Šestičlenný tým totiž během třítýdenní expedice do kyrgyzské části Pamíru, v Altajském hřebeni, zdolal prvovýstupem hned tři vrcholy, na kterých doposavad nestála lidská noha.

Jak jste vůbec přišli na nápad, vydat se do těchto končin?
To byla vcelku náhoda. Kamarád totiž někdy na jaře objevil v časopise Montana (časopis o lezectví pozn. autora) článek o treku dvou Čechů právě do této oblasti. Podle fotek se nám ty kopce líbily, takže jsme se rozhodli, že se tam vypravíme. Jiné informace jsme k dispozici neměli.

Byl velký problém dostat se na místo, odkud jste zahajovali své výstupy?
Poměrně ano, neboť dolina Kosh Moynok, kam jsme měli namířeno, byla díky své odlehlosti a absenci horolezecké základny v pozadí zájmu sovětských horolezců. Právě z tohoto důvodu se v této oblasti dodnes nachází řada i doposavad neslezených vrcholů.

To znamená, že tam nežijí vůbec žádní lidé?
Prakticky ne. My tam potkali jen jednoho staříka s oslem, který tam měl na začátku údolí malou chatku, jinak tam nebyl vůbec nikdo. Stejně nám to pak ale trvalo ještě tři dny, než jsme se dostali do té naší doliny.

A nebylo to trochu riskantní?
To je vždycky. Člověk ale musí být na krizové situace připraven tedy v rámci možností.

Můžete trochu představit vrcholy, které jste pokořili?
Jako cíl našeho úsilí jsme si ve dvojici s Ondrou Uhrem zvolili nejvyšší vrchol ve zmíněné dolině Kosh Moynok, a to bezejmenný štít s kótou 4930 metrů. Tato hora nás zaujala na první pohled svojí dominantní skalní i částečně zaledněnou stěnou. Další dva slezené vrcholy byly spíše o ledovém lezení.

Probíhalo vše hladce, nebo přišly problémy?
Všechno hladce určitě neprobíhalo. Pokus o přímý průstup stěny se nám bohužel na první pokus nezdařil s ohledem na náhlou změnu počasí, když napadlo asi 40 centimetrů sněhu během dvou hodin. Podařilo se nám prostoupit asi do dvou třetin stěny a potom jsme museli pokus vzdát. Následoval velmi dlouhý a složitý sestup za nepříznivého počasí, kdy jsme jen osm hodin slaňovali a další čtyři hodiny hledali stan. Pro další pokus jsme pak zvolili velký kuloár v pravé části stěny, který nás potom dovedl až na západní hřeben a následně na vrchol.

V čem jsou tyto prvovýstupy nejzáludnější?
Hlavně v tom, že člověk neví, kudy vést optimální výstup.

A dá se to nějak odhadnout?
Dá. Člověk vybranou stěnu zdálky zkoumá dalekohledem a pak si do mapky vyznačuje trasu. Ne vždycky je to ale trasa optimální, to se pozná až při pokusu touto cestou vylézt, pak následuje improvizace .

Díky vám jsou už tyto vrcholy zmapované. Mohli byste ty podklady poskytnout i jiným výpravám, nebo si je necháte jen pro sebe?
Ne určitě ne. Rádi je poskytneme komukoliv, kdo by se tam chtěl vydat.

Jak vůbec byly ty vrcholy vysoké?
Všechny byly od 4700 do 4930 metrů.

To by si někdo mohl říct, že to není zase tak moc?
To si nemyslím, protože to všechno odpovídá výšce Mont Blancu (s 4 807 metry nejvyšší vrchol Alp pozn. autora), což nemyslím, že by byl nějak nizoučký.

Kde vůbec berete jistotu, že jste tam byli první?
Informace o našich výstupech jsme hned po našem příletu zaslali a nedávno nám to také uznali v American Alpine Journalu, který eviduje všechny prvovýstupy a nové vrcholy. Ty samé podklady jsme následně zaslali i do Kyrgyzské horolezecké federace. Vše by tedy mělo být zaznamenáno v oficiálních mezinárodních horolezeckých análech. Na vrcholech všech tří kopců jsme umístili mosazné schránky s vrcholovou knihou, stejně tak, jak to děláme u nás v Adršpachu.

Jak se dá na něco takového v našich podmínkách natrénovat?
U mě je to v podstatě celoživotní trénink, ale konkrétně na tuto akci jsem se připravoval tak, že jsem třeba pětkrát za den vylezl i s batohem na Sněžku.

To musela být pěkná otrava?
Však jsem také nechodil stále stejnou trasu, to by se nedalo .

Dá se pro tyto typy výstupů využívat v tréninku i umělé stěny?
Pro horské typy výstupu moc ne, ale jinak jsou umělé stěny výborné pro trénink jako takový. Zrovna nedávno se na škole T. G. Masaryka v Náchodě otevřela nová umělá stěna, na které může lézt úplný začátečník, nicméně jsou na ní i cesty, které potrápí zkušené lezce.

Taky na ni chodíte?
Když jsem doma, tak dvakrát do týdne si jdu zalézt. Je bezvadné mít na dosah místo, kde si můžete i přes zimu potrénovat.

Jaké jsou vaše letošní horolezecké plány?
Teď mám nabídku jet do Thajska, na jednu nevylezenou vápencovou stěnu. Thajsko mám moc rád, takže se tam už těším. Někdy v červenci bych měl odlétat do Jižní Ameriky a na podzim bych ještě chtěl stihnout něco vylézt ve východním Nepálu.