Keňan zůstal na Vánoce daleko od své rodiny

Sedím ve svém českém bytě, před sebou laptop a otevřený facebook. Habil sedí v Kapském Městě, v bytě, který sdílí s dalšími Keňany přicházejícími do Jižní Afriky za lepší prací. A bavíme se o Vánocích, svátku, který všichni chceme prožívat se svými blízkými. A protože máme takové sváteční období, nechme dnes stranou všelijakou politiku. Raději se s vámi podělím o toto hezké vánoční povídání. Povídání o odlišných vánočních zvycích i o tom, proč Habil Vánoce musí trávit bez svých nejbližších.

Jaké jsi měl letos vánoční plány?
Byly to moje první Vánoce strávené tady v Kapském Městě, dosud jsem je vždycky slavil v Keni. Takže jsem byl na tu zkušenost velmi zvědavý. Jsem věřící křesťan a Vánoce považuji za vzpomínku na narození Ježíše Krista, takže moje vánoční plány musí být v souladu s tím, co je psáno v Bibli. Zašel jsem do kostela a zbytek dne strávil ve společnosti svých přátel, dali jsme si dobré jídlo a pití. Bohužel však nemůžu být se svojí rodinou.

Mám dojem, že v Česku a Evropě vůbec se křesťanská podstata Vánoc trochu vytrácí…
Řekl bych, že v Evropě je mnoho věřících, ale Boží slovo si už nevykládají tak doslovně, nejsou k tomu vychováváni. V Keni ale velmi rychle přebíráme západní zvyky. Kdybychom však porovnali naše světy, asi by u nás bylo větší procento lidí vnímajících Vánoce stejně jako já. Ale také ne všichni. Mnoho Keňanů neřeší křesťanskou podstatu Vánoc a bude se věnovat nemorálním činnostem, nadměrnému popíjení alkoholu, sexuální nevázanosti i krádežím.

Kolik lidí v Keni vůbec slaví Vánoce?
Vánoce jsou naším nejvýznamnějším svátkem. 80 procent keňské populace, která čítá asi 30 milionů lidí, jsou totiž křesťané. Řekl bych ale, že tyto dny slaví mnohdy i ostatní, hádám, dohromady tak 90 procent Keňanů.

Jaké jsou tradiční keňské vánoční zvyky?
Je to především čas strávený s rodinou. Mnoho mladých lidí žije a pracuje v největších městech, v Nairobi, Mombase či Kisumu. Pocházíme ale většinou z vesniček, kde dodnes žijí naši rodiče a prarodiče. Na Vánoce se za nimi vracíme na venkov, potkáme se s celou rodinou a s přáteli z dětství.

Ty ale musíš letos trávit Vánoce bez své rodiny, především manželky a dvou malých dcerek. Neviděl jsi je už téměř rok. Co tě tehdy v lednu vlastně přivedlo z Nairobi do Kapského Města?
Tyhle Vánoce pro mě a moji rodinu nebudou šťastné. Manželka a dcerky mi moc chybí. Nezbývá než věřit, že nás Bůh zase brzy svede dohromady. Budu s nimi trávit čas alespoň přes internet.

Do Kapského Města jsem přišel z ekonomických důvodů, najít si tu lepší práci a zjistit, jaké tu jsou možnosti pro prodej keňských šperků, které u nás vyrábí i moje žena, protože trh v Keni je malý. Jeden bohatý Jihoafričan mi slíbil v Kapském Městě dobrou práci, díky níž by brzy byly peníze na dopravu našich ručních výrobků i mé rodiny sem za mnou, ale bohužel se ke mně pak obrátil zády a připravil mi tak dost těžké časy.

Do JAR přichází hodně lidí za prací z jiných zemí, že?
Přijíždějí sem lidé z celé Afriky, jsou tu mnohem větší možnosti. Ti lidé doufají, že si tu najdou dobře placenou práci a zabezpečí své rodiny. Není to ale jednoduché, abyste dostali pracovní povolení, musíte mít známosti. Je tu hodně korupce…

Vraťme se tedy k tvým vánočním plánům a keňským zvykům. U nás k Vánocům neodmyslitelně patří dávání dárků.
U nás se dárky téměř nedávají. Jen se sejdeme s rodinou a dáme si nějaké dobré jídlo. Večer potom ti, kteří holdují alkoholu, vyrazí na různá místa, kde se vaří levné pivo. Ti bohatší jdou do hospod a dají si značkové. Křesťané samozřejmě nevynechají návštěvu kostela.

A co nějaké vánoční symboly? U nás je to třeba vánoční stromeček.
Ne ne, jak jsem říkal, naše nekrásnější Vánoce jsou prostě tehdy, když můžeme být tam, odkud pocházíme. To je náš největší zvyk. I když někteří si nemohou takovou cestu dovolit. O Vánocích je velká poptávka po autobusových jízdenkách a jejich ceny tak vzrostou. Vánoční stromy jsou i u nás, ale jen v hotelích nebo obchodních centrech, někdy i v kostelích. Jejich účel je hlavně obchodní. Pro lidi to není důležité, nikdy jsem si vánoční stromek nekoupil a ani to neplánuji.

Mluvil jsi o tom, že si dáváte oblíbené jídlo. Máte nějaké tradiční, podobně jako je tomu u nás?
Na jídlo klademe velký důraz, je to jedna z nejvýznamnějších věcí na oslavě Vánoc. Není žádné určité jídlo, které by si dávali všichni. Každá rodina připraví to, co je u nich doma nejoblíbenější. Dáme si v tento čas i takové jídlo, které si jinak nemůžeme dovolit, neboť je třeba dražší. Nejpopulárnější je asi kuře s chapati, což je svahilský výraz pro náš lokální chléb. To je i moje oblíbené jídlo, kuře s chapati a zeleninou. Takovou, jakou jsem tehdy připravoval, když jsi tu byl.

Ano, vzpomínám si. A tohle jídlo plánuješ připravit i letos o Vánocích?
Ano, byli jsme v našem bytě a uvařili si kuře s chapati. Je to i tradice, že jíme doma. Nejlepší jídlo ostatně připravují naše ženy v našich domovech. Tak je to nejlepší. O Vánocích nechodíme na jídlo do restaurací.

Předpokládám, že vaše oslava Vánoc připadá na 25. prosinec, u nás je hlavním dnem 24. prosinec.
Je to tak, hlavní vánoční den je přece 25. prosince, Boží hod.

Jaké zvyky se pak u vás vážou k oslavě příchodu nového roku?
Pro nás křesťany je opět důležité zajít do kostela. Už mám zjištěno, že tady v Kapském Městě bude velká noční modlitba od devíti hodin večer do pěti ráno. Mnoho jiných ale samozřejmě tuhle noc tráví v klubech a barech.

Takže ty neplánuješ žádnou party?
Já budu mít party v kostele. Budeme zpívat, tančit. Věř mi, užijeme si takto víc zábavy než v nějakém klubu. Tohle mě naplní víc, budu věřit, že mi Bůh přinese šťastný budoucí rok. Hádám, že mé plány asi znějí tvým uším trochu divně.

Ne snad divně, jen trochu odlišně. U nás každopádně není zvykem v kostele tancovat a bavit se. Řekl bych, že hlavním pojmem při mši je spíše pokání než radost.
Tomu se musím smát. Opravdu se v kostele bavíme všichni pospolu a Bůh nám dává radost. A tanec je velmi důležitou součástí našich setkání. Tančíme, když vyslovujeme Bohu úctu, a poté nasloucháme přednesu pastora. Naše setkání jsou především o lásce a radosti.

K tomu období roku vždy patří bilancování a také očekávání, co přinese následující rok. Řekni mi tedy na závěr našeho povídání, jak hodnotíš rok 2014 a jaká jsou tvá přání do roku 2015?
Tento rok byl pro mě poměrně tragický. Měl jsem velká očekávání, když jsem v lednu mířil do Kapského Města. Všechno šlo ale proti mně, od špatného k horšímu. Když jsem se chtěl vrátit do Keni, nešlo to, lidé tam právě přicházeli ve velkém o práci kvůli terorismu. Musel jsem zůstat tady, ale najít si stabilní zaměstnání je těžké, místní mají samozřejmě přednost. Takže pracuji, kde se namane.

Pro příští rok tedy věřím ve zlepšení. Všiml jsem si, že tu jsou dobré příležitosti pro lidi, kteří umí německy. Mám docela dobré základy němčiny, tak je trochu opráším. Snad poté seženu lépe placenou práci a budu mít dost peněz na naše plány, které se ženou máme. V Keni bychom zaměstnali pár žen, které by pokračovaly ve výrobě našich šperků, a my bychom je tady dále prodávali. A já bych mohl pracovat jako průvodce nebo překladatel. To by se mi líbilo.

Nechť je tedy příští rok rokem splněných přání.

Bronislav Jaroš