelíbilo… (Santa)
Myslím, že je těžko odpovědět, co by říkal Ježíš Kristus o našem slavení Vánoc. Snad by ho i potěšilo, že Vánoce slavíme. A je třeba si uvědomit, že se Vánoce slaví napříč světadíly a napříč náboženskými vyznáními. Například indický Kongres schválil v tomto roce desetidenní vánoční prázdniny. Vánoce slaví v Indii obdobně jako u nás i vyznavači islámu a hinduismu. Myslím, že pokud o Vánocích nezapomeneme na osamělé a potřebné, měl by určitě radost.
Nemyslíte si, že by měl být zrušen celibát? (Josef Novák)
Nemyslím si. Jistěže pro člověka je to fuška, ale stejně náročná jako manželství nebo rodina. A také se mi nezdá, aby manželství nebo rodina byly zrušeny. Jedno potřebuje druhé. Je to otázka, zda umím držet slovo.
Moc vás zdravím a fandím vám. Jak se vlastně dá bojovat s nevěřícími? (Karolína Nováková)
S nevěřícími nebojuji. Myslím, že v naší zemi ani nejsou. Jen se lišíme tím, v koho a co věříme. Věřit v něco je málo. Věřit v někoho mi také nestačí. On je víc než někdo. Ale také jako křesťané víme, že prostřednictvím Ježíše Krista hovořil s lidmi a řekl, že smyslem jeho cesty je láska k člověku. A tak mohu bojovat proti nevíře, ne proti nevěřícím.
Co byste mi poradil, když se chci stát jeptiškou? Rodiče jsou silně věřící a já si myslím, že být řádovou sestrou musí být prima. Jen se bojím reakcí okolí… (Klára)
Myslím, že není otázka, jak se stát jeptiškou, či jak na to budou druzí reagovat. Musíte v sobě mít vnitřní jistotu vašeho povolání. A pak už najdete cestu, jak klidně s ohleduplností vše vysvětlit svému okolí.
Komu patří katedrála svatého Víta? (Lucie)
Lépe by vám odpovědělo pražské arcibiskupství. Pokud vím, na základě soudního rozsudku exteriér katedrály má být v majetku státu a interiér s jeho vybavením v majetku Metropolitní kapituly. Soudní spor nebyl ještě úplně uzavřen, a o výsledku nevím.
Neprožívám zrovna nejlepší období, neb mi v krátké době za sebou zemřelo mnoho blízkých. Co byste mi poradil pro „zlepšení myšlenek“? Mám se za ně modlit, chodit na hřbitov? Nebo co je nejlepší? (V.F.)
Myslím, že dovedu pochopit vaši situaci. Jak léta běží, ztratil jsem řadu blízkých přátel i oba rodiče. Je dobré být s nimi v duchu v kontaktu, hovořit s nimi, mít na vědomí, že s nimi existuje určitá forma spojení. Myslím, že je velmi osvobozující, jestliže je to možné, vydávat se za nimi na jejich hrob. Určitě modlitba je tou nejlepší pomocí.