VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Fronty na ovoce, maso i toaletní papír. Shánělo se pod pultem

Náchod /SERIÁL DENÍKU/ - Vzpomínáte si, jak se žilo před listopadem 1989? Co jsme dělali? Jak jsme se bavili? V čem se život od té doby změnil? Dnes pokračuje retro seriál Deníku, který nám život v době před revolucí připomíná. Tentokrát se věnujeme nakupování.

16.10.2014 3
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: čtk

Obchodů bylo pomálu. Ne jako dnes, kdy je téměř na každém rohu bohatě zásobený super či hypermarket, v němž mnohdy člověk nakoupí od rohlíku až po televizor. Nemluvě o tom, že mnoho zboží na výběr nebylo.

Před obchody se často klikatily fronty třeba na ovoce, maso, oblečení nebo hygienické potřeby. 

Nedostatkové byly také spotřebiče do domácnosti či elektronika. Lidé čekali před prodejnou i celou noc a nakonec odcházeli zklamaní a s prázdnou. Nedostalo se na ně. Tenkrát bylo dobré mít mezi prodavači známé. Takzvaně „pod pultem" se nacházelo lepší, kvalitnější a hlavně nedostatkové zboží.

Gabriele Hoferkové z Náchoda se vybavuje příhoda, jak se rodiče celou noc střídali ve frontě v Hradci Králové v prodejně u Kulhánka na jízdní kolo značky Favorit. „Nakonec jich bylo dovezeno asi jen deset kusů a na rodiče se samozřejmě nedostalo," vzpomíná na dobu, kdy nedostatkové bylo téměř všechno.

V Tuzexu za bony či valuty

Movitější zákazníci tenkrát mohli nakupovat v Tuzexu. To byla v dobách československého socialismu a krátce ještě po Sametové revoluci síť obchodů, ve kterých se za valuty zahraničních měn nebo tuzexové poukázky, takzvané bony, mohlo koupit zahraniční, zejména západní zboží, které nebylo v normální síti prodejen k dispozici. Nejbližší prodejna Tuzexu se nacházela v Hradci Králové.

„Z Tuzexu jsem měla v sedmé třídě svoje první rifle. Tuším, že tehdy stály asi 700 korun," vybavuje si Markéta Bašková z Náchoda. Ta vzpomíná také na jahodový koktejl z „mlíčky" na Kamenici v Náchodě a obložené housky. „S máslem stála asi korunu padesát a se salámem dvě koruny. Do kina jsem chodila za šest až osm korun," vybavuje si ještě dnes některé ceny. „Ještě, že mamka jezdívala na služebky do Prahy. To pak byly i mandarinky, banány a dokonce i pletací vlna z Kotvy. Ovšem největší „bomba" byl rumunský šicí stroj, který máme dodnes. Skoro nikdy nešil, stále mu něco bylo. Byl kufříkový, ale vážil asi dvacet kilo," popisuje dnes žena s úsměvem.

Banány a mandarinky jen na Vánoce

Také další Náchoďačka Lenka Martincová vzpomíná, jak těžké bylo sehnat ovoce. „Pamatuji se, že můj táta byl na školení v Praze a sehnal tam banány a mandarinky. Bylo to asi na začátku listopadu. Dal je doma do košíku a my je ráno se sestrou našly. Běhaly jsme po bytě a hledaly vánoční stromeček, protože tento druh ovoce jsme nacházely jen pod stromečkem," vzpomíná Lenka Martincová.

Otec jejího manžela zase marně sháněl kolo BMX. Nebylo tenkrát k sehnání, proto ho pracně vyrobil podle návodu z časopisu. Nakonec na poslední chvíli před vánočními svátky kolo úspěšně pořídil, a tak nakonec měli dvě.

Ve frontě se střídala celá rodina

Sehnat barevný televizor byl také kumšt a do jeho pořízení se leckdy zapojovalo celé příbuzenstvo. „Ve frontě se střídala celá manželova rodina, včetně tetiček a strýců. V Tuzexu sháněli kvalitní kalkulačky, i když prý byly hodně drahé. Jinak se nedaly koupit," popisuje Lenka Martincová.

Ta prý do konce života nezapomene na tehdejší toaletní papír. „Z jedné strany hladký, z druhé jako šmirgl," směje se. Přestože byla tehdy ještě malá, vybavuje si, jak rodiče vybírali dlažbu a kachličky do koupelny. „Kdo nezažil, asi nepochopí," krčí rameny mladá maminka dvou chlapců a vzpomíná i na prodejnu hraček, která se tehdy nacházela v Palackého ulici před náchodským Masarykovým náměstím.

