„Je to jedno s druhým,“ říká hodinář Pavel Kappler, který hodinový stroj z roku 1781 před třemi lety demontoval a odvezl si ho do své dílny v Chýnově na Táborsku, kde v těchto dnech finišuje jeho generální oprava. „Na věžích dochází k nadměrnému znečištění, protože se tam práší a usazuje se prach i do těch mazacích míst a pak se to vydírá,“ pojmenovává příčiny, které stojí za výše uvedenými závadami. Svůj podíl na tom má i fakt, že se kostelní hodiny nedávaly do žádných ochranných skříní.

Poslední oprava byla na hodinách provedena někdy v první polovině 90. let minulého století. „Je tam signován kovář Zdeněk Kavka,“ upřesňuje Kappler.

Dát do pořádku věžní hodiny je běh na dlouhou trať plný úkonů. „Rozebrat na klášterní věži, odvézt do dílny, vyčistit, složit, zjistit závady, rozebrat, opravit, složit, odvézt na jinou věž, tam to opět nahoře složit, vyzkoušet jednotlivá soukolí, rozebrat, odvézt zpět do Broumova a tam to složit,“ vyjmenovává pracovní posloupnost hodinář. „Strašný martýrium. A těch schodů co člověk musí vyšlapat.“ Opravený stroj pak hodinář vyzkoušel na věži ve svém domovském městě. „Klášterní hodiny mají čtyřmetrové kyvadlo a bez něj se to nedá pořádně vyzkoušet,“ vysvětluje, proč stroj musel instalovat na chýnovské věži, aby nejel více než 200 kilometrů do Broumova s nevyzkoušeným strojem.

RUČNÍMU NATAHOVÁNÍ UŽ ODZVONILO

K definitivnímu vrácení již opravených hodin zpět na klášterní věž by mělo dojít někdy na začátku června, kdy se zde bude instalovat elektrické natahování. Doposud se hodiny totiž natahovaly pouze ručně a to minimálně jednou denně. To už v současnosti není tak jednoduché, jako kdysi, když klášter žil řeholním životem benediktinů. „Nikomu se už do toho moc nechce. A já se ani moc nedivím. Když jsem v Chýnově natahoval hodiny každý den, tak to za měsíc omrzí natolik, že vás to opravdu přestane bavit,“ má vlastní zkušenost. „Nehledě na to, že tady to natahování je opravdu náročný. Je to pět až deset minut točení klikou. K tomu si připočtěte ty schody nahoru a pak dolů. Jako tělocvik to je dobrý,“ usmívá se, a pro upřesnění dodává, že závaží mají od 75 do 92 kilogramů.

Z HODINÁŘSKÉHO KONÍČKA SE STALA ŽIVNOST

Pavel Kappler se věnuje hodinařině už déle než tři dekády. „Roku 1983 jsem s tím začal jako s koníčkem. Od roku 2005 to dělám jako živnost. Z drtivé většiny se věnuji starožitným nebo věžním hodinám,“ říká muž, který opravoval hodiny téměř na všech hradech a zámcích skoro v celých jižních Čechách. „Je to pěkná práce. Člověk přijde do kontaktu se starým poctivým řemeslem, vidíte tu preciznost zpracování, jak to vymýšleli – kvalitní materiály i provedení – není to žádná Čína,“ usmívá se.

NA SVĚTOVÉ STRANY, I DOLŮ DO KOSTELA

Až budou hodiny opět funkční, tak čtyři ciferníky budou ukazovat a odbíjet správný čas do čtyř světových stran. „Vede tam jedno táhlo s ozubeným kolem a další převody jsou vyvedené do čtyř stran,“ vysvětluje funkčnost hodin a neopomíná zmínit jednu zajímavost ukazovatele času v broumovském klášteře.

„Ještě jeden náhon je stažený dolů ten ovládá hodiny v kostelní lodi. Takže farář, když slouží mši, tak má přehled o čase. Nebývá to často, ale občas se to vyskytne. Opravoval jsem hodiny v klášteře sv. Jiljí v Praze a tam mají v lodi dokonce dva ciferníky,“ dodává hodinář. Klášterní hodiny budou odbíjet po čtvrthodině jednou, dvakrát, třikrát a čtyřikrát na jeden cimbál a počet celých hodin zazní na druhý cimbál.