Trvalo to celý den, než do náchodského regionu doputovala krutá zpráva o tom, že dva horolezci z Broumova a jeden z Police nad Metují se už domů ke svým rodinám a malým dětem nikdy nevrátí. Z této smutné zprávy o tragédii byli zdrceni i všichni jejich příbuzní a kamarádi.

„Byl to výborný kluk a kamarád. Mluvili jsme spolu naposledy koncem srpna na horolezeckém festivalu v Teplicích. To mně říkal, že má naplánovanou cestu do francouzských Alp. Když jsem se dozvěděl, že byl mezi zasypanými i on, tak jsem byl v pořádném šoku. Byl to dobrý kamarád a je ho škoda," řekl o jednom z horolezců jeho kamarád, který si nepřál uvést jméno.

Smutná nálada vládla i mezi kamarády horolezci, kteří se sešli ve středu v podvečer na polickém náměstí. Společně pak vyrazili na nedalekou stolovou horu Ostaš, kde na svého kamaráda zavzpomínali a na jedné z vyhlídek směřující nad polické údolí položili květiny a zapálili svíčky. Po celou dobu vládla ponurá nálada a nikomu nebylo vůbec do řeči.

„Byl to náš dlouholetý kamarád, a tak si zaslouží věnovat mu úctu. Proto jsme se domluvili a uspořádali na vzpomínku pietní akci. Na Ostaši, na symbolickém cintoríně už pár kamarádů také je. Je to ideální místo, kde zavzpomínáme a zapálíme za něj svíčku. Je tam pěkný výhled do údolí, a tak to je důstojné místo. Ty dva kluky z Broumova jsem osobně neznal, ale vím, že společně jezdili často. Je to smutná chvíle a zpráva o smrti nás všechny zasáhla. Bohužel hory si nevybírají a je to osud. Chyba to ničí nebyla. Byla to shoda několika náhod. Je to daň horám za to, když je má někdo rád a je tam často, tak se může něco takového stát. Bohužel se to tentokrát stalo našemu kamarádovi. Je to špatné, ale už těch kamarádů, které si vzaly hory, je také dost," řekl za všechny kamarády hlavní organizátor setkání, který si nepřál být jmenován.

Těžce nesla zprávu o tragické smrti také starostka Ida Jenková, která do hor také velice ráda jezdí a horolezce znala.

„Smutná zpráva mě zastihla na služební cestě, kdy jsem byla zrovna na návštěvě domova seniorů. Tam jsem si uvědomila, že normální koloběh života je od mládí do stáří. Ale život přináší situace, kdy na druhý břeh musí odejít mladý člověk. A on byl v těch nejlepších letech. Měl bezvadnou manželku a dvě pěkné děti. Měla jsem tu čest ho ve škole učit, oddávala jsem je a vítala jejich děti do života. Když přijde takováto smutná zpráva, tak si uvědomíte, že když si přejeme zdraví, a že si máme vážit momentálních okamžiků, tak to nejsou fráze, ale to, na co by se mělo každý denně myslet. Zpráva o smrti pro mě byla nečekaná rána, která je bohužel nevratná," svěřila se se slzami v očích Ida Jenková.