Zatímco Lenka Martincová si ráda hrála s igráčky, pětatřicetiletá Petra Němcová z Náchoda, která má nyní už také dvě děti, si vybavuje frontu před tím samým hračkářstvím, a to na mončičáky.

Tato legendární plyšová hračka původem z Japonska měla plastový obličej, ruce i nohy. Mohla si cucat palec. Kolem roku 1985 to byla jedna z nejoblíbenějších hraček v Československu. „Moje zlatá mamka získala růžového, modrého, žlutého i bílého mončičáka," říká s úsměvem Němcová. Vzpomíná také na frontu na banány a mandarinky před Vánoci u obchodu na nádraží. „Banány byly zelený a dávali jsme je do novin a na skříň v kuchyni, aby dozrály," vrací se o více než čtvrtstoletí zpátky.

Párky z Expa a vanilkový Mixar

„Já milovala prodejnu obuvi, co byla v přízemí knihovny. Sice tam neměli žádné boty, ale výloha byla veliká," usmívá se Lucie Peterková z Náchoda a dodává: „A taky mě bavily párky z Expa a vanilkový prášek Mixar u nás v sámošce, co už není dávno sámoškou. Byla tam paní prodavačka Kohlová a já se jí bála, ale to mi bylo asi pět," vypráví mladá žena. „A taky si pamatuji, že pro mandarinky a banány, když už byly, posílala mamka mě, aby mi jako dali třeba o dva kusy víc," dodává.

Rodiče Marcely Klemmové, která je rovněž z Náchoda, stavěli v sedmdesátých letech rodinný dům. „Dlaždice byly pouze bílé nebo černé, ale pod pultem se daly sehnat italské," vzpomíná stále aktivní žena, která je už babičkou dvou malých holčiček. „Tenkrát děti chodily v režných punčocháčích a na céčka jsem stála frontu v hračkárně. Každý čtvrtek vycházely v „Knize" nové knížky a na ty se stála také pěkná fronta. Když jsme si chtěli pořídit pultový mrazák, babička musela vystát v elektře frontu celou noc a ještě jsme ani nevěděli, jestli nějaké přijdou," vypráví, jak to tenkrát běžně chodilo. A televizor? Ten měli doma černobílý. „Na barevný jsme se chodili dívat ke kamarádce. Měli ruský Rubín. Sehnali ho snad od Rusů, kteří byli v Jaroměři," říká.

Mléko za dvě koruny, máslo za deset

Lepší oblečení se prý kupovalo v prodejně Luxus v Náchodě a ani tam se to neobešlo bez front „Dcera měla svoje první rifle pašované z Polska," prozrazuje Klemmová. Ani ona neunikla frontám na mandarinky, ale brala to prý jako vhodnou příležitost si popovídat s ostatními. Vzpomíná, že mléko stálo dvě koruny a bylo buď v lahvích nebo plastových sáčcích, máslo bylo za deset korun, chléb stál okolo čtyř korun a nanuk Eskymo padesát haléřů.

Jogurty byly buď čistě bílé nebo se džemem na dně kelímku. „Dcery vyrostly na Ovoželé. To byla želatina s jogurtem na vrchu. Prodávali to v Polotovarech na Kamenici," popisuje jeden z tehdejších výrobků Marcela Klemmová. Je jistě ráda, že žádné starosti s nakupováním už řešit nemusí a všeho je dostatek.

Autor: Regina Hellová

16.10.2014 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:
BIKER František Žilák vyhrál před několika dny Mistrovství České republiky v MTB enduro v kategorii Masters 30-39 let.

Žiláka pohltilo MTB enduro

Ilustrační foto.

Nepoučitelná - půl roku po vrácení řidičáku nadýchala přes tři promile

Mezilečí opět na síti - elektřina se v obci rozběhla po 4 dnech

Mezilečí - Tak konečně! Od úterního večera opět v obci funguje elektrický proud.

Dvě večerní nehody v regionu

Jičínsko, Náchodsko - V obci Cerekvice nad Bystřicí na Jičínsku se před dvacátou hodinou střetla dvě osobní auta.

Šel na houby a místo hřibů našel protitankový granát

Martínkovice - Na podezřelý nález, naštěstí se ukázalo, že ne až tak nebezpečný, narazil v úterý odpoledne při procházení lesa náhodný houbař v Martínkovicích.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení