„Dědeček se narodil v Náchodě a po celý aktivní život tvrdě pracoval v Bělovsi jako truhlář. Některé vlastnoručně vyrobené kousky nábytku tu má u sebe,” vyprávěla Renata Bednaříková, vnučka pana Kašpárka, jež za dědečkem jezdí pravidelně každých čtrnáct dní až z Broumova, aby si s ním popovídala, pomohla mu třeba porovnat osobní věci nebo ho oholila.

Provázejí ho vzpomínky na dětství

„Nejvíce teď vzpomíná na svá předškolní léta: jak malý ptáček otvíral zobáček, jak viděl barevného mloka, jak mu chtěl tatínek koupit housle, ale musel narukovat do války a již ho více neviděli, či jak dostal námořnický obleček a upadl v něm do bláta,” líčila vnučka Renata. U Kašpárkových v rodině je dlouhověkost pravděpodobně dědičná. Synovi oslavence je téměř 85 let a těší se stále dobrému zdraví, stejně vitální byly i jeho maminka a teta, které se radovaly ze života bezmála sto let.

Optimismus je hnací motor

„Myslím, že u pana Kašpárka hraje roli nejen genetika, ale i životní optimismus a tvrdá práce, které se věnoval,” konstatoval Václav Voltr, ředitel Domova Důchodců Náchod, jenž se rovněž přidal s velkou gratulací.

„Dědeček bydlí v domově již jedenáct let, je tu spokojený a chválí si zdejší stravu, jelikož prožil obě světové války a ví jaké to je, když není co jíst,” řekla Renata Bednaříková s tím, že nejvíce si dědeček vždy pochutná na rybičkách.

Radost panu Kašpárkovi dělají celkem tři vnučky, pět pravnoučat a pět prapravnoučat. Jejich obrázky zdobí stěny útulného pokoje v domově důchodců. Nezbývá, než mu popřát hodně pevného zdraví a spokojenosti do příštích let